Evropa se otepluje více než dvojnásobným tempem oproti zbytku planety

Evropský kontinent se zahřívá více než dvakrát rychleji, než činí světový průměr, vyplývá z nejnovější zprávy „European State of the Climate 2025“, kterou připravily Světová meteorologická organizace a služba Copernicus. Autoři upozorňují, že v roce 2025 byly na nejméně 95 % území Evropy zaznamenány teploty nad dlouhodobým průměrem a dopady klimatické změny jsou stále zřetelnější jak na pevnině, tak v mořích.

Zpráva uvádí, že severní Skandinávii zasáhla nejdelší vlna veder v dějinách měření, která trvala tři týdny. V oblasti poblíž polárního kruhu se teplota vyšplhala nad 30 °C. Rekordy padaly i na evropských mořských plochách. Průměrná teplota hladiny moře dosáhla nejvyšší hodnoty od začátku sledování a takzvané mořské vlny veder, tedy dlouhé úseky mimořádně teplé vody, postihly až 86 % sledované oblasti.

Dopady klimatické změny jsou patrné také v horách a v polárních oblastech. Ve všech evropských ledovcových regionech došlo k úbytku ledové hmoty. Grónský ledový příkrov ztratil v minulém roce přibližně 139 gigatun ledu, což odpovídá 1,5násobku celkových zásob ledu v Alpách. Současně sněhová pokrývka dosáhla na konci zimy třetího nejnižšího rozsahu i hmotnosti v celé 42leté řadě pozorování.

Podle autorů zprávy se i rok 2025 zařadil mezi tři nejsušší roky v Evropě od roku 1992 z hlediska půdní vlhkosti. V květnu zasáhlo extrémní zemědělské sucho 35 % rozlohy kontinentu a rozsah rozvodnění řek byl druhý nejmenší v historii měření. Zároveň se v jihozápadní Evropě objevily srážky nad dlouhodobým normálem, po nichž následovaly vlny horka. Kombinace vysokých teplot a vysušené vegetace podpořila vznik požárů, které zasáhly více než milion hektarů. Šlo o největší spálenou plochu od doby, kdy se tato data sledují.

Zpráva upozorňuje i na pokračující úpadek rašelinišť, která mají zásadní význam pro ukládání oxidu uhličitého. Evropa podle ní nyní vykazuje největší ztráty těchto ekosystémů ze všech světových regionů. Jejich poškozování a požáry mohou způsobit, že namísto pohlcování budou oxid uhličitý vypouštět do atmosféry. Odborníci to spojují s dlouhodobými zásahy do krajiny kvůli zemědělství, lesnímu hospodaření a vysoké hustotě osídlení. Jak zdůrazňuje dr. hab. Michał Żmihorski, zástupce ředitele pro vědu v Institutu ochrany životního prostředí – Státním výzkumném ústavu, byla rašeliniště v Polsku po desetiletí považována za neproduktivní plochy, které je třeba přetvořit. „Rašeliniště byla intenzivně a systematicky odvodňována pomocí husté sítě melioračních kanálů – bohužel většina z nich funguje dodnes – aby mohla sloužit jako zemědělská půda nebo pro zintenzivnění lesního hospodaření. Výsledkem této dlouholeté strategie je zničení a degradace řady rašelinišť v Polsku, což vede mimo jiné k úbytku biologické rozmanitosti a k vyššímu požárnímu riziku,“ vysvětluje.

Materiál vychází z dat programu Copernicus Climate Change Service, která slouží ke sledování klimatických změn, historickým analýzám i tvorbě předpovědí a klimatických scénářů pro Evropu. Tyto informace se využívají také při přípravě sezónních předpovědí a dlouhodobých projekcí sahajících až do konce 21. století. Umožňují posuzovat, jak se může evropské klima měnit podle různých scénářů emisí skleníkových plynů.

foto: magnific.com
zprac. /kp/