Univerzity nestíhají tempo ekonomiky? Mezery mezi vzděláním a trhem práce se dál zvětšují

Profese vyžadující vysokou kvalifikaci a hluboké odborné znalosti nabývají na polském trhu práce stále většího významu. Právě tito pracovníci stojí za inovacemi, zaváděním nových technologií i poskytováním služeb, bez nichž by nemohla fungovat ekonomika ani společnost. Z nejnovějších analýz vyplývá, že jejich zastoupení v zaměstnanosti v Polsku nejen dlouhodobě roste, ale zároveň převyšuje průměr Evropské unie.

V roce 2015 tvořili specialisté necelých 19 % všech pracujících v Polsku, o deset let později už jejich podíl dosáhl 24 %. Pro srovnání: unijní průměr se ve stejném období zvýšil z 18 % na zhruba 23 %. V současnosti jde o nejpočetnější profesní skupinu v zemi, která předstihla techniky a střední odborný personál s podílem 18 % i dělníky v průmyslu a řemeslníky, kteří představují 14 % zaměstnaných.

Složení této skupiny se však v Polsku liší od průměru v EU. Největší část tvoří specialisté v ekonomice a managementu, kteří představují 27 % všech specialistů. To je více než evropský průměr, jenž činí 22 %. V uplynulé dekádě výrazně vzrostl také počet odborníků v oblasti informačních a komunikačních technologií – jejich podíl se zvedl ze 7 % na 13 %. Naopak zastoupení osob působících v oborech spojených s přírodními vědami a inženýrstvím zůstává nižší (14–15 %) než je obvyklé v zemích EU (16–17 %).

Cezary Przybył, poradce v týmu pro analýzu sociálních procesů Polského ekonomického institutu, upozorňuje, že polský trh práce pro specialisty je velmi soustředěný. „V deseti nejrozšířenějších profesích ze 99, které vymezuje GUS, pracuje 45 % všech specialistů v Polsku. Mezi nimi nejsou žádná inženýrská ani technická povolání. Silná koncentrace zvyšuje zranitelnost trhu vůči sektorovým a technologickým otřesům. Zároveň roste význam opatření podporujících celoživotní učení a profesní mobilitu,“ říká expert. Deset nejčastějších profesí mezi specialisty v Polsku tvoří: učitelé na základních školách, specialisté na prodej (mimo ICT), učitelé na středních školách (kromě odborného vzdělávání), vývojáři aplikací, specialisté na řízení a organizaci, specialisté na reklamu a marketing, odborníci na péči o malé děti, specialisté na administrativu a rozvoj, specialisté na řízení lidských zdrojů a finanční analytici.

Analýza zároveň upozorňuje na nesoulad mezi tím, co nabízejí vysoké školy, a tím, co vyžaduje moderní ekonomika. V roce 2024 tvořili 47 % absolventů vysokých škol lidé z humanitně-společenských oborů, například z ekonomie, managementu, práva nebo psychologie. Současně klesl podíl absolventů inženýrsko-technických oborů – ze 19 % v roce 2020 na 18 % o čtyři roky později. „Stále méně to odpovídá potřebám ekonomiky, v níž nabývají na významu technické, digitální a inženýrské dovednosti, zejména v odvětvích klíčových pro technologickou suverenitu, obranný průmysl a local content. Pokud tento trend přetrvá, rozdíl mezi poptávkou obranného, energetického a ICT sektoru a domácí nabídkou odpovídajících kompetencí se bude dál prohlubovat. Nesoulad mezi požadavky trhu práce a počtem absolventů s vhodným profilem má navíc často regionální rozměr,“ zdůrazňuje Cezary Przybył.

Expert současně připomíná program regulovaných oborů z let 2008–2015, jehož cílem bylo přivést více studentů na technické, matematické a přírodovědné směry. „Jak uvedl Nejvyšší kontrolní úřad, směr zásahu byl v zásadě správný, problém spočíval v provedení a v použitých nástrojích. V době globálního obratu k ekonomikám zaměřeným na hospodářskou bezpečnost, odolnost dodavatelských řetězců a technologickou autonomii se vysokoškolské vzdělávání stává nástrojem rozvojové politiky, nikoli jen veřejnou službou. Debata o nové podobě prioritních oborů, navázaných na obranný průmysl, energetiku a digitalizaci, se dnes nejeví jako možnost, ale jako nutnost,“ uzavírá Cezary Przybył.

fot. magnific.com
oprac. /kp/