Práce na dálku rozděluje zaměstnance a zaměstnavatele

V uplynulých letech se některé firmy rozhodly přivést zaměstnance zpět do kanceláří, odůvodňujíc to klesající produktivitou a oslabením firemní kultury ve vzdáleném pracovním režimu. Zároveň však údaje z raportu Eurofound naznačují, že v Evropské unii je nejběžnější způsob plnění pracovních povinností mezi lidmi, jejichž pracovní charakter to umožňuje, hybridní model. Nyní 44 % těchto zaměstnanců kombinuje kancelářskou práci s prací na dálku, zatímco 41 % pracuje výhradně v kanceláři, což představuje nárůst o 5 procentních bodů ve srovnání s předchozím rokem. V Polsku, podle odhadů Hlavního statistického úřadu, přibližně 10 % zaměstnaných osob obvykle nebo alespoň příležitostně pracuje na dálku.

Jak podotýká Agnieszka Wincewicz-Price, vedoucí Týmu behaviorální ekonomie v Polském ekonomickém institutu, hodnocení práce na dálku je rozporuplné a závisí jak na oboru, tak na individuálních preferencích zaměstnanců. – Mezi přínosy pro pracovníky se často zmiňuje možnost věnovat více času rodině a úspora času a nákladů spojených s dojížděním. Například ve Velké Británii se odhaduje, že průměrné roční náklady na dojíždění do práce v Londýně dosahují 5000 GBP. Na druhé straně je významnou nevýhodou práce na dálku nedostatek jasně vymezené hranice mezi pracovním a domácím životem, což má negativní dopad na psychickou a fyzickou pohodu zaměstnanců – upozorňuje odbornice.

Z pohledu zaměstnavatelů jsou mezi nejčastěji uváděnými výhodami úspory spojené s provozem kancelářských prostor, včetně nákladů na pronájem, energie a pojištění, stejně jako větší pružnost v náborových procesech a potenciálně nižší fluktuace zaměstnanců. – Méně jasnou otázkou je už zmíněná produktivita. Výsledky dosavadních studií v této oblasti nejsou jednoznačné – vysvětluje zástupkyně PIE.

Dodává, že zaměstnanci obvykle hodnotí svou efektivitu jako vyšší v rámci modelu práce na dálku, uvádějíce například absenci potřeby dojíždění jako faktor podporující produktivitu. Naopak zaměstnavatelé mívají v této otázce častěji pochybnosti. Jak Agnieszka Wincewicz-Price objasňuje, tyto rozdíly mohou pramenit z odlišného chápání samotného pojmu produktivita. – Jedna z mnoha citovaných studií RCT byla provedena v největší turistické společnosti v Číně. Zaměstnanci, kteří byli náhodně přiřazeni do skupiny pracujících na dálku, vykázali o 13 % vyšší úroveň produktivity než ti ve skupině kontrolní, pracující v kanceláři. Ukázalo se, že zaměstnanci pracující na dálku v průměru pracovali déle, jelikož méně často dělali přestávky a méně častěji si brali volno – zdůrazňuje odbornice.

Jiné studie však naznačují opačné tendence. Mezi příčiny poklesu produktivity se uvádí pomalejší a méně efektivní komunikace, vyšší náklady na koordinaci týmové práce, zvýšená izolace a ztížený přenos informací a znalostí. Dále se poukazuje na obtíže s integrací nových zaměstnanců, kteří v modelu práce na dálku mohou mít omezený přístup k neformální podpoře a aktuální výměně zkušeností.

– V analýzách převažuje názor, že ačkoliv jsou dopady plné práce na dálku ambivalentní jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele, stále častěji přijatý hybridní model (např. 2 dny práce na dálku týdně) představuje méně problematické řešení. Výzkumy rovněž ukazují, že tento způsob práce často souvisí s nárůstem produktivity (ve srovnání s tradičním modelem) nebo že nemá vliv na produktivitu – shrnuje Agnieszka Wincewicz-Price.

foto: freepik.com
zprac. /kp/