V mnoha obcích na Slezsku a u hranic každodenní dojíždění stále znamená plánovat celý den podle jediného autobusu nebo vlaku. I když se některé statistiky zlepšují, s přístupem k dopravě má stále potíže obrovská skupina obyvatel země.
Podíváme-li se jen na čísla, vypadá situace v Polsku lépe než před několika lety. Když se však podíváme na každodenní dojíždění, stále miliony lidí žijí tam, kde je bez auta těžké dostat se do práce, do školy nebo k lékaři.
V roce 2025 se vybrané ukazatele dopravní chudoby pohybovaly v rozmezí od 3,5 proc. do 23 proc. populace. O rok dříve to bylo od 4,5 do 25 proc., a ještě v roce 2012 tvořily domácnosti vydávající na dopravu více než 6 proc. příjmů 38 proc.
Nejvíce je problém vidět u dvou ukazatelů: podílu rodin, které na dopravu vynakládají více než 6 proc. příjmu, a ukazatele vztahujícího výdaje k dvojnásobku mediánu. V druhém případě vydává na dopravu až 23 proc. domácností výrazně více než je průměr.
Je však třeba pamatovat na to, že tato data vypovídají o příjmech a výdajích, nikoli o tom, zda autobus nebo vlak skutečně dojíždí do dané obce.
Když prostě chybí zastávka
Ze studie o dopravním vyloučení, kterou připravily čtyři technické univerzity: Slezská, Varšavská, Gdaňská a Poznaňská, vyplývá, že problém dostupnosti dopravy se týká 39 proc. z více než 8 milionů adresních bodů. V praxi to znamená 10 milionů lidí v celé zemi, tedy 27 proc. populace.
Ve srovnání s EU-27 si Polsko v naprosté většině takových ukazatelů vede průměrně, vyplývá ze studie Oko-Institut. Přibližně 11 proc. obyvatel nevyužívá veřejnou dopravu, protože není k dispozici, jezdí příliš zřídka nebo není dobře přizpůsobena potřebám. O něco více než 3 proc. ji odmítá kvůli příliš dlouhé době cesty a jen asi 0,5 proc. uvádí jako hlavní překážku příliš drahé jízdné.
Co slibuje stát
Vládní odhady mluví o přibližně 8 milionech lidí postižených dopravní chudobou. Tento jev byl zařazen do Národního plánu v oblasti energetiky a klimatu, ale bez konkrétních cílů a ukazatelů, které by umožnily ověřit pokrok. Pro srovnání, u energetické chudoby byly takové cíle stanoveny.
V dokumentu jsou však uvedena opatření, která mají situaci zlepšit. Jde o Národní železniční program do roku 2030 s výhledem do roku 2032, investiční program Centralny Port Komunikacyjny Etap II. 2024–2032, Program doplňování místní a regionální železniční infrastruktury – Kolej + do roku 2032 a vládní program výstavby nebo modernizace železničních zastávek na léta 2021-2026.
To je důležité zejména tam, kde jeden spoj denně rozhoduje o tom, zda se dá vrátit z práce, stihnout lékaře nebo vyzvednout dítě ze školy.










.png)
















