Limit 1,5 °C je na dosah. Planeta se musí připravit i na jeho překročení

Udržet globální oteplení na hranici 1,5 °C oproti předindustriálnímu období je čím dál obtížnější, přesto má tento cíl zůstat hlavním orientačním bodem klimatické politiky. Nová zpráva OSN s názvem „Limiting Overshoot“ uvádí, že svět musí zároveň omezovat emise, připravovat se na následky oteplování a rozvíjet výzkum metod, které by v budoucnu mohly zmírnit jeho dopady.

Z dostupných údajů vyplývá, že současné oteplení planety činí přibližně 1,4 °C a průměrná globální teplota dál stoupá tempem asi 0,25 °C za desetiletí. Pokud se dnešní trend nezmění, hranice 1,5 °C může být dosažena kolem roku 2030. Zároveň se rychle zmenšuje i takzvaný uhlíkový rozpočet, tedy množství emisí, které ještě lze vypustit při zachování cíle 1,5 °C. Podle odhadů může být vyčerpán zhruba během tří let.

Autoři upozorňují, že překročení této hodnoty neznamená ostrý přechod z bezpečí do hrozby. Klimatická rizika rostou postupně s každým dalším stupněm oteplení a čím vyšší teplota bude, tím složitější bude přizpůsobit společnosti i ekonomiky novým podmínkám. Delší pobyt nad touto úrovní zároveň zvyšuje pravděpodobnost vážných a dlouhodobých změn v klimatickém systému.

Zpráva současně zdůrazňuje, že hranice 1,5 °C má stále zásadní význam jako vodítko pro klimatická rozhodnutí. Před uzavřením Pařížské dohody směřoval svět k oteplení asi o 3,5 až 4 °C do roku 2100. Dnešní výpočty naznačují, že opatření přijatá od pařížské konference mohla tento výhled snížit přibližně na 2,6 °C. I to je velmi nebezpečná úroveň, ale ve srovnání s dřívějšími odhady jde o viditelné zlepšení.

Překročení limitu ovšem neznamená, že jeho význam mizí. Je možné, že svět krátkodobě přesáhne 1,5 °C a později se postupně vrátí pod tuto hranici. Takový vývoj by si vyžádal především zastavení růstu emisí, jejich hluboké snížení a v delším horizontu i trvalé odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry. Ani tím by však nešlo zvrátit všechny dopady oteplování.

Mezi největší hrozby patří možné body zlomu v systému Země. Pokud by se teplota delší dobu držela nad 1,5 °C, zvyšovalo by to riziko změn například u ledových příkrovů, permafrostu, tropických lesů nebo atlantické termo-halinní cirkulace. Následky mohou být dlouhodobé a v některých případech i nevratné. Proto je podle odborníků nezbytné pokračovat ve výzkumu a pečlivě sledovat proměny životního prostředí.

Dopady překročení limitu pocítí také společnosti a ekonomiky. Extrémní projevy počasí mohou ničit infrastrukturu, způsobovat ztráty v zemědělství, zhoršovat zdravotní stav obyvatel, přerušovat výuku, prohlubovat zadlužení nebo vést k nucenému stěhování lidí. I proto by všechny nové investice měly počítat s klimatickými podmínkami, kterým budou čelit v příštích desetiletích.

Za klíčové kroky zpráva označuje především rychlé snižování emisí skleníkových plynů a odklon od fosilních paliv. Významnou roli může sehrát i omezení emisí metanu, který v horizontu 20 let zadržuje v atmosféře mnohem více tepla než oxid uhličitý. Materiál rovněž připouští využití technologií pro odstraňování CO₂ z ovzduší, ty však podle něj nesmějí nahrazovat přímé snižování emisí. OSN zmiňuje i odvážnější návrhy, například modifikaci slunečního záření, jejímž cílem by bylo odrážet část slunečních paprsků zpět do vesmíru. Tato řešení ale provází značná nejistota ohledně jejich dopadů na klima, životní prostředí i jednotlivé regiony světa. Mohla by například měnit rozložení srážek, ovlivňovat zemědělství a vytvářet nové geopolitické napětí.

Podle Piotra Florka z portálu Nauka o klimatu je prvním základním závěrem zprávy konstatování neúspěchu Pařížské dohody z roku 2015. „Překročení tohoto limitu, který se do textu dohody dostal díky iniciativě koalice malých ostrovních států, jejichž existence kriticky závisí na hladině oceánu, je v nejbližších několika letech už neodvratné,“ upozorňuje odborník. „Co se tedy bude dít dál? Hlavní část zprávy OSN popisuje scénáře takzvaného overshootu, tedy ‘přestřelení’ hranice jednoho a půl stupně: pokud se podaří zastavit růst emisí skleníkových plynů, obrátit jej a nakonec emise snížit na nulu, ba dokonce pod tuto úroveň – tedy při zavedení metod dlouhodobého zachytávání oxidu uhličitého z atmosféry a jeho ukládání ve velkém měřítku – bylo by možné ‘vrátit klimatické hodiny’ a snížit globální teplotu pod hranici 1,5 °C,“ vysvětluje Florek. „Zpráva OSN ale zároveň zdůrazňuje, že i v takovém případě mohou být některé důsledky klimatické změny z pohledu naší civilizace nevratné, například dlouhodobý růst hladiny moří, takže přizpůsobení se těmto změnám bude v příštích desetiletích naprosto klíčové,“ dodává. „Ačkoli dokument ukazuje oblasti, kde je možné jednat a které by mohly umožnit návrat pod 1,5 °C, například hluboké snížení emisí metanu nebo rozsáhlé nasazení technologií pro zachytávání a ukládání oxidu uhličitého, zároveň jasně říká, že je vždy lepší emisím CO₂ zabránit hned, než se později pokoušet napravovat jejich následky,“ uzavírá expert.

Čtěte také: Oceány jsou stále teplejší. Rekord padl v neobvyklé části roku

foto: magnific.com
zprac. /kp/