Nespokojení zaměstnanci často neodcházejí. Někteří volí „quiet quitting“

V řadě firem pracují lidé, kteří dál plní své povinnosti a v dohledné době neplánují změnu zaměstnavatele, zároveň ale zjevně snižují své pracovní nasazení. Nepouštějí se do úkolů navíc, vyhýbají se činnostem přesahujícím základní rámec práce a soustředí se hlavně na splnění toho nejnutnějšího. Tomuto jevu se říká „tiché odcházení“, tedy quiet quitting.

Z průzkumu zveřejněného v 61. vydání Monitoru trhu práce Randstad vyplývá, že přibližně 9 % dotázaných je se svým současným zaměstnáním nespokojeno. Tato skupina je však součástí širšího trendu. Ne každý, komu klesne motivace i pracovní zápal, totiž hned odejde do jiné firmy. Část lidí zůstává na svém místě, přestože postupně ubírá na aktivitě.

Výsledky šetření zároveň ukazují, že setrvání ve firmě není vždy otázkou výše mzdy. 17 % nespokojených zaměstnanců říká, že práci nemění, protože k tomu necítí potřebu. Pouze 6 % respondentů z této skupiny jako důvod setrvání uvádí nadstandardní plat.

Významnou překážkou bývá také obtížné hledání nové pozice. 31 % nespokojených lidí se pokusilo najít jiné zaměstnání, jejich snaha ale skončila neúspěchem. Dalších 28 % nenachází nabídky odpovídající jejich praxi a kvalifikaci. Podle Joanny Bolińské, Senior HR Consultant v Randstad Polska, opakované potíže při hledání nové práce mohou vést k přesvědčení, že změna zaměstnavatele je složitá nebo nemožná. „Pak se objevuje ta nejtěžší překážka: psychologické bariéry. Snížené sebevědomí, obava z dalšího odmítnutí u pohovoru, pocit uvíznutí na místě nebo prosté vyčerpání z hledání. Tyto vnitřní bloky bývají často silnější než samotné podmínky na trhu,“ vysvětluje.

Zůstávat ve firmě navzdory nespokojenosti může postupně vést k tomu, že člověk začne do práce vkládat minimum energie. 42 % nespokojených zaměstnanců přiznává, že v práci odvádí jen to, co je nezbytné. Mezi spokojenými pracovníky uvádí podobný přístup zhruba 10 % dotázaných. Rozdíly jsou vidět i v motivaci. Její nedostatek hlásí přibližně 60 % nespokojených zaměstnanců, zatímco u lidí spokojených se zaměstnavatelem jde o 7 %. Frustraci pak cítí 55 % respondentů z první skupiny.

Slabší zapojení se může odrážet i na fungování celých týmů. Každý třetí nespokojený pracovník připouští, že v rozhovorech s kolegy firmu kritizuje, a každý čtvrtý naopak omezuje kontakty s ostatními členy týmu. Takové chování může mít dopad na náladu na pracovišti i na kvalitu spolupráce.

Joanna Bolińska upozorňuje také na roli vedení lidí. „Až 34 % nespokojených uvádí, že jejich nadřízení vytvářejí v práci prostředí založené na přílišné kontrole a tlaku. Tím se uzavírá kruh, v němž nevhodná firemní kultura ubíjí nasazení a demotivovaní zaměstnanci zároveň dál zhoršují atmosféru,“ zdůrazňuje odbornice.

Závěry průzkumu současně naznačují, že pokles motivace nemusí znamenat definitivní ztrátu člověka pro firmu. Vhodné kroky zaměstnavatele mohou pomoci znovu nastartovat jeho zapojení. Mzda je jedním z faktorů, které ovlivňují pracovní postoj, není však jediným prvkem rozhodujícím o motivaci. Podle autorů výzkumu hrají důležitou roli také pracovní podmínky, styl řízení a vztahy uvnitř organizace. To znamená, že boj proti quiet quittingu nemusí stát pouze na zvyšování mezd. Stejně podstatné je vytvářet prostředí, v němž lidé cítí vliv na dění, uznání i možnost dalšího profesního růstu.

fot. magnific.com
oprac. /kp/