.png){kind=logo}
To, zda jsme nejvíc výkonní ráno nebo až pozdě večer, nemusí být jen otázkou zvyku. Nová finská data naznačují, že u lidí s pozdějším denním rytmem se v dalších letech častěji objevovaly vážné zdravotní potíže spojené s pracovní neschopností.
Ve Finsku sledovali vědci souvislost mezi denním rytmem člověka a jeho pozdější schopností zůstat ekonomicky aktivní. Závěr zní znepokojivě: lidé s večerním chronotypem dostávali v následujících letech častěji rentu z titulu nezdolnosti do práce než osoby, které patřily k ranním typům. Výsledky vyšly v časopise „Occupational and Environmental Medicine“.
Co odhalila dlouhá finská data
Tým z Univerzity v Oulu vycházel z rozsáhlého populačního výzkumu, který byl zahájen už v roce 1966. Do něj bylo zahrnuto téměř celé obyvatelstvo narozené ve dvou severních provinciích Finska. Později vědci spojili údaje o chronotypu s národními registry, v nichž jsou zaznamenány informace o zaměstnání i o důchodových a rentových dávkách.
Analyzovaní účastníci měli při hodnocení zhruba 46 let. Ve skupině s večerním typem bylo 253 mužů a 381 žen, zatímco mezi ranními typy se nacházelo 1182 mužů a 1355 žen. Zbytek tvořili lidé s mezilehlým chronotypem.
Rozdíl se projevil během 12 let
V následujících 12 letech se ukázalo, že u večerních typů byla renta z titulu nezdolnosti do práce přiznávána častěji než u ranních typů. Pravděpodobnost byla podle analýzy 1,7krát vyšší a vztah přetrval i po započtení sociálně-ekonomických faktorů, například vzdělání nebo druhu práce.
Autoři studie připomínají, že ve Finsku je tento typ renty navázán na vážné a dlouhodobé zhoršení zdravotního stavu. To podle nich může znamenat, že právě horší zdraví, které se u lidí s večerním chronotypem objevuje častěji, stojí za vyšším výskytem tohoto důchodu.
Nejde jen o spánek, ale i o rytmus života
Výzkumníci upozorňují, že roli může hrát také životní styl a narušení cirkadiánního rytmu. Člověk, který je přirozeně aktivní později, může obtížněji sladit svůj vnitřní čas s požadavky práce i běžného dne, což se může promítat do spánku, zdraví i každodenních návyků.
Zároveň však zdůrazňují, že chronotyp má silný biologický základ a je z velké části podmíněn geneticky. Samotná studie je observační, takže nedokazuje, že večerní chronotyp přímo způsobuje dřívější ztrátu pracovní schopnosti. Sílu zjištění podle autorů zvyšuje především velký soubor lidí z různých profesí a dlouhé sledování v čase.
Praktický závěr? Podle vědců by větší respekt k rozdílům v denním rytmu mohl být důležitý pro ochranu zdraví zaměstnanců i pro to, aby zůstali aktivní až do důchodového věku.
.png){kind=logo}
