Cizince zaměstnávají především velké podniky, zejména z průmyslu a služeb.
Téměř 1/5 firem v Polsku zaměstnává cizince a drtivou většinu z nich tvoří Ukrajinci. Je jich však příliš málo na to, aby zaplnili mezery na trhu práce.
V Polsku je v současnosti nedostatek jak pracovníků na jednoduché fyzické práce, tak specialistů. Nejvíce volných pracovních míst je v průmyslu a obchodu, dále ve stavebnictví, dopravě a skladování. – Nízká míra nezaměstnanosti a nedostatek pracovních sil znamenají, že podíl cizinců na celkovém počtu lidí pracujících v Polsku roste. Zatímco před deseti lety jejich počet nepřesahoval 100 tis., tedy 1% všech pojištěnců v ZUS, na konci loňského roku to bylo téměř 7%, což představovalo 1,13 mil. zaměstnanců – upozorňuje Anna Wesołowska, generální ředitelka Gi Group Poland.
Podle zprávy "Barometr trhu práce 2024" zaměstnávají cizince především velké podniky (26,5%), zejména z průmyslového sektoru (27,3%) a služeb (20,3%). Nejmenší zájem o zaměstnávání cizinců je zase patrný v malých firmách – 90% z nich zaměstnává pouze Poláky – a ve veřejném sektoru (86,2%). 83% zahraničních pracovníků pochází z Ukrajiny. Plány na zaměstnávání cizinců v příštím roce častěji deklarují podniky, které s nimi již spolupracují. 18% z nich chce přilákat Ukrajince, 8% obyvatele jiných evropských zemí a 7,3% zaměstnance ze zemí bývalého východního bloku. Otevřenost vůči zaměstnancům z dalších oborů deklaruje 0,6% firem.
I když počet cizinců roste, stále to nestačí k zaplnění personální mezery. Jak upozorňují odborníci, rostoucí životní náklady a velký počet pracovních nabídek zvyšují jejich očekávání ohledně podmínek zaměstnání. Ukazuje se také, že Polsko se pro ně stále více stává pouze tranzitní zemí – nastupují zde do práce a čekají na lepší profesní a výdělečné příležitosti v zemích na západ od Polska.
Cizinci vykonávající legální práci v Polsku – podle Centrálního statistického úřadu – pocházejí z více než 150 zemí. Stále častěji přijíždějí z tzv. vzdálených destinací, jako jsou Filipíny, Nepál, Kolumbie, Venezuela nebo Indonésie. Problémem jsou však formality, které mohou trvat i půl roku. Zpráva ukázala, že největší výzvou jsou potíže s integrací zaměstnanců z jiných zemí do polské pracovní síly (65,3%), jazykové bariéry (63,1%) a kulturní rozdíly (44,7%). Tyto rozdíly vyplývají mimo jiné z evropských pracovních norem, jako je vysoká automatizace procesů – takoví lidé mohou mít potíže s rychlým plněním úkolů, které neznají, a proto se jim na začátku lépe hodí opakující se činnosti.
fot. freepik.com
/kp/


.png)














