Tři sazby DPH u jídla komplikují život malým provozovnám

V české i polské gastronomii může o dani rozhodovat i jediná surovina nebo způsob prodeje. Podle Rzecznika MŚP je současný systém pro restaurace a bary zbytečně složitý a nahrává sporům s úřady.

Rozdíl mezi 5%, 8% a 23% DPH znamená pro restaurace, bary i malé gastronomické podniky nejen vyšší náklady, ale také větší riziko omylu při účtování. V praxi se totiž může stát, že stejný typ jídla spadá do jiné sazby podle toho, co obsahuje nebo jak je prodán.

Když daň určuje recept

Podnikatel v gastronomii dnes neřeší jen samotný prodej. Musí zároveň posoudit, zda konkrétní plnění patří do sazby 5%, 8% nebo 23% DPH, přičemž rozhodují podrobnosti jako druh výrobku, forma prodeje, klasifikace PKWiU, kódy CN, a někdy také wiążące informace stawkowe nebo soudní praxe.

Právě tuto složitost kritizuje Agnieszka Majewska, Rzecznik Małych i Średnich Przedsiębiorców. Podle ní by se majitel restaurace, baru nebo menší provozovny měl soustředit na vedení podniku, nikoli na každé jednotlivé daňové posouzení při vydání jídla či nápoje. „Jeżeli podobne dania mogą być opodatkowane w różny sposób ze względu na składnik, formę sprzedaży czy kwalifikację świadczenia, trudno mówić o systemie prostym i przewidywalnym“, uvádí.

Podnět směřuje k ministrovi

Agnieszka Majewska se obrátila na Ministra Finansów i Gospodarki s žádostí, aby prověřil stávající úpravu a zvážil její zjednodušení i sjednocení. Reaguje tak na podněty od podnikatelů a oborových organizací, kteří dlouhodobě upozorňují na daňový chaos v gastronomii.

Podle jejích slov je problém často velmi konkrétní: o výši DPH může rozhodnout jediná surovina a nápoje prodávané v rámci jedné objednávky mohou být zdaněny jinak než ostatní části služby. Tím rostou provozní náklady, přibývá chyb a zvyšuje se i pravděpodobnost sporu s daňovou správou.

Jednodušší pravidla jako cíl

Rzecznik MŚP proto navrhuje omezit počet sazeb DPH používaných v gastronomii, případně zavést jednu preferenční sazbu pro typická plnění této branže. Takové řešení by podle ní snížilo administrativní zátěž a usnadnilo každodenní účetnictví hlavně menším firmám s omezeným zázemím.

Majewska zároveň zdůrazňuje, že unijní pravidla ponechávají členským státům prostor pro vlastní nastavení této části daňového systému. „Prawo podatkowe powinno dawać przedsiębiorcy możliwość przewidzenia konsekwencji podejmowanych decyzji“, říká s tím, že gastronomie je z velké části tvořena malými podniky, pro něž každá dodatečná procedura znamená čas, peníze a riziko.