Každý rok končí předčasně v odpadu přibližně 35 milionů tun výrobků, které by ještě šlo opravit.
Směrnice EU „Right to Repair“ má prodloužit životnost elektroniky i domácích spotřebičů a zároveň snížit objem elektroodpadu. Nová pravidla ukládají výrobcům a dovozcům řadu povinností týkajících se opravitelnosti zařízení, dostupnosti náhradních dílů i delší ochrany spotřebitelů po provedené opravě. Největší tlak mohou pocítit menší e-commerce firmy, které přivážejí elektroniku ze zemí mimo Evropskou unii.
Právo na opravu patří mezi klíčové pilíře unijní strategie oběhového hospodářství. Jejím cílem je omezit výrobu nových zařízení tím, že se prodlouží doba používání produktů, které už jsou na trhu. Podle údajů Evropské komise se každoročně vyhazují věci, jež by ještě bylo možné opravit, což vytváří asi 35 milionů tun odpadu a 261 milionů tun emisí v ekvivalentu oxidu uhličitého. Zároveň spotřebitelé ročně utratí téměř 12 miliard eur za nákup nových výrobků. Průzkumy Eurobarometru ukazují, že 77 % obyvatel EU by raději opravilo poškozený přístroj, než kupovalo nový, jenže často od toho ustoupí kvůli vysoké ceně servisu nebo omezené dostupnosti opravárenských služeb.
Jak upozorňuje Michał Jeleń z kanceláře LEGALLY.SMART, nové předpisy budou obzvlášť důležité pro firmy, které dovážejí elektroniku a domácí spotřebiče z mimoevropských států. – V Evropské unii převažuje přístup, že bychom měli omezovat výrobu další elektroniky a naopak opravovat to, co už bylo vyrobeno. U dropshippingu i u menších e-shopů, které pořizují elektroniku nebo domácí spotřebiče v Číně či Vietnamu a jako první je prodávají na území EU, je právě na nich odpovědnost za splnění všech požadavků tohoto předpisu – zdůrazňuje.
Podle nových pravidel mají být opravy poskytovány zdarma nebo za přiměřenou cenu a také v přiměřené lhůtě. Výrobci i dovozci budou muset zajistit, aby byly náhradní díly k dispozici i po ukončení prodeje daného produktu. V praxi to znamená držet zásoby dílů nebo je vyrábět ještě několik let poté, co zařízení zmizí z trhu. Návrh navíc přináší příznivější podmínky pro zákazníky: pokud se vadný výrobek místo výměny za nový opraví, prodlouží se odpovědnost prodávajícího z titulu vady o dalších 12 měsíců.
Změny se dotknou i samotné fáze návrhu výrobků. Producenti budou muset zařízení konstruovat tak, aby byla opravitelná, a současně zajistit delší dostupnost náhradních dílů.
Povinnost oprav se bude vztahovat na výrobky, u nichž už nyní platí unijní požadavky na servisovatelnost. Patří sem například pračky, pračky se sušičkou, myčky nádobí, lednice, vysavače, elektronické displeje, chytré telefony a tablety. Evropská komise chce tento seznam postupně rozšiřovat o další kategorie. – Navíc by měla vzniknout jednotná online platforma pro subjekty, které konkrétní výrobky opravují, aby si zákazník mohl snadno ověřit, kam se obrátit. Tuto platformu zpřístupní regulátor na internetu. Současně platí přísný zákaz praktik, které by opravy komplikovaly nebo úplně znemožňovaly. I v této oblasti už v EU proběhlo několik poměrně známých soudních řízení – vysvětluje Michał Jeleń.
Směrnice „Right to Repair“ nabyla účinnosti 30. července 2024. Členské státy EU mají čas do 31. července 2026, aby ji promítly do svých právních řádů. V České republice je návrh zákona, který má nová pravidla převést do praxe, nyní ve fázi konzultací.
Návrh počítá i s pokutami za nesplnění nových povinností. Podnikům může být uložena správní pokuta až do výše 20 tisíc Kč, a při opakovaném porušení až 40 tisíc Kč. Za nedodržení pravidel týkajících se evropského formuláře informací o opravě hrozí pokuty až 2 tisíce Kč.
Evropská komise odhaduje, že zavedení směrnice přinese během 15 let výrazné ekonomické i ekologické přínosy. Spotřebitelé by měli ušetřit přibližně 176,5 miliardy eur a firmy zhruba 15,6 miliardy eur díky nižším výrobním nákladům. Zároveň by se měly snížit emise skleníkových plynů o 18,5 milionu tun ekvivalentu CO2, spotřeba přírodních zdrojů o 1,8 milionu tun a množství odpadu asi o 3 miliony tun.
foto: magnific.com
zprac. /kp/


.png)
















