Zelený amoniak může prodloužit životnost uhelných elektráren

Některé polské uhelné bloky by po roce 2028 mohly být vyřazeny z provozu, jelikož nebudou splňovat emisní normy stanovené EU. Jedním z možných přístupů, jak snížit emise a zároveň prodloužit životnost některých elektráren, je aplikace zeleného amoniaku.

Kombinace amoniaku a uhlí při spalování může výrazně snížit emise oxidu uhličitého v stávajících elektrických jednotkách. Odborníci odhadují, že úroveň emisí by mohla klesnout pod hranici 550 kg CO₂ na megawatthodinu, což je méně než emise bloků na zemní plyn. Podle regulací budou elektrárny, které přesáhnou tento limit po skončení přechodného období, vyloučeny z trhu s výkonem, což je systém, který odměňuje výrobu za přípravu k dodávce energie. Tato situace by mohla mít vážné konsekvence pro polský energetický systém, přičemž v nejhorším scénáři by mohlo být vyřazeno až 8,2 GW stabilních energetických kapacit. Tato skupina bloků představuje přibližně jednu třetinu uhelné výrobní kapacity. Navíc, s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů energie, roste i význam konvenčních elektráren, které stabilizují systém v obdobích nízké výroby z větru a slunce.

– Amoniak nenahradí další iniciativy týkající se dekarbonizace, ale může přispět k efektivnějšímu jejich zavádění. To by mohlo znamenat, že proces dekarbonizace by se mohl uskutečnit za nižších ekonomických a sociálních nákladů – uvedl Maciej Grabowski, bývalý ministr životního prostředí a předseda správní rady Centra strategického myšlení.

Technologie souběžného spalování amoniaku s uhlím se již testuje na průmyslové úrovni. V Japonsku probíhají komerční implementace v rozsáhlých energetických blocích. Jedním příkladem je projekt japonské energetické společnosti JERA, který se realizuje v elektrárně v Hekinanu. V této instalaci s výkonem okolo 1000 MW bylo dosaženo stabilní úrovně souběžného spalování amoniaku na 20 %, přičemž v nadcházejících letech má tento podíl vzrůst na 40–45 %. Takové množství paliva může významně snížit emise a dostat se pod evropské emisní limity.

Zelený amoniak může sehrát klíčovou roli nejen v energetice, ale také v průmyslu. Je snadněji skladovatelný a transportovatelný než vodík, a proto je často považován za jeho nosič v mezinárodním obchodě s energií. Podle informací Ammonia Energy Association bylo do února 2026 celosvětově oznámeno více než 500 projektů na výrobu nízkoemisního amoniaku s celkovou projektovanou kapacitou přibližně 404 milionů tun.

Současná globální produkce konvenčního, tzv. šedého amoniaku přesahuje 180 milionů tun ročně. Evropa představuje asi 10 % celosvětové poptávky po této surovině, přičemž ji pokrývá ze 60 % vlastní výrobou a ze 40 % dovozem. Polsko je jedním z hlavních výrobců amoniaku v EU a mají přes sto let zkušeností s jeho výrobou. Národní výrobní kapacity dosahují přibližně 2,8 milionu tun ročně, zatímco celková výrobní kapacita v EU činí cca 17,8 milionu tun. Největším odběratelem amoniaku zůstává hnojivářský průmysl, který celosvětově spotřebovává okolo 80–85 % jeho produkce. Tradiční výroba amoniaku z přírodního plynu však odpovídá přibližně 1,8 % světových emisí CO₂, a proto je jeho dekarbonizace klíčová pro celou ekonomiku. – Debata o využití zeleného amoniaku v Polsku se teprve rozvíjí. Je to úzce specializovaná odborná znalost, a to se musí změnit. Domnívám se, že se jedná o obrovskou příležitost jak pro polskou energetiku, tak pro chemický průmysl – zdůraznil Maciej Grabowski.

Pokrok této technologie je také spojen s evropskými klimatickými regulacemi. Směrnice RED II stanoví, že do roku 2030 by měl podíl obnovitelných paliv, která nejsou biologického původu, jako je zelený vodík a jeho deriváty, vzrůst v průmyslu na 42 %. V praxi to znamená nutnost výroby těchto paliv z obnovitelné energie a od roku 2028 výhradně z nových instalací obnovitelných zdrojů energie. Jedním z největších překážek v rozvoji zeleného amoniaku v Polsku zůstává dostupnost OZE. – Přechod od šedého amoniaku ke zelenému není technicky náročný, nenahrazuje žádné nové technologie. Největší výzvou je měřítko této změny, protože abychom mohli vyrábět dostatečné objemy zeleného amoniaku, potřebujeme obrovské množství obnovitelné energie, které vyžaduje značné plochy, které v Polsku a EU jednoduše nemáme – vysvětlil Tomoho Umeda, předseda společnosti Hynfra a předseda Výboru pro vodíkovou ekonomiku Hospodářské komory.

Z tohoto důvodu vzniká mnoho projektů v zemích s příznivými přírodními podmínkami, jako jsou Omán, Jordánsko nebo Mauritánie. Díky vysokému slunečnímu svitu, dobrým větrným podmínkám a přístupu k moři je zde možné vyrábět vodík ze sluneční a větrné energie a mořské vody, a poté jej přetvářet na amoniak a transportovat do dalších regionů světa.

Odborníci rovněž zdůrazňují význam systémové podpory pro rozvoj tohoto trhu. Projekty výroby zeleného amoniaku totiž vyžadují dlouhodobé kontrakty a značné investice. Podle odhadů expertů z Hydrogen Poland by program podpory pro tento sektor v Polsku mohl stát přibližně 2 miliardy Kč během následující dekády. Současně rostoucí ceny emisních povolenek CO₂ v Evropě mohou způsobit, že se zelená paliva v průběhu času stanou konkurenceschopnějšími vůči tradičním energetickým surovinám.

foto: arch. red.
zpracoval /kp/