26 % pracujících Poláků považuje umělou inteligenci a automatizaci za největší hrozbu pro pracovní místa během příštích pěti let
Umělá inteligence a automatizace dnes podle zaměstnaných Poláků představují největší riziko pro pracovní místa v Polsku v horizontu následujících pěti let. Zároveň však mnohem méně lidí připouští, že technologický vývoj by mohl zrušit právě jejich profesi. Zřetelný je také rozdíl mezi tím, jak lidé mluví o ochotě změnit kvalifikaci, a tím, kolik z nich skutečně absolvuje odborné kurzy.
Za největší ohrožení zaměstnanosti označilo AI a automatizaci 26 % respondentů v průzkumu Personnel Service. To je více než u rostoucích nákladů na podnikání, které zmínilo 18 % dotázaných. Na dalších místech se objevila konkurence pracovníků ze zahraničí s 15 % a zhoršující se ekonomická situace s 14 %. Obavy o celý trh práce se ale nepromítají stejně silně do pohledu na vlastní kariéru. 61 % účastníků průzkumu neočekává, že by za pět let jejich obor přestal být potřebný. Naopak 17 % tuto možnost připouští a 22 % přiznává, že o tom dosud vůbec neuvažovalo.
Zakladatel Personnel Service a odborník na pracovní trh Krzysztof Inglot upozorňuje na rozpor mezi vnímáním technologických změn a jejich dopadem na osobní profesní dráhu. – Jde o zajímavý paradox. Poláci vidí, že AI mění trh práce, ale domnívají se, že se tato změna vyhne právě jim. Přitom umělá inteligence nemusí zlikvidovat celé profese, aby zásadně proměnila způsob práce. Bude přebírat konkrétní úkoly a měnit soubor dovedností potřebných na dané pozici. Každý zaměstnanec by si proto měl položit otázku, které části jeho práce budou za pět let vypadat jinak než dnes. A odpověď by měla vést ke konkrétním krokům – doporučuje expert.
Kdyby bylo nutné změnit profesi, 31 % pracujících uvádí, že by se dokázalo rekvalifikovat. Dalších 24 % by hledalo podobný typ zaměstnání a stejný podíl netuší, jak by v takové situaci reagoval. Po 7 % respondentů by uvažovalo o práci pod svou kvalifikací nebo o odchodu do zahraničí. Pomoc úřadu práce by zvolilo 6 % lidí. Méně povzbudivě však vyznívá skutečná účast na zvyšování kvalifikace. V posledních 12 měsících se žádného profesního školení neúčastnilo 60 % pracujících Poláků. Kurz nebo školení hrazené zaměstnavatelem využilo 28 % dotázaných a 12 % si rozvoj financovalo samo.
Podle Krzysztofa Inglota se rekvalifikace stále bere spíš jako záchranné lano, ke kterému lidé sahají až ve chvíli, kdy už nastane problém. – Jenže tehdy může být pozdě. Nové dovednosti se mnohem lépe získávají v době, kdy člověk má stabilní práci, příjem i prostor promyslet další krok. Proto zní 31 % lidí ochotných změnit profesi optimisticky, ale ještě důležitější je údaj 60 % těch, kteří se nezúčastnili žádného školení. Ochotu ke změně neukazuje prohlášení, ale čin – zdůrazňuje.
Mezi lidmi s vysokoškolským vzděláním se v posledním roce účastnilo školení 49 % respondentů, ve skupině se středním nebo postsekundárním vzděláním to bylo 33 % a mezi lidmi se základním či odborným vzděláním jen 17 %. Úroveň vzdělání souvisí také s deklarovanou připraveností ke změně profese. Rekvalifikaci zvažuje 36 % pracujících s vysokoškolským diplomem, zatímco u osob se základním nebo odborným vzděláním je to 19 %. V této druhé skupině navíc 40 % neví, co by dělalo, kdyby jejich profese zanikla. – To je jeden z nejdůležitějších závěrů průzkumu. Rozvoj dovedností se dnes dostává především k lidem, kteří už na trhu práce stojí poměrně silně. Pokud má AI zvyšovat produktivitu a ne prohlubovat nerovnosti, musí zaměstnavatelé i veřejné instituce investovat právě do těch skupin, které samy po vzdělávání sahají nejméně – říká Krzysztof Inglot.
Obavy o budoucnost vlastního povolání se liší i podle věku. Nejčastěji se jeho zániku obávají lidé ve věku 25–34 let, a to ve 27 % případů. Ve skupině 18–24 let jde o 21 %, u lidí mezi 35 a 44 lety o 19 %. Mezi pracujícími ve věku 45–54 let klesá podíl na 12 % a u zaměstnanců starších 55 let činí 7 %. Krzysztof Inglot zvlášť upozorňuje na věkovou kategorii 45–54 let. – Mají před sebou ještě 10 až 15 let pracovního života, takže technologická změna se jich nepochybně dotkne. Přitom právě v této skupině jsou obavy velmi nízké. Je to důležitý signál, že ne každý sám rozpozná chvíli, kdy má doplnit své schopnosti. Reskilling a upskilling musí být součástí dlouhodobého řízení personálu, ne jen reakcí ve chvíli, kdy konkrétní místo začíná mizet – dodává odborník.
Výrazné rozdíly se ukazují i mezi ženami a muži. Umělou inteligenci a automatizaci jako největší hrozbu pro pracovní místa označuje 32 % pracujících žen a 19 % mužů. Zároveň ženy o něco méně často uvádějí, že by jejich vlastní povolání mohlo přestat být potřeba, a to 15 % oproti 19 % mužů. Ženy také častěji projevují ochotu k rekvalifikaci – 34 % proti 28 % mužů.
– Příští roky nebudou příběhem o tom, že umělá inteligence jednoduše vezme lidem práci. Půjde spíš o velmi rychlou proměnu hodnoty jednotlivých kompetencí. Pro firmy to znamená přejít od občasných školení k promyšlenému řízení dovedností. Pro zaměstnance pak potřebu vnímat učení jako trvalou součást profesní cesty – uzavírá Krzysztof Inglot.
fot. magnific.com
oprac. /kp/


.png)

















.png)
















