Zálohový systém omezuje množství odpadu. Slabinou zůstává jednorázové sklo

První měsíce fungování zálohového systému ukazují, že počet odhozených plastových lahví a hliníkových plechovek skutečně klesá. Současně se ale stále výrazněji ukazuje jiný problém: jednorázové sklo, hlavně drobné lahvičky od alkoholu. Ministerstvo životního prostředí a klimatu už oznámilo, že na podzim chce začít pracovat na rozšíření systému záloh i na tuto skupinu obalů.

Během prvních 10 měsíců provozu se podařilo vybrat zhruba 2,3 miliardy kusů obalů. Lidé zapojení do úklidových akcí v přírodě tvrdí, že to pomohlo omezit množství poházených PET lahví a plechovek. Jednorázové sklo ale v systému zatím chybí, a proto dál končí v lesích, u jezer, v řekách i podél turistických tras.

MKiŚ počítá s tím, že systém rozšíří právě o jednorázové sklo, včetně často vyhazovaných menších lahviček po lihovinách. Na konci července to během jednání sněmovního Výboru pro životní prostředí, přírodní zdroje a lesnictví uvedla náměstkyně ministryně Anita Sowińska. Podle resortu by se legislativní práce měly rozběhnout na podzim. Ministerstvo zároveň připouští, že změna přinese podnikatelům, provozovatelům systému i obchodům další organizační zátěž. I proto se uvažuje o delším vacatio legis, aby byl prostor se na nové povinnosti připravit.

Rozsah problému s odhozeným sklem je značný. Pokud jedna malá skleněná lahvička váží přibližně 150 gramů, jde v součtu o asi 71 až 110 tisíc tun skla ročně. Z analýzy Eko-Unie s názvem „Prázdniny plné odpadu, aneb co po sobě necháváme v místech odpočinku“ vyplývá, že malé lahve od tvrdého alkoholu mohou tvořit asi polovinu skleněného odpadu sesbíraného při akci „Ukliďme svět“. Při akci „Čistá Odra“ se navíc podíl skla mezi sesbíraným odpadem zvýšil ze 30 % v roce 2022 na 50 % v roce 2024. Na problém upozorňují i obyvatelé. Průzkum objednaný Eko-Unií na přelomu zimy a jara ukázal, že 60 % dotázaných označilo skleněné lahve za nejvíce nápadný odpad po tání sněhu.

Lesy ČR připomínají, že údaje za první polovinu roku ještě neumožňují definitivně vyhodnotit dopad zálohového systému na celkové množství odpadu, přesto je patrný mírný pokles. V prvních šesti měsících tohoto roku bylo z lesů spravovaných státním podnikem Lesy České republiky odvezeno 28,2 tisíce m³ odpadu a náklady dosáhly 12,2 milionu Kč. Ve stejném období loni to bylo 33,4 tisíce m³, v roce 2024 pak 34,6 tisíce m³. Za celý loňský rok se sesbíralo 74,7 tisíce m³ odpadků, což vyšlo na více než 30 milionů Kč. Odhozené sklo přitom není jen estetický problém. Rozbité lahve mohou zranit lidi i zvířata a střepy ukryté pod lesním porostem představují další riziko. Lesníci navíc upozorňují, že skleněné lahve odložené na slunných místech mohou znamenat i požární nebezpečí.

Podobné zkušenosti popisují i organizátoři úklidů rekreačních oblastí. Hubert Pietrzak z Częstochowského Alarmu Smogového, který stojí za iniciativou #JurabezPlastiku, říká, že během úklidů Jury Krakowsko-Częstochowské se stále nachází velké množství skleněných lahví. Zároveň při posledních akcích zaznamenali pokles obalů, které už do zálohového systému patří. „Současnou podobu zálohového systému by měly prověřit kontrolní orgány státu. Funguje přes 10 měsíců a pořád nemáme možnost vracet většinu skleněných obalů. A ty, hlavně po alkoholu, leží všude, včetně nádherných a přírodně cenných míst,“ zdůrazňuje. „Tiché polské svolení ke znečišťování okolí skleněnými obaly je naprosto absurdní. U našich německých nebo českých sousedů je vracení skleněných lahví od nápojů úplně běžné. Nerozumím, proč se to v Polsku dosud nepodařilo,“ dodává.

Na stejný problém poukazují i ekologové zapojení do úklidů řek. Dominik Dobrowolski, spojený mimo jiné s iniciativami „Čistá Visla“ a „Čistá Odra“, upozorňuje, že by se do zálohového systému mělo zahrnout jednorázové sklo, ale nejen to. „Velmi dobrým řešením by bylo mnohem rozsáhlejší zavedení opakovaně použitelných skleněných obalů, než jaké vidíme dnes. Současné automaty nejsou na sběr skla uzpůsobené. Kdyby bylo možné všechny skleněné obaly vracet jako vratné, nekončily by v přírodě, ale v recyklaci,“ myslí si.

Podle zástupců ekologických organizací má být dalším krokem také Rozšířená odpovědnost výrobců, tedy model, v němž výrobci nesou větší část nákladů na sběr a recyklaci obalů, které uvádějí na trh. „Zálohový systém se osvědčil – je to vidět v lesích, u moře i na stezkách. Jeho největším slabým místem ale pořád zůstává jednorázové sklo. Právě skleněné lahve dnes dominují mezi odhozenými obaly, protože jako jediné nebyly zahrnuty do stejného mechanismu, který omezil nepořádek po plastu a plechovkách. Rozšíření systému o jednorázové sklo je nutným dokončením celé reformy,“ zdůrazňuje Pavla Pomian, místopředseda Ekologického sdružení Eko-Unia. „Tam, kde je záloha, přestávají být obaly ‚odpadem‘ a stávají se cenným materiálem, surovinou, a nepřekáží v přírodě. Tam, kde chybí, zůstává jedinou hodnotou cena jejich úklidu, kterou platíme všichni. Každý další odklad zahrnutí jednorázového skla do zálohového systému proto znamená další miliony vynaložené na úklid a další tisíce rozbitých lahví ponechaných v přírodě,“ dodává.

fot. magnific.com
oprac. /kp/