Ne parky, ale stromy u domů rozhodují o pohodlí v horku

Rozsáhlá analýza zahrnující 5,5 milionu budov ve 25 evropských městech ukázala, že 84 % z nich nemá v bezprostředním okolí stromové koruny v takovém rozsahu, aby mohly skutečně ochlazovat. Studie týmu dr. Thamiho Croesera z Centra pro výzkum měst na australské univerzitě RMIT upozorňuje na hluboký problém současného navrhování měst, který je ještě výraznější v době stále častějších vln veder napříč Evropou.

Výzkum se zaměřil na výskyt vysoké zeleně v okruhu 60 metrů od budov ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Portugalsku, Řecku a Velké Británii. Závěry ukazují, že drtivá většina obytných domů i pracovišť nedosahuje hranice 30% pokrytí korunami stromů, kterou vědecká literatura považuje za zásadní pro omezení nebezpečného efektu městského tepelného ostrova. „Když přijde silné vedro, park o tři ulice dál je příliš vzdálený na to, aby pomohl bytovému domu obklopenému rozpáleným asfaltem,“ zdůrazňuje dr. Thami Croeser.

Míra zazelenění se mezi jednotlivými metropolemi výrazně liší. Nejlépe si vedly Kolín nad Rýnem a Hamburk, kde doporučené parametry splňuje přibližně 45 % budov. Druhé místo připadlo Nice s hodnotou 41 %, což je z velké části dáno přirozenou vegetací na okolních kopcích. V ostatních sledovaných městech je situace mnohem horší. V Seville, která se pravidelně potýká s extrémními letními teplotami, leží až 98 % budov pod kritickou hranicí. Podobně nepříznivě vychází i další velká města a hlavní města: v Paříži se problém týká 96 % objektů a průměrná blízkost korun stromů je jen 12 %, v Londýně je pod normou 93 % z 1,5 milionu budov a v Římě se to týká 85 % objektů.

Analýza zároveň odhalila, že ve většině měst má více než polovina budov v okolí méně než 10 % korun stromů. To znamená, že celkové ukazatele zeleně v aglomeracích mohou být zavádějící a neodrážejí skutečné podmínky v místě, kde lidé skutečně bydlí a pracují. „Chlazení pomocí stromů funguje lokálně. Pokud nejsou koruny poblíž domovů a pracovišť, je jen malá šance, že ochrání právě prostor, kde lidé pociťují vedro,“ vysvětluje dr. Thami Croeser.

Data navíc poukazují i na sociální nerovnosti v přístupu k ochraně před vysokými teplotami. Ve městech, kde byly k dispozici ukazatele bohatství nebo sociálního znevýhodnění, byly chudší čtvrti trvale více vystaveny horku, měly méně stínu a zároveň vyšší teploty povrchu.

Výsledky výzkumu zpochybňují rozšířenou představu, že hustě zastavěná městská území musí být automaticky teplejší. Porovnání oblastí s podobnou hustotou obyvatel ukázalo, že bloky s vyzrálým stromovým porostem mohou být o 4 až 10 °C chladnější než sousední městská tepelná ohniska. V Paříži činil rozdíl až 10,5 °C, v Birminghamu 6,6 °C. Z toho vyplývá, že rozhodující není samotná hustota zástavby, ale především ochrana existujících stromů, promyšlená výsadba nových a také dostatek prostoru i vody pro jejich růst.

Dr. Thami Croeser vymezuje tři hlavní priority pro dnešní městskou politiku: sázet stromy přímo u míst bydlení a práce, vytvářet pro ně vhodné podmínky k růstu a bezpodmínečně chránit vzrostlé kusy. „Stromy, které dnes ochlazují města, byly vysazeny před desítkami let. Nově vysazený strom nezastíní budovu po dobu 15 či 20 let. Každý nyní ztracený vzrostlý strom je v podmínkách současných vln veder nenahraditelný,“ uzavírá vědec.

foto: archiv redakce
zprac. /kp/