Pracovníci se chtějí učit, ale stále častěji se ptají: kdy na to všechno najít čas?

Do roku 2030 se může změnit nebo zastarat až 39 proc. současné sady dovedností pracovníků. To znamená, že pro mnoho lidí přinesou příští roky nejen nové požadavky, ale také potřebu učit se zcela jiným tempem než dosud.

Bez rozvoje není pracovní nabídka

V praxi už téma kompetencí není jen doplňkem kariéry, ale jednou z jejích podmínek. V průzkumu Randstad Workmonitor 41 proc. Poláků uvedlo, že by nepřijalo nabídku zaměstnání, pokud by neposkytovala možnost rozvoje. Zároveň 48 proc. respondentů považuje za profesní rozvoj především odpovědnost zaměstnavatele a 17 proc. ukazuje na samotné pracovníky.

Světové ekonomické fórum ve zprávě „The Future of Jobs Report 2025“ ukazuje, jak velký rozsah změn čeká trh práce. Kdyby se globální pracovní síla zredukovala na 100 lidí, 59 z nich bude do roku 2030 muset zvýšit kvalifikaci nebo se rekvalifikovat. Naopak 85 proc. zaměstnavatelů oslovených WEF říká, že rozvoj dovedností týmů bude jednou z priorit.

Co budeme nejvíce potřebovat

Na seznamu dovedností, jejichž význam roste, WEF uvádí především AI a big data, sítě a kyberbezpečnost a technologické kompetence. Důležité však zůstávají také analytické a kreativní myšlení, odolnost, flexibilita, leadership a spolupráce.

Mezi zaměstnanci nechybí ani zvědavost, co by chtěli rozvíjet nejvíce. V polské edici Randstad Workmonitor se na prvním místě umístila umělá inteligence, kterou označilo 19 proc. dotázaných. IT a technologie si vybralo 11 proc., zatímco wellbeing, programování a datová analytika po 7 proc. Kreativní a analytické myšlení a také lídrovské dovednosti dostaly po 6 proc. odpovědí.

V průzkumu Multi.Life se objevují i potřeby nesouvisející přímo s prací. 43 proc. Poláků by se chtělo lépe starat o fyzické zdraví, 36 proc. získat větší znalosti o prevenci duševního zdraví a 28 proc. naučit se zásadám uvědomělého a zdravého stravování.

Nejčastěji se učíme pro současnou práci, ne pro další krok

Ačkoli fráze lifelong learning zní atraktivně, v každodenním životě obvykle znamená něco mnohem prozaičtějšího: školení potřebné tady a teď. Z dat PARP vyplývá, že více než dvě třetiny Poláků účastnících se kurzů to dělají hlavně proto, aby se lépe zorientovali na současné pozici. Jen 10 proc. se školí s myšlenkou na povýšení nebo změnu svého postavení na trhu práce.

Jde o nejvyšší výsledek mezi zeměmi OECD analyzovanými ve zprávě „Rynek pracy, edukacja, kompetencje“. Zároveň 42 proc. pracujících Poláků ve věku 25-65 let uvádí, že jim překážejí pracovní a rodinné povinnosti. Pro 9,7 proc. je bariérou nedostatek podpory ze strany zaměstnavatele, zatímco průměr v zemích OECD činí 4,8 proc.

Rozdíly jsou vidět i mezi místem zaměstnání. Zaměstnanci velkých organizací měli o 13,9 proc. vyšší šanci účastnit se školení než lidé z malých firem. Naopak 94 proc. neformálních školení v Polsku skončí do týdne nebo dříve, což je nejvyšší výsledek mezi státy OECD.

Izabela Nasiłowska-Włodarek, business development director ve společnosti Benefit Systems, upozorňuje, že samotná dostupnost kurzu nestačí, pokud jej nelze sladit s rytmem dne. Jak zdůrazňuje, důležitá není jen nabídka, ale také forma učení a možnost využívat ji tehdy, kdy je opravdu potřeba. Podle ní by rozvoj měl být možný i po malých krocích, ve vhodný okamžik, jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.

Když se rozvoj mění v tlak

Stále zřetelněji je vidět i druhá strana celého trendu. Lifelong learning nemůže znamenat neustálý tlak na další výsledky, protože pak se místo podpory objevuje přetížení. Mnoho lidí začíná mít pocit, že se musí neustále zdokonalovat a získávat další dovednosti, jinak přestanou být atraktivní na trhu práce.

Psycholožka práce a organizace, recruiterka a konzultantka ve školicí firmě Illustro Natalia Kotas-Rippel říká, že dnes je velmi silně prosazována kultura úspěchu, dokonalosti a toho být nejlepší ve všem, co děláme. Upozorňuje, že i nevinné aktivity, jako je sport, se rychle mění v ambiciózní výzvy a měření pokroku.

Jak zdůrazňuje, problém začíná ve chvíli, kdy průměrnost přestává být přijímána a člověk začne věřit, že buď je nejlepší, nebo je s ním něco špatně. Podle jejího názoru je to právě tato spirála vnějšího a vnitřního tlaku, kvůli níž část lidí začíná jednat proti sobě.

Expertka také zdůrazňuje, že rozvoj nemusí být rychlý, nepřetržitý a intenzivní. Srovnávání se s ostatními a vstup na „dálnici rozvoje“ jako jedinou normu může vést k přetížení, zejména u lidí, kteří takovou potřebu nebo předpoklady nemají.