Baltské moře bojuje s eutrofizací. Potíže začínají stovky kilometrů od pobřeží

Baltské moře patří k vodním plochám, které eutrofizací trpí nejvíce. Jde o stav, kdy je voda nadměrně obohacena sloučeninami dusíku a fosforu. Přestože se množství těchto látek, které do moře přitékají, v posledních desetiletích zřetelně snížilo, celkový stav ekosystému zůstává nepříznivý. Další zlepšení vyžaduje hlavně omezení zátěže z zemědělství a ze systému odpadních vod.

Eutrofizace vzniká při nadbytku biogenních prvků, tedy látek důležitých pro růst rostlin. Dusík i fosfor se běžně používají například v zemědělství jako součást hnojiv. Při srážkách se část těchto látek může splavovat do půdy a povrchových vod a následně se přes řeky dostává až do Baltského moře. Dalším zdrojem znečištění jsou splašky, včetně těch z netěsných nebo nesprávně provozovaných septiků. „Ve vodě dochází k přemnožení řas a sinic, které po odumření klesají ke dnu, rozkládají se a při tom spotřebovávají kyslík. Tím vznikají bezkyslíkaté zóny, což znamená, že tam, kam se usadí, už není život. Vznikají mrtvé zóny,“ vysvětluje Marcin Kotlarek, předseda nadace Race for the Baltic.

Odhady uvádějí, že eutrofizací je zasaženo přibližně 94 % plochy Baltského moře. V tomto moři se zároveň nachází sedm z deseti největších mrtvých zón na světě. Ty zabírají téměř pětinu celkové rozlohy Baltu. Rozsah problému se za posledních několik desetiletí výrazně zvětšil. V 60. letech činila oblast postižená eutrofizací a souvisejícími bezzkyslíkatými zónami asi 10 tisíc km², dnes je to zhruba 70 tisíc km².

Na stavu Baltu se podepisují i jeho přirozené vlastnosti. Moře je poměrně mělké a jeho průměrná hloubka dosahuje asi 52 metrů. Pro srovnání, Středozemní moře má průměrnou hloubku přibližně 1450 metrů. Balt navíc přijímá velké množství sladké vody z asi 250 řek, včetně několika největších toků regionu, zatímco výměna vody se Severním mořem je omezená. Úplná obměna vody v Baltu trvá kolem 30 let. „Vědci stanovili maximální množství znečištění, které může do Baltu přirozeně přitékat, aby se s ním moře ještě dokázalo samo vypořádat. Jenže s klimatickou změnou, s postupným oteplováním vzduchu i vody, se tato hranice stále posouvá. Dříve určené přijatelné množství, stanovené v o něco chladnějším klimatu a při nižší teplotě vody, je už příliš vysoké. Je to tedy závod s časem i s klimatickou změnou,“ zdůrazňuje Marcin Kotlarek.

Údaje HELCOM ukazují, že v letech 1995–2022 snížilo Polsko celkový přítok dusíku do jednotlivých podpovodí Baltu o 9–32 %. U všech těchto oblastí s výjimkou Vlastního Baltu se podařilo dosáhnout požadované úrovně přísunu dusíku. Ve Vlastním Baltu je však nutné další snížení o 19 %. U fosforu Polsko do tohoto podbasénu snížilo přísun o 28 %, přesto je hodnota stále výrazně nad stanoveným limitem. V rámci celého Baltského moře se v letech 1995–2022 normalizovaný celkový přítok dusíku snížil o 11 % a fosforu o 32 %. „Můžeme si Balt představit jako vanu, do které po desítky let odtékala velmi znečištěná voda. I když se dnes daří přítok škodlivin omezovat, reakce ekosystému přichází s velkým zpožděním,“ vysvětluje odborník.

Eutrofizace se netýká jen moře. Nadměrné množství dusíku a fosforu se objevuje i v řadě českých řek a jezer. Podle uvedených dat lze více než tři čtvrtiny českých vnitrozemských vod označit za eutrofické. To má přímý význam i pro Balt, protože naprostá většina území České republiky spadá do jeho povodí.

Přibližně 80 % vody, která z Česka směřuje do Baltu, přichází přes dvě největší řeky – Vltavu a Labe. Zbývajících 20 % zajišťují menší toky ústící přímo do moře, například Odra a další řeky. „Naše země je z 98 % součástí povodí Baltského moře. To znamená, že přírodní hnojiva, která prosakují do půdy a vody v Moravě, nakonec putují do Moravy a dále do Dunaje, a jiné cesty vedou přes Labe až k Baltu. Stejně tak odpadní vody ze septiků ve vnitrozemí se přes říční síť dostávají k moři,“ upozorňuje Marcin Kotlarek.

Vztah mezi stavem moře a děním na pevnině je jedním z důvodů, proč boj s eutrofizací nemůže zůstat jen u pobřeží. Důležité jsou i postupy v zemědělství, nakládání s odpadními vodami a fungování podniků či přístavů, které mohou ležet i stovky kilometrů od moře.

Právě na tento rozměr upozorňuje nadace Race for the Baltic prostřednictvím projektu „Baltské moře začíná na pevnině“. Jeho součástí je celostátní osvětová kampaň „Vidíš sinice?“, která má posilovat povědomí o tom, jak každodenní činnost lidí ovlivňuje stav Baltského moře. Nadace si klade za cíl snížit přísun fosforu do Baltu o 500 tun do roku 2030. Mezi klíčové oblasti zásahů patří zemědělství, hospodaření s odpadními vodami a provoz přístavů, kde se překládají mimo jiné umělá hnojiva, obilí a další objemné komodity. Při nedostatečném zabezpečení těchto materiálů se mohou biogenní látky dostávat i do životního prostředí. „Je možné spolupracovat s farmáři, samosprávami, přístavy i výrobními firmami. Jde ale o dlouhodobý proces, protože jednoduchá řešení, tedy velké investice do čistíren odpadních vod, už máme za sebou,“ uzavírá Marcin Kotlarek.

Čtěte také: Sinice uzavírají koupaliště. Problém se netýká jen Baltu, ale i Slezska

foto: arch. red.
zprac. /kp/