Grobowiec rodziny von Arco

Georg Wilhelm Alexander Graf von Arco (nar. 30. srpna 1869 v Gorzycích u Wodzisławia Śląského, zemř. 5. května 1940 v Berlíně) byl německý badatel a vynálezce působící v oblasti radiotelegrafie a rozhlasu. Jako první navrhl a zkonstruoval, společně s Alexandrem Meissnerem, superheterodynní přijímač i typ radiového vysílače s frekvenčním měničem. S Meissnerem se také podílel na vypracování průmyslového způsobu výroby elektronek.

V sedmdesátých letech 19. století navštěvoval raciborské gymnázium a po jeho dokončení nastoupil jako důstojník do německé armády. V Berlíně se připojil k prestižnímu pluku gardových střelců. Díky zvláštnímu souhlasu císaře Wilhelma II mohl současně studovat na Technické vysoké škole v Berlíně, známé jako Charlottenburg. Studium zakončil s výbornými výsledky, opustil vojenskou dráhu a stal se asistentem profesora Adolfa Slabyho. Spolu s ním byl v roce 1897 svědkem přenosu první zprávy prostřednictvím bezdrátového telegrafu. Tento pokus provedl v Anglii slavný italský konstruktér Guglielmo Marconi. Už o čtyři týdny později uskutečnili stejný experiment také Arco a Slaby. Na konci roku 1897 se jim podařilo spustit první vysílací stanici v Německu, která stála v Sakrowě nedaleko Potsdami. V roce 1903 založil císař Wilhelm II vědeckovýzkumnou společnost Telefunken-Gesellschaft, složenou z několika výzkumných pracovišť. Jejím hlavním ředitelem a inženýrem byl jmenován Arco. V následujících letech se věnoval otázkám přenosu a zpracování rádiových vln i konstrukci antén a mikrofonů s velkým dosahem. Výsledkem této práce bylo otevření zámořské vysílací stanice v Nauenu dne 15. prosince 1904. Dne 6. prosince 1907 provedl Georg Arco úspěšný pokus s bezdrátovým přenosem lidského hlasu. Tehdy byl přenesen záznam operní árie v podání Enrica Carusa. Záznam byl vysílán z Berlínské techniky do jedné z berlínských čtvrtí, Kreuzbergu, a se zaujetím jej poslouchal císařský pár – Augusta Wiktoria a Wilhelm II. Během dalších 16 let realizoval nespočet vylepšení a stal se autorem řady vynálezů v oblasti rozhlasu. Vrcholem jeho práce bylo zahájení prvního rozhlasového programu v Německu dne 29. prosince 1923. V roce 1930 odešel konstruktér do zaslouženého důchodu, během něhož vytvořil 12 modelů automobilů. Zemřel 5. května 1940 ve svém berlínském domě na adrese Bismarckallee 47. Arco byl v Německu mimořádně oblíbený; obyvatelé Berlína mu říkali Funk-Graf (tedy hrabě-rádióvník) a jeho spolupracovníci jej s respektem oslovovali Seine Hochfrequenz (tedy Jeho Vysoká Frekvence).

zdroj/wikipedia.org

fot. Aleksandra Pazger