Práce o víkendu, e-maily na dovolené. Kdy se nasazení mění v pracovní závislost?

Večerní dohánění úkolů, reakce na zprávy během dovolené nebo práce o víkendu jsou pro mnoho lidí běžnou součástí pracovního života. Potíž nastává ve chvíli, kdy profesní povinnosti postupně vytlačí odpočinek, rodinu i čas potřebný k načerpání sil. Dne 12. srpna, kdy připadá Světový den pracoholika, odborníci upozorňují, že přehnané pracovní nasazení nemusí pramenit jen z ambicí. Stále častěji za ním stojí také ekonomický tlak, nastavení pracovních procesů a očekávání ze strany zaměstnavatelů.

Rozsah tohoto jevu může být vyšší, než naznačují samotná tvrzení zaměstnanců. Z loňského šetření Centra prevence sociálních problémů a Institutu psychologie Vysoké školy profesního vzdělávání ve Vratislavi vyplývá, že za prací závislé se považuje 7,8 % Poláků. Pokud se však použijí podrobnější kritéria, podíl lidí splňujících definici pracoholismu dosahuje zhruba jedné pětiny ekonomicky aktivních osob.

Podle Agnieszky Mazurek-Szulim, Manufacturing & Supply Chain Manager ve společnosti Wyser Executive Search, si část lidí nemusí problém vůbec připouštět, protože pracoholismus už dávno není jen jiným označením pro vysoký výkon. – Je to přímá a velmi rychlá cesta k syndromu vyhoření, který firmám přináší skutečné náklady i pracovní neschopnost a jednotlivcům pak závažné dopady na zdraví, vztahy s nejbližšími i každodenní fungování. Právě proto je tak důležitá firemní kultura: tedy přístup k práci po pracovní době, dostupnost během dovolené nebo nakládání s přetížením. Rovnováha mezi pracovním a osobním životem by měla být vnímána jako zásadní ukazatel efektivity, nikoli jen jako imageový trend – zdůrazňuje.

Výzkumy ukazují, že tento problém se týká různých profesních skupin. V analýzách Nadace Centra pro výzkum veřejného mínění byl nejvyšší podíl osob s reálnou závislostí na práci zaznamenán ve službách (13,7 %), mezi vedoucími pracovníky a specialisty s vysokoškolským vzděláním (10,9 %), dále mezi kvalifikovanými dělníky (10,8 %) a zemědělci (10,6 %). Zjevné tedy je, že potíž se netýká pouze manažerů nebo lidí vykonávajících duševní práci.

Zvláštní pozornost si zaslouží také mladí zaměstnanci. Studie „Pracoholismus mezi mladými dospělými“, zveřejněná v časopise Akademia Zarządzania Politechniky Białostocké, pracovala se vzorkem 125 osob ve věku 18 až 35 let. Pracoholismus přiznalo 19,2 % účastníků, přičemž nejvíce případů se objevilo ve věkové skupině 31–35 let. U mladých lidí hrají důležitou roli finanční důvody. Ve výzkumu 58 % respondentů uvedlo spoření jako jeden z motivů intenzivní pracovní aktivity, téměř 52 % mluvilo o finančním tlaku. Pro část z nich byla motivací také obava z nedostatku prostředků k životu (37 %) a strach ze ztráty zaměstnání (18,5 %).

Jedním z varovných signálů může být neschopnost skutečně se od práce odpoutat. Odborníci ze společnosti Gi Group Holding upozorňují, že neustálé kontrolování e-mailu a telefonu, odmítání dovolené, nedostatek času na odpočinek nebo pocit, že úkol dokáže správně splnit jen člověk sám, by měly vést k zamyšlení nad vlastním fungováním. Z dlouhodobého hlediska může nadměrné pracovní nasazení přispívat k chronické únavě, poruchám spánku, vyhoření i potížím v oblasti duševního zdraví.

V červencovém průzkumu Gi Group Holding na LinkedIn přiznalo 47,4 % dotázaných, že občas plní pracovní úkoly i přes nemoc. Dalších 31,8 % uvedlo, že se jim to stává zřídka, 14,5 % velmi zřídka a 6,4 % prohlásilo, že během nemoci nepracuje nikdy. Šetření nebylo reprezentativní pro celou populaci, přesto ukazuje, jak běžně je tento jev přítomný v každodenním pracovním životě. – Práce navzdory nemoci může znamenat, že dotyčný cítí silnou odpovědnost za své úkoly nebo tlak, aby nevypadl z tempa. Sama o sobě však neznamená pracoholismus. Důležité je všimnout si chvíle, kdy odpočinek a uzdravení prohrávají s přesvědčením, že práce musí být hotová za každou cenu – říká Anna Wesołowska, jednatelka Gi Group.

Podobný obrázek nabízí i vztah mezi prací a soukromím. V jiné otázce stejné ankety odpovědělo 41,5 % účastníků, že práce často vítězí nad osobním životem, a 3,4 % uvedlo, že se to děje pokaždé. Odpověď „zřídka“ zvolilo 39,46 % a „nikdy“ 15,65 %. – Znepokojující není samo o sobě to, že v určitém období práce zabírá víc prostoru než soukromí. Jestliže ale vytlačuje odpočinek nebo vztahy s blízkými, stojí za to podívat se na příčinu. Někdy si lidé sami staví pracovní povinnosti na první místo, i když to situace nevyžaduje. Příčina ale nemusí být vždy na straně zaměstnance – problémem bývá i způsob řízení nebo nadbytek úkolů – upozorňuje expertka.

Z „Barometru pracovního trhu 2026“ společnosti Gi Group Holding vyplývá, že 42 % zaměstnanců se cítí zatížených příliš velkým množstvím povinností. Přetížení může být důsledkem nedostatku lidí, současného běhu několika projektů, špatného rozdělení práce nebo tlaku nadřízených. V takových situacích nemusí být jádro problému v osobních vlastnostech pracovníka, ale v tom, jak je práce ve firmě organizována.

Toto rozlišení je podstatné, protože přetížení i pracoholismus mohou vést k podobným následkům, ale vyžadují odlišný přístup. V prvním případě mohou pomoci změny v organizaci práce, lepší rozdělení úkolů nebo posílení týmu. U závislosti na práci je naopak třeba podpořit člověka, který má potíže své pracovní tempo omezit. – Jak uvádí na svém webu Státní inspekce práce, o závislosti nerozhoduje počet hodin strávených konkrétními úkoly, ale vnitřní nutkání a neschopnost se od nich odpojit. Zdravě zapojený člověk si umí odpočinout a vrátit se k povinnostem s novou energií. Pracoholik naopak cítí neklid nebo vinu, když nepracuje, a pracovní povinnosti postupně začínají ovládat soukromou sféru – uzavírají odborníci Gi Group Holding.

foto:
zprac. /kp/