.png){kind=logo}
Regulace stanovují, že do konce roku 2030 musí být minimálně 70 % hmotnosti všech obalových odpadů podrobeno recyklaci.
Systém správy obalů a obalového odpadu existuje v Česku již 25 let a téměř od svého vzniku plní povinnosti dané Evropskou unií. Ovšem zástupci oborové sféry upozorňují, že současný model dosahuje svých limitů a očekávané legislativní změny si žádají zásadní přepracování celého systému.
– Povinnost recyklace je tady od 11. května 2001, kdy byla přijata příslušná vyhláška. Usilujeme o vzdělávání, podporu systému a plnění všech závazků vyplývajících z českého práva. Vedle toho existuje systém nakládání s odpady z domácností, včetně obalových, a bohužel musíme konstatovat, že tyto dva systémy dosud nefungují ve vzájemné synergii: existují určité cíle stanovené podnikatelům a municipalitám. Už dlouhou dobu probíhají diskuze o integraci těchto dvou systémů, ale zatím se nám to nepodařilo, “ vysvětluje Jakub Tyczkowski, prezident organizace Rekopol, která se zabývá recyklací obalů.
Dále odborníci upozorňují, že ačkoli Česko splňuje nastavené cíle recyklace, situace se liší podle typu materiálu. – Zvyšuje se množství obalů uváděných na trh. Narůstají také požadavky na recyklaci a ne vždy máme dostatečné kapacity, síly, infrastrukturu a také povědomí, abychom těchto cílů dosáhli. U některých materiálů si vedeme velmi dobře, jiné, jako je sklo, stále potřebují kroky směřující k výchově veřejnosti. Je nutné, aby obaly ze skla, jako jsou sklenice nebo lahve, končily ve správném, zeleném kontejneru, nikoli v černém nebo v domácnostech, kde se hromadí roky. Česko dosahuje těchto úrovní, avšak požadavky se budou zvyšovat, například u obalů od nápojů. Je třeba zavést nové iniciativy a proto byl zaveden systém záloh, “ podtrhuje Michał Mikołajczyk, prokurista a ředitel prodeje a vnější vztahy v Rekopolu.
V současnosti se systém recyklace opírá o činnost recyklačních organizací, které převzaly od výrobců odpovědnost za recyklaci a pomáhají financovat nakládání s odpady z domácností. Odhaduje se, že v Česku působí více než 100 tisíc subjektů, které uvádějí na trh produkty v obalech. – Od roku 2002 je úloha recyklačních organizací v podstatě neměnná. Nicméně je zřejmé, že tato úloha se musí v blízké budoucnosti změnit, abychom splnili povinnosti vyplývající z nařízení PPWR. Naše odpovědnost bude muset být výrazně větší a rozsah činností mnohem širší než dosud. Bude třeba udělat spoustu nového. Především, musí být nastaveny daleko vyšší úrovně recyklace, ale také minimalizace množství obalů uváděných na trh a recyklace na velké škále. To jsou obrovské výzvy, které nás stále čekají, “ zdůrazňuje Jakub Tyczkowski.
Dne 11. února 2025 vstoupilo v platnost unijní nařízení PPWR, jehož klíčové články začnou fungovat od srpna 2026. Regulace stanovují, že do roku 2030 musí být minimálně 70 % hmotnosti všech obalových odpadů podrobeno recyklaci. Pro papír a lepenku má dosahovat 85 %, pro kovy 80 % a pro plasty 55 %. Evropská unie také předpokládá, že v následujících letech musí být všechny obaly recyklovatelné a následně skutečně zpracovávány ve velkém měřítku. Výrobci budou navíc povinni zvyšovat podíl recyklovaných a sekundárních surovin v produkci obalů. – Zásadní cíl: recyklovatelnost ve velkém měřítku. Každý obal musí být nejen recyklovatelný, ale také musí být shromažďován a recyklován na území Evropské unie v odpovídající, velmi vysoké míře. To představuje největší výzvu, před kterou stojí výrobci, aby tyto obaly nejen chránily produkty, ale aby se daly primárně recyklovat na masové úrovni. Na tuto situaci se již připravujeme, “ avizuje Krzysztof Baczyński, prezident Svazu zaměstnavatelů průmyslu obalů a produktů v obalech EKO-PAK.
Pro implementaci unijních předpisů se v Česku připravuje zákon o rozšířené odpovědnosti výrobců. Podle jeho zásad budou výrobci nést veškeré náklady na sběr a zpracování obalového odpadu v duchu zásady „znečišťovatel platí“. V současné době pokrývá značnou část nákladů systému obyvatelstvo prostřednictvím poplatků za nakládání s odpady. – Tak to být nemá. Výrobci by měli z 100 % hradit sběr a zpracování obalů. Dnes odhadujeme, že to představuje mezi 1/4 a 1/3 všech nákladů na nakládání s obalovými odpady. Náklady se pohybují mezi 4 a 5 miliardami korun ročně a měli bychom je nést my, výrobci, “ říká Krzysztof Baczyński.
Zástupci oboru balení však kriticky hodnotí návrh modelu prezentovaného Ministerstvem klimatu a životního prostředí. Podle podnikatelských organizací by projekt zredukoval výrobce na pouhé plátce nové daně, jejíž prostředky by byly centrálně řízeny Národním fondem ochrany životního prostředí a hospodaření s vodou. Sektor se také obává případné likvidace recyklačních organizací a zdůrazňuje, že samotný finanční mechanismus nezlepší kvalitu třídění ani úroveň recyklace.
– Stále visí ve vzduchu otázka, zda bude model rozšířené odpovědnosti výrobce vylepšen a zlepšen, nebo zda bude založen na obchodních vztazích mezi firmami zabývajícími se odpady, podnikateli uvádějícími na trh produkty v obalech, mezi municipalitami a spotřebiteli, nebo zda se naopak střetneme s jistým experimentem na evropské úrovni, kdy celá branže bude zlikvidována a všichni budeme platit daň, která skončí u NFOŚiGW a budeme svědky redistribuce takto získaných prostředků, “ uzavírá Michał Mikołajczyk.
fot. magnific.com
zprac. /kp/
.jpg)
