Dawna kopalnia Fryderyk w Gorzycach

Důl „Fryderyk“ v Gorzycích byl uzavřený černouhelný důl, jehož počátky spadají do prvních let 20. století. Jeho vznik i provoz výrazně zasáhly do vývoje místní komunity a podílely se na formování hornické osady Kolonia Fryderyk.

V roce 1911 zahájila Západočeská hornická akciová společnost se sídlem ve Vídni na území jižně od Wodzisławia Śląského přípravy na založení dolu na černé uhlí. Kvůli tomu bylo od hraběte Larischa, majitele rytířského statku Gorzyczki, a také od místních rolníků zakoupeno přibližně 80 hektarů půdy. Současně začala vznikat hornická kolonie, v níž bylo postaveno 13 domů určených pro zaměstnance dolu.

Roku 1913 se rozběhla výstavba dolu „Fryderyk“ (něm. „Friedrich-Schacht“). Postup prací byl velmi rychlý a už v roce 1916 se začalo těžit uhlí, především pro potřeby válečného hospodářství Rakousko-Uherska. Zpočátku dosahovala těžba asi 100 tun uhlí denně a v dole pracovalo kolem 400 lidí.

Po skončení první světové války se důl potýkal s řadou problémů. Ukázalo se, že ložiska uhlí mají složitou tektonickou stavbu, nízkou mocnost slojí a vysoký obsah metanu, což těžbu značně komplikovalo. Situaci navíc zhoršila hospodářská krize, kvůli níž se provoz stával stále méně rentabilním. Proto bylo v roce 1919 zahájeno postupné omezování těžby a v roce 1923 byl důl nakonec odstaven. Opouštěný areál zaplavila voda, na povrchu však zůstala průmyslová infrastruktura i obytné budovy, které se dochovaly dodnes jako Kolonia Fryderyk.

Ačkoli byl provoz dolu poměrně krátký, „Fryderyk“ zanechal v dějinách regionu výraznou stopu. Hornická osada vzniklá kolem dolu odolala času a postupně se rozrostla do dnešní podoby Kolonie Fryderyk. Dochované důlní objekty, i když už neslouží původnímu účelu, jsou svědectvím industriální minulosti tohoto místa. Příběh dolu „Fryderyk“ připomíná rychlý rozvoj uhelného průmyslu na Slezsku i obtíže, s nimiž se tehdejší horníci a podnikatelé museli vyrovnávat.