Není každá cesta vzdělávající? Důležitá je zvědavost a reflexe

I když se říká, že cesty vzdělávají, samotný kontakt s jinou kulturou nemusí nutně znamenat osobní rozvoj. Podle psychologa Konrada Schroedera jsou klíčové faktory jako zvědavost, otevřenost a schopnost se zamyslet. To, co si z našeho výletu odneseme, závisí především na našem přístupu a způsobu prožívání cestování.

Jakmile začne letní období, startuje čas masového cestování. Experti tvrdí, že úroveň angažovanosti při sbírání zkušeností během cest je velmi rozmanitá. Na základě sledování chování a motivace cestovatelů psycholog rozděluje turisty do tří základních kategorií.

První skupinu tvoří turisté, kteří cestují spíše za účelem spotřeby. Jejich hlavním motivem je potřeba držet krok s trendy a obavy z opomenutí důležitých zážitků, tedy tzv. FOMO (fear of missing out). – Před odjezdem se nejprve zajímají o to, co si na místě mohou levněji pořídit, co by měli vidět a co je nezbytné si přivést. Mají tendenci mechanicky “odškrtávat” body z doporučeného seznamu. U žádné atrakce se nezdrží a neprovádějí žádnou hlubší reflexi. Pro takového cestovatele je klíčové sdělit ostatním, že navštívil určitý stát nebo místo, – vysvětluje Konrad Schroeder.

Druhou kategorií je pozorovatel, který plánuje své cesty s větší pozorností a chce prožít nové zážitky, ale spíše bezpečně a odtažitě. Jak psychologie objasňuje, takoví lidé se soustředí na získávání dojmů, které však často zůstávají povrchní a interakce s místní kulturou má spíše pozorovací než participativní charakter.

Třetí typ, zvaný explorátor, se zas vyniká tím, že usiluje o autentické poznání navštívených regionů. – Jeho přístup k prožívání světa je hluboký. Místo typických turistických tras se rozhoduje pro méně známá místa. Jí tam, kde jedí místní obyvatelé, zkoumá jejich tradice a snaží se je skutečně chápat prostřednictvím přímých interakcí. Je to typ cestovatele, který se učí, – dodává Konrad Schroeder.

Psycholog zdůrazňuje, že rozdíly mezi těmito typy vyplývají z různých způsobů, jakým zpracovávají zkušenosti a ukládají je do paměti. Snadněji si zapamatujeme informace, které souvisejí s naší již existující znalostí a vytvářejí širší kontext. V tomto smyslu může znalost historie či kulturních podmínek navštívené země významně ovlivnit náš pohled na ni. Jako příklad uvádí Českou republiku a znalosti o historických náboženských procesech, které jsou klíčové pro pochopení, proč dnes téměř 80 % obyvatel v této zemi hlásí bezvěrectví.

Konrad Schroeder soudí, že samotný kontakt s odlišnou kulturou není dostatečný k rozšíření obzorů. Nedostatek reflexe může vést k upevňování stereotypů, a dokonce i jejich posilování. Důležitou roli hraje zvědavost, která – jak zdůrazňuje – aktivuje mechanismy odpovědné za učení a paměť. – Pokud máme základní znalosti o místě, které navštěvujeme, a jsme navíc vybaveni zvědavostí, bude daleko jednodušší postřehnout místní zvyky, aspirace, náboženství, konflikty a způsob myšlení lidí při procházce tamními ulicemi. Díky tomu se zdánlivě obyčejná procházka může stát zajímavou lekcí z oblasti sociologie, ekonomie, umění nebo sociální psychologie, – zdůrazňuje expert.

Jak dodává, cestování založené na zvědavosti podporuje vystupování z komfortní zóny a umožňuje lépe porozumět nejen jiným kulturám, ale i našim reakcím na odlišnosti. Jeho názorem je, že lze ujet tisíce kilometrů a nezměnit svůj pohled na svět, ale lze podniknout i krátkou cestu a vrátit se s novou perspektivou. – To, co nám cesty přinesou, závisí výhradně na nás, – uzavírá.

foto: arch. red.
zpracoval /kp/