Pustá území po dolech se mohou vrátit k životu. Bez soukromých peněz a nápadu to ale bude těžké

Ve Slezském vojvodství stále není nouze o území, která po ukončení hornické činnosti zůstávají nevyužitá. Pro obyvatele to obvykle znamená prázdná prostranství, zničenou infrastrukturu a místa, která neslouží ani rekreaci, ani hospodářství. Revitalizace takových území to může změnit, nejprve je však třeba najít na ni peníze a způsob, jak nezůstávat celé roky zaseknutí v papírech a sporech o odpovědnost.

Co se tam dá dělat místo prázdna

Na zářijové konferenci Future Mining Forum & Expo 2026 zaznívalo, že bývalé průmyslové areály mohou získat různé funkce: od nových závodů a skladů až po obytné prostory či místa odpočinku. Každé z těchto řešení ale vyžaduje velké investice a cestou se objevují technické i právní překážky.

Tomasz Konior, architekt, urbanista a zakladatel Konior Studio, upozorňoval, že v tomto případě nelze spoléhat výhradně na veřejné peníze. Jak zdůrazňoval, důležitá je spolupráce soukromého kapitálu s veřejným financováním a řízením procesů důležitých pro místní komunity. Záleží mu také na trvalosti výsledku, protože nejde o akci na jednu sezónu.

Podobně hovořil dr hab. inż. Tomasz Bradecki, děkan Fakulty architektury na Slezské technické univerzitě. Podle něj nelze vše provést v rámci práva veřejných zakázek a největší potenciál může mít právě PPP. Upozorňoval také, že zahraniční příklady ukazují, že tento model funguje.

Proč si samosprávy každý zlotý prohlížejí dvakrát

Revitalizace území po těžbě je nákladná, dlouhá a spojená s riziky. Nejde jen o samotnou přestavbu, ale také o historickou kontaminaci, důsledky hornické činnosti, stabilitu podloží či stav podzemní infrastruktury. Právě proto samosprávy k takovým projektům přistupují opatrně.

Michał Urgoł, primátor Jastrzębie-Zdroje a předseda výboru Sdružení hornických obcí, však soudí, že PPP může být jednou z cest pro takové investice, zejména tam, kde rozsah potřeb přesahuje finanční možnosti obce. Zároveň zdůrazňuje, že odpovědnost, náklady a rizika musí být správně rozděleny mezi veřejnou a soukromou stranu. Bez toho samospráva nezíská předvídatelnost a bezpečí.

V podobném duchu mluví Katarzyna Spadło, která vede Centrum pro revitalizační poradenství v Institutu rozvoje měst a regionů. Podle ní má PPP smysl při přeměnách území po těžbě, ale klíčové jsou budoucí zisky soukromého investora. Proto se takové smlouvy nejčastěji daří ve velkých městech, kde je trh s nemovitostmi atraktivnější. Jako příklady uváděla Gdaňsk a Opolí.

Ne všude platí stejný recept na úspěch

Odbornice zdůrazňuje, že menší města z tohoto závodu často vypadávají, protože návratnost investice je tam příliš nízká. To znamená, že PPP není řešením pro každý pozemek, i když potřeba změny se zdá být zřejmá.

Bartosz Mysiorski, předseda představenstva Nadace Centrum PPP, upozorňuje, že bez soukromého kapitálu se mnoho takových projektů prostě nerozběhne. Podle něj samosprávy a společnosti státního pokladu obvykle nemají ani dostatek prostředků, ani zkušeností, aby tak obtížný úkol zvládly samy. Soukromý investor zase nechce na sebe vzít veškeré riziko vrácení území do užívání.

Právě proto, jak říká Mysiorski, PPP umožňuje rozumně rozdělit rizika a spojit soukromý kapitál s veřejným, včetně prostředků z EU, například z Fondu spravedlivé transformace. V tomto modelu vidí velký potenciál pro brownfieldové lokality.

214 smluv a stále dost obav

V Polsku partnerství veřejného a soukromého sektoru funguje už několik let, ale stále se nepoužívá běžně. Do 1. čtvrtletí 2026 bylo podepsáno 214 smluv PPP. To ukazuje, že tento nástroj existuje, ale stále budí respekt, zejména na straně veřejného sektoru.

Největší pochybnosti se týkají přípravy projektu, jeho složitosti a toho, zda jej lze bezpečně realizovat v platných předpisech, včetně finančních. Podle Mysiorského však problémem nejsou samotné předpisy o PPP a koncesích, protože ty v zásadě dostačují. Větší překážkou zůstává praxe a mentální opatrnost rozhodujících osob.

• jasnější pravidla odpovědnosti za historické znečištění a hornické škody,
• jednodušší převod území po těžbě, např. přebíraných Společností pro restrukturalizaci dolů,
• vzorové smlouvy a metodiky pro projekty typu brownfield,
• snazší propojení PPP s evropským financováním a veřejnými zárukami.

Předseda Nadace Centrum PPP se také domnívá, že větší jistotu by přineslo jednoznačné potvrzení v předpisech nebo oficiálních pokynech, že rozdělení rizika provedené v souladu s předrealizační analýzou neporušuje disciplínu veřejných financí. Bez toho mohou i dobře připravené projekty prohrávat s opatrností osob, které rozhodují.

Podle odborníků právě takové projekty mohou být důležitým prvkem spravedlivé transformace hornických regionů. Podmínkou je však dobrá příprava a poctivé rozdělení odpovědnosti mezi veřejný a soukromý sektor.