.png){kind=logo}
Průměrné zvýšení teploty nad 2°C ve srovnání s předindustriální érou bude mít katastrofální následky.
Evropská komise představila nový cíl pro snížení emisí skleníkových plynů – o 90% do roku 2040 ve srovnání s úrovní z roku 1990. Opatření ostatních zemí jsou však stále nedostatečné. V nejoptimističtějším scénáři pravděpodobnost omezení globálního oteplování na 1,5°C je v současnosti 14%.
– Poslední klimatický summit COP 28 v Dubaji skončil historickou dohodou o odklonu od fosilních paliv. Stojí za to připomenout, že nic takového jako urychlení jednání o klimatu neexistuje. Tato vyjednávací štafeta trvá již více než 30 let, začala v roce 1995 v Bonnu a má své stálé úspěchy, i když bychom byli rádi, kdyby politici ustoupili od fosilních paliv rychleji a ambiciózněji – vysvětluje Kamil Wyszkowski, výkonný ředitel UN Global Kompaktní síť Polsko.
Podle vědců z Mezivládního panelu pro změnu klimatu při OSN bude mít průměrné zvýšení teploty nad 2°C ve srovnání s předindustriální érou katastrofální následky a způsobí mj. stoupající hladiny moří a oceánů, stejně jako četnost extrémních povětrnostních jevů. Tomu má zabránit Pařížská dohoda z roku 2016, podle níž se téměř 190 zemí zavázalo omezit nárůst průměrné globální teploty o 1,5–2°C. Dosažení tohoto cíle vyžaduje snížení emisí skleníkových plynů o 45% do roku 2030 ve srovnání s rokem 2010 a jejich vynulování do poloviny tohoto století.
Jak vysvětluje Kamil Wyszkowski, v tuto chvíli jsou jeho nejdůležitějším prvkem tzv. NDC, tedy emisní tabulky, které musí každá vláda zasílat do systému OSN s uvedením emisních důsledků investic v dané zemi. – Analyzujeme to a na základě toho vypočítáme emissions gap, tzv. emisní mezera, tedy vztah mezi emisemi a cíli vyplývajícími z klimatické politiky. V tuto chvíli je tento rozdíl velký, existuje velký rozpor mezi cíli snižování emisí a tím, co bohužel jednotlivé země vypouštějí. A to je něco, co je znepokojivé a jistě vyžaduje aktivnější zapojení – zdůrazňuje odborník. Nejhůře se s tím vyrovnávají nejbohatší země, země G20 s vysokými příjmy a velké ekonomiky a také země spoléhající na těžbu a prodej fosilních paliv.
Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí „Broken Record“ v tuto chvíli splnění národních závazků NDC staví svět na cestu ke zvýšení teploty o 2,5–2,9°C ve srovnání s předindustriálními úrovněmi. V nejoptimističtějším scénáři bude možné omezit nárůst teploty na 2°C, a pravděpodobnost omezení globálního oteplování na 1,5°C je v současnosti 14%.
Podle EK se emise skleníkových plynů v EU již výrazně snížily, a v roce 2021 byly o 28,5% nižší ve srovnání s úrovní v 90. letech. EU je také největším světovým zdrojem financování opatření v oblasti klimatu – v roce 2022 členské státy vyčlenily prostředky na tento cíl z veřejných zdrojů ve výši 28,5 miliardy eur a mobilizovalo dalších 11,9 miliardy eur ze soukromých zdrojů. – Mezi evropské politiky v oblasti klimatu patří mj. zelené finance a vlna renovací, tedy aktivity zaměřené na snižování energetické náročnosti budov, a revoluce v dopravě. To jsou tři pilíře klimatické politiky EU, které stojí za to nechat stranou. Peníze na zelené investice jsou potřeba a čím bohatší města a země jsou, tím jsou energeticky náročnější. Dovolte mi připomenout, že v bohatých, vysoce rozvinutých zemích absorbují města až 60–80% energie. Proto opatření ke snížení energetické náročnosti budov. Konečně máme dopravu, která – až na drobné výjimky – jezdí, plave nebo létá na ropě, a od toho je třeba upustit. Z toho plyne opatření k modernizaci sektoru dopravy, snížení jeho emisí a průmyslová revoluce kolem motorů, které budou založeny na vodíkových a elektrických motorech – zdůrazňuje Kamil Wyszkowski.
fot. freepik.com
/kp/
.jpg)
