Ostravsko naráží na nedostatek lidí. Firmy i školy hledají společný plán s Polskem

Na ostravském trhu práce se stále častěji ukazuje stejný problém: podniky rostou rychleji než počet lidí, kteří jsou k dispozici. V Moravskoslezském kraji přitom vedle mezinárodních korporací zůstává také jedna z nejvyšších nezaměstnaností v Česku, takže region působí jako paradoxní mix slabé nabídky práce a přetlaku na straně firem.

Právě proto ABB a Česká hlava svolaly debatu o tom, jak má vypadat další proměna trhu práce. U jednoho stolu se sešli zástupci kraje, Ostravy, tří univerzit, personální agentury, zaměstnavatelů i rozvojových organizací a řešili, jak v regionu udržet lidi a zároveň upravit vzdělávání tak, aby odpovídalo potřebám podniků.

Hranice už nejsou překážkou pro dojíždění

Jedním z viditelných signálů nedostatku pracovníků je každodenní dojíždění Poláků do průmyslové zóny v Mošnově. Jde o několik set lidí denně a pro firmy je to už běžná součást provozu, nikoli výjimka.

Ostravský primátor Jan Dohnal (ODS) proto mluvil o společné pracovní strategii pro Moravskoslezský kraj a navazující oblasti na polské straně. Podle něj má tento prostor dohromady 3,5 milionu obyvatel, což je dost velká základna na to, aby region dokázal lépe lákat investory a zároveň si udržel pracovní sílu. Připomněl také, že v Polsku tento pohled sdílejí: je podle nich výhodnější, když lidé zůstanou v Katovicích nebo Gliwicích a pracují v Ostravě, než aby z regionu odešli úplně.

Růst firem brzdí úzký personální profil

Na nedostatek lidí naráží i samotné město Ostrava, které ve svých společnostech a organizacích zaměstnává téměř čtyři tisíce osob. Podle účastníků debaty to ukazuje, že problém není jen průmyslový, ale týká se celého trhu.

Pavel Mík, šéf European Operation Center (EUOPC) ABB v Ostravě, upozornil, že firma expanduje tempem srovnatelným téměř jen s Čínou a Indií. Zároveň ale dodal, že další růst naráží na omezený počet kandidátů. EUOPC má přes tisíc zaměstnanců, z toho asi 800 pracuje v Ostravě, a 25–30 % lidí dojíždí ze Slovenska.

Centrum patří mezi globální jednotky ABB a zabývá se inženýringem technologických projektů pro různé obory po celém světě. V takovém modelu jsou klíčoví zejména specialisté, kterých už je v regionu nedostatek, přestože technicky zaměřených studentů není málo.

David Březina z Moravskoslezského inovačního centra doplnil, že odchod mladých není způsoben jen tím, že by region absolventy nevychovával. Podle něj odjíždějí i proto, že jim chybějí některé obory, narážejí na slabší mzdy a vnímají horší kvalitu života.

Kde už je nábor na hraně

Bohumila Černochová z ostravské pobočky Hofmann Personal upozornila, že mezi muži ve věku 25 až 45 let je zaměstnanost téměř vyčerpaná. Firmy tak soupeří o stejné lidi, zvyšují mzdy, hledají pracovníky mimo region nebo sahají po automatizaci.

Stejným směrem se vydal i kopřivnický výrobce autodílů Brose. Personální ředitel firmy v Česku Roman Strakoš oznámil spuštění linky za miliardu korun, která má nahradit 120 zaměstnanců. Nejde podle něj o ambici, ale o nutnost.

Brose se snaží nábor podpořit i benefity: v podniku funguje závodní lékař, firemní školka, fyzioterapeut i posilovna, společnost podporuje více než 20 sportovních disciplín a mladým nabízí placené stáže. Přesto to podle Strakoše nestačí, protože uchazeči mají vysoké nároky na platy i další podmínky.

Černochová zároveň připomněla, že mladé rodiny tlačí i ceny bydlení. Právě dostupnost bytů se podle ní stává jednou z překážek při vstupu na trh práce i při zakládání rodiny, což se v kombinaci s nízkou porodností promítá do budoucí nabídky pracovní síly.

Školy se mění pomaleji než firmy

V debatě se opakoval jeden závěr: bez výraznějších změn ve školství budou podniky dál ztrácet čas i peníze hledáním lidí mimo region. Pavel Mík k tomu řekl: „Potřebujeme, aby univerzity byly lídry ve svých oborech, proto k nám přijíždějí studenti nejen z Prahy, ale i z Německa.“

Z druhé strany však zazněla výhrada, že firmy univerzitám dostatečně nepředávají konkrétní požadavky na obsah výuky. Marek Pagáč, prorektor pro spolupráci a zahraniční vztahy z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, zároveň připomněl, že dnešní studenti budou pracovat ještě do roku 2070, takže musí být připraveni na více profesí a na průběžné vzdělávání.

Brzdou je i akreditační systém, který neumožňuje rychle upravovat programy v průběhu roku. To je pro podniky komplikace, protože jejich potřeby se mohou změnit během několika týdnů. Bohumila Černochová uvedla situaci, kdy firma dva týdny nikoho nehledá a pak náhle potřebuje 20 lidí během jediného týdne.

Jiří Schwarz z Anglo-American University v Praze dodal, že spolupráce mezi byznysem a školami je v Česku příliš formální. Podle něj by univerzity měly otevřeně ukazovat, s jakými firmami spolupracují, kolik studentů k nim odchází a jaké jsou nástupní mzdy, protože právě to rozhoduje o volbě oboru.

Začít je nutné už u dětí i dospělých

Šárka Šimoňáková, náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje, upozornila, že nestačí pracovat jen s vysokými a středními školami. V regionu se téměř 250 let těžilo uhlí, a lidé si proto zvykli na práci u jednoho nebo dvou zaměstnavatelů, zatímco ekonomika se dnes posouvá do jiných odvětví.

Proměna je vidět třeba v okolí závodu Hyundai na Frýdecko-Místecku, kde vznikají nové startupy navázané na automobilový průmysl. Demografický vývoj ale zůstává nepříznivý: počet studentů bude klesat a po roce 2035 budou středním školám chybět až třetina žáků.

Martin Navrátil, šéf Moravskoslezského paktu zaměstnanosti, proto prosazuje masivní rozvoj celoživotního vzdělávání. Podle něj by se měli vracet do výuky i dospělí v produktivním věku, protože večerní školy mohou pro některé z nich znamenat až pětinu příjmu.

Celý region tak míří k jedné nevyhnutelné věci: bez užší spolupráce s Polskem, rychlejší reakce škol a větší ochoty k rekvalifikacím bude udržení růstu stále obtížnější. Pavel Mík k tomu dodal, že pracovníky bude stejně nutné dál školit a že umělá inteligence může během pěti let ovlivnit 85–90 % pozic v ostravské pobočce ABB.