Zaměstnanec by si měl dny volna z minulého roku vybrat nejpozději do 30. září a právě zaměstnavatel má dohlédnout, aby se tento termín nepromeškal.
Září představuje poslední možnost, kdy je možné začít čerpat nevybranou dovolenou z minulého roku. Povinnost hlídat, aby si zaměstnanec tyto dny vzal v zákonné lhůtě, leží na zaměstnavateli. To ale ještě neznamená, že může kdykoli sám určit, kdy přesně zaměstnanec na dovolenou nastoupí.
Podle zákoníku práce má být řádná dovolená vyčerpána v kalendářním roce, ve kterém na ni zaměstnanec získal nárok. Termín čerpání se stanovuje s ohledem na potřeby zaměstnance i chod firmy. U převedené dovolené zákon připouští odklad do dalšího roku. Takový nárok musí být poskytnut nejpozději do 30. září, přičemž lhůta je splněna i tehdy, když dovolená právě tímto dnem začne.
Za správné poskytnutí dovolené odpovídá zaměstnavatel. Pokud tuto povinnost nesplní, hrozí mu pokuta až 30 tisíc korun. Zároveň ale neplatí, že po 30. září automaticky mizí právo na nevyčerpané dny. Nárok na jejich poskytnutí se zpravidla promlčuje až po třech letech. – Nevyčerpaná dovolená, která nebyla využita včas, spouští běh tříleté promlčecí lhůty. Po jejím uplynutí podle § 291 odst. 1 zákoníku práce právo zaniká. V praxi to znamená, že o tyto dny lze přijít, pokud je zaměstnanec nevyužije ve stanoveném období. Předpisy neumožňují jejich zpětné „zachraňování“, převádění do dalších let ani nahrazení peněžitým plněním během trvání pracovního poměru. Výjimky připouštějí jen mimořádné situace, například vyšší moc nebo rodičovská dovolená – vysvětluje Dominik Konieczny, General Counsel ve společnosti Gi Group Holding.
Sporná bývá i situace, kdy zaměstnanec odmítá nevyčerpanou dovolenou využít. Judikatura Nejvyššího soudu připouští, že zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit čerpání staré dovolené i bez jeho souhlasu. Tento výklad zazněl například v rozhodnutích ze 2. září 2003 a 7. května 2008. Jiný pohled má právní odbor Státního úřadu inspekce práce. Podle jeho stanoviska může zaměstnavatel zaměstnance zavázat, aby si dovolenou vyčerpal ve stanovené lhůtě, ale nesmí mu jednostranně určit konkrétní termín. – V praxi to znamená, že starou dovolenou nelze odkládat donekonečna, zároveň ale neexistuje jednotný názor na to, zda si zaměstnavatel může sám vybrat přesný den volna. V době výpovědi je však situace jasná – zaměstnavatel může pracovníka poslat na dovolenou bez předchozí dohody o termínu – doplňuje Dominik Konieczny.
Může nastat i opačná varianta. Zaměstnanec chce nevyčerpané dny využít, ale zaměstnavatel navržený termín odmítne kvůli nedostatku lidí, vysokému objemu práce nebo potřebě dokončit důležitý projekt. Odmítnutí může být oprávněné, pokud by nepřítomnost konkrétního člověka vážně narušila provoz. To však neznamená, že by zaměstnavatel mohl přesouvat dovolenou bez omezení. Zásadně musí být staré dny poskytnuty nejpozději do 30. září. – Jestliže se zaměstnanec několikrát pokusí naplánovat starou dovolenou a pokaždé dojde k jejímu posunu, je na místě zjistit důvod a domluvit, kdy bude čerpání možné. Provozní potřeby firmy mohou posun termínu ospravedlnit, ale zaměstnavatele nezbavují povinnosti dovolenou poskytnout v zákonné lhůtě – upozorňuje Monika Piądło, Regional Manager ve společnosti Grafton Recruitment.
Když se termín nedaří dohodnout, je rozumné podávat žádosti o dovolenou takovým způsobem, aby bylo možné později prokázat jejich odeslání, například přes interní systém nebo e-mailem.
Zaměstnanec se během trvání pracovního poměru nemůže vzdát dovolené výměnou za peníze. Nárok na náhradu za nevyčerpané dny vzniká zpravidla až při skončení nebo zániku pracovního poměru, pokud dovolená nebyla do té doby vybrána. – Dovolená má sloužit jako skutečný odpočinek od práce, a proto ji nelze během zaměstnání nahradit jiným plněním. Zaměstnanec se nemůže práva na odpočinek vzdát a zaměstnavatel mu za to nesmí nabízet finanční kompenzaci – vysvětluje Agnieszka Żak, ředitelka pro klíčové klienty ve společnosti Gi Group. Platí to jak pro dovolenou za aktuální rok, tak pro nevyčerpané dny z let minulých. Teprve při ukončení pracovního poměru se zjistí počet zbývajících dnů a podle něj se vypočte příslušný ekvivalent.
Odkládání dovolené může být problémem pro obě strany. Hromadění nevyužitých dnů komplikuje pozdější plánování práce a chybějící odpočinek může vést k únavě a nižší výkonnosti. – Nevyčerpanou dovolenou je dobré chápat jako signál, že plánování práce potřebuje větší pozornost. Pokud je delší nepřítomnost zaměstnance pro firmu složitá, vyplatí se podívat nejen na termíny dovolené, ale také na rozdělení úkolů a zajištění zástupů – doporučuje Karolina Popiel, Partner ve společnosti Wyser Executive Search. Dodává, že zvlášť patrné to bývá u manažerů a klíčových odborníků. Jestliže jejich delší absence výrazně omezuje fungování týmu, může to ukazovat na příliš velkou koncentraci odpovědnosti v rukou jediné osoby.
Samotná dovolená ale neznamená, že se člověk vždy úplně odpojí od pracovních povinností. Z průzkumu společnosti Gi Group Holding z letošního července vyplývá, že jen 24,8 % respondentů během dovolené vůbec nemyslí na práci. Naopak 35,3 % uvedlo, že na práci myslí často nebo neustále, přičemž 10 % dotázaných přiznalo, že se od pracovních záležitostí nedokáže odříznout vůbec. Největší skupinu, 39,9 %, tvoří ti, kteří na práci během dovolené myslí jen občas.
fot. magnific.com
oprac. /kp/


.png)















.png)










