Méně časté kosení: lepší pro trávníky? Výsledky výzkumu UJ

Během tříletého období interdisciplinární tým vědců z Jagellonské univerzity zkoumal, jak různé techniky kosení trávníků ovlivňují ekosystém, uživatelský komfort a lidské bezpečí. Projekt "Kosit, nebo nekosit?" měl za cíl nalézt optimální rovnováhu mezi údržbou městské zeleně a ochranou biodiverzity. Specificky zkoumaný prostor kampusu, a zejména areál 600. výročí obnovy Jagellonské univerzity, sloužil jako "živá laboratoř", kde se pozorovaly skutečné přírodní procesy v městských podmínkách.

Pro experiment bylo nastaveno 72 výzkumných parcel s různými režimy kosení – od velmi intenzivního, vyžadujícího několik desetinek zásahů během sezóny, až po kosení jednou ročně či dokonce méně. Jak čas ubíhal, tyto plochy začaly vykazovat výrazné rozdíly v vzhledu a struktuře ekosystému, což umožnilo vědcům porovnávat důsledky různých praktik v reálnějších podmínkách.

Studie pokryla široké spektrum, včetně analýzy druhového složení vegetace, populace hmyzu, aktivity půdních organismů a rozmanitosti mikroorganismů, jako jsou bakterie a houby. Tým také vyšetřoval fyzikálně-chemické vlastnosti půdy, teplotní a vlhkostní podmínky, a přítomnost kontaminantů, jako jsou těžké kovy a ropné produkty. To umožnilo komplexní pohled na fungování trávníku jako součásti městského ekosystému.

Výsledky naznačují, že kosení častěji než jednou za měsíc není výhodné ani z ekologického, ani z funkčního hlediska. Doporučuje se kosit méně často a kde to je možné, preferovat takzvané mozaikové kosení, které spočívá v ponechání části plochy bez zásahu. Tento přístup k údržbě zeleně podporuje různorodá stanoviště, která přitahují větší množství druhů a zlepšují odolnost ekosystému. Naopak, příliš intenzivní kosení vede k odhalování půdy, jejímu vysychání a přehřívání, což snižuje její funkčnost. Na druhé straně, úplné vynechání kosení také není optimální řešení, neboť může podporovat šíření invazivních druhů.

Důležitým závěrem z výzkumu je, že nebyl potvrzen přímý vztah mezi četností kosení a populací klíšťat. Tato parazité se vyskytovali jak na plochách intenzivně kosených, tak na těch ponechaných přirozenému sukcesu.

Projekt byl realizován v rámci modelu takzvané pětišroubovice, v němž spolupracují věda, veřejná správa, soukromý sektor, společnost a příroda. V tomto přístupu není přírodní prostředí pouhým pozadím výzkumu, ale aktivním účastníkem procesu, jehož reakce určují směřování dalších kroků a doporučení. Projekt byl rozvíjen pod iniciativou Campus Living Lab – Useful Research HUB, která předpokládá využití prostoru kampusu jako místa pro testování řešení za reálných podmínek.

Současně probíhaly sociální výzkumy formou fokalizovaných skupinových rozhovorů s představiteli veřejné správy, neziskových organizací, obyvatel a firem zabývajících se údržbou zeleně. Účastníci vyjadřovali jak potřeby, tak obavy spojené s různými modely kosení, zaměřovali se například na estetické aspekty, alergie, přítomnost klíšťat a invazivní druhy. Tyto schůzky také napomohly vytváření dialogu mezi různými skupinami zainteresovaných stran.

Výsledkem výzkumné práce je také vzdělávací nástroj v podobě internetové aplikace "Kosit, nebo nekosit?", která poskytuje vzdělávací obsah, mapy a interaktivní prvky umožňující uživatelům samostatně analyzovat vliv různých metod kosení na životní prostředí. Díky online dostupnosti může být využívána jak vzdělávacími institucemi, tak jednotlivci, kteří se o problematiku městské zeleně zajímají.

foto: magnific.com
zprac. /kp/