Staré opatství v Rudach
Počátky cisterciáckého řádu sahají do roku 1098, kdy opat Robert de Molesmens opustil mateřský benediktinský klášter v Molesmens a v Dijonu v Burgundsku založil nový řád vracející se k původní přísné řehuli sv. Benedikta. Řád si brzy získal oblibu v různých částech Evropy a přibližně roku 1140 dorazil také do Jędrzejowa. Odtud byla v polovině 13. století přivedena první komunita mnichů do Rud. Za zakladatele je považován kníže Władysław III.
V roce 1252 cisterciáci zahájili výstavbu klášterního areálu a o tři roky později se do něj nastěhovali. Krátce nato založili od základů řadu vesnic. Obhospodařovali půdu, spravovali rybníky a pivovar, věnovali se včelařství, výrobě dřevěného uhlí a dehtu, a dokonce i kovářství. V roce 1747 ve Stodołach zprovoznili první velkou pec na horním Slezsku, která byla vytápěna uhlím.
Středem řeholního života byl kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba byla dokončena na počátku 14. století. Je pokládán za nejstarší mariánské poutní místo na Slezsku. Zástupy poutníků sem přicházely hlavně kvůli obrazu Matky Boské Pokorné, proslulému zázračnými účinky. Rudské opatství bylo zároveň významným vzdělávacím a školským centrem. Ve 14. století zde vznikla první klášterní škola, jejímž úkolem bylo připravovat chlapce na řeholní život a kněžství. Později byla přeměněna na gymnázium, patrně první na Slezsku. Od roku 1765 zde po dobu 11 let působila vyšší škola, která připravovala budoucí učitele.
Období úpadku přinesly husitské války v první polovině 15. století a těžké časy klášter zažil také v éře reformace. Mniši přijímali Lutherovo učení, odcházeli z kláštera a odnášeli s sebou cennější majetek. Další zkouškou byly útrapy třicetileté války. Po jejím skončení byl klášter i kostel přestavěn a získal barokní podobu. Shromáždila se také rozsáhlá klášterní knihovna. Z této doby pochází rovněž kaple Panny Marie, do níž byl umístěn obraz Matky Boské proslulý zázraky. Severně od kláštera byl vystavěn opatský palác.
Dne 26. listopadu 1810 přečetl královský komisař v Rudach sekularizační edikt, který ukončil více než pětisetletou historii opatství. V okamžiku vyhlášení ediktu zde žilo dvaatřicet mnichů. Poslední cisterciák z Rud zemřel v roce 1856 v Cyprzanówě, kde působil jako farář. V době sekularizace měla klášterní knihovna více než 10 tisíc svazků. Ty byly rozděleny do slezských knihoven a část z nich byla určena ke zpracování jako papírský odpad.
V opatství nejprve fungovala vojenská nemocnice a později se stalo sídlem prvního ratibořského knížete, který zahájil přeměnu kláštera na šlechtické sídlo. Výrazným změnám prošlo zejména okolí kláštera, kde vznikl park a část hospodářských budov byla zbourána. Rudské panství zůstalo v držení rodu von Ratibor až do roku 1945.
V lednu 1945 byly kostel i palác vážně poškozeny a vypáleny sovětskými vojsky. Oheň zničil palác a v kostele narušil hlavní konstrukční prvky. Po válce byl kostel obnoven, zatímco ruiny paláce byly pouze zajištěny proti zřícení.
Rozsáhlá obnova začala po roce 1998, kdy byl areál převeden do vlastnictví diecéze gliwické. Současně probíhaly práce na úpravě a obnově klášterního parku, který dnes slouží k odpočinku místních obyvatel a je součástí krajinného parku „Cysterskie Kompozycje Krajobrazowe Rud Wielkich“, založeného v roce 1993.
Dnes Staré opactwo funguje jako Pocysterski Zespół Klasztorno-Pałacowy a spojuje Sanktuarium Matki Boskiej Pokornej s Ośrodek Formacyjno-Edukacyjny Diecezji Gliwickiej. Objekt leží na Szlaku Cysterskim.
fot. Stare Opactwo, Fotopolska.eu
oprac. /kp/
.jpg)
