Město oceli a hor
Trzyniec leží ve východní části okresu Frydek-Mistek a patří k druhým největším městům regionu. Rozkládá se na řece Olze a obklopují jej půvabné hory Moravskoslezských Beskyd s vrcholy Jaworowego, Ostrego a Czantorii. Na ploše 85 km² žije 35 tisíc obyvatel, přičemž 17 % tvoří polská menšina. Městem prochází důležitá dopravní trasa spojující Českou republiku se Slovenskem.
Osada Trzyniec vznikla ve 14. století a první písemná zmínka o ní pochází z roku 1461. Roku 1839 zde byla spuštěna železárna, největší ve Slezsku Cieszyńském. V té době měla vesnice přes 300 obyvatel, nebyla zde však ani škola, ani kostel. Pro umístění hutě rozhodla místní naleziště železné rudy a dostatek lesů potřebných pro výrobu dřevěného uhlí. V roce 1871 spojila Košicko-bohumínská dráha vesnici na severu s Ostravsko-karvinským revírem a na jihu se Slovenskem. To výrazně podpořilo růst hutě i samotného Trzyniece. Když byla na konci 19. století zrušena huť v Ustroni a některé její provozy byly přesunuty do Trzyniece, stala se místní huť největší v rakousko-uherské monarchii.
Po rozdělení Těšínského Slezska v roce 1920 připadl Trzyniec Československu, přestože 69 % obyvatel tvořili polsky mluvící lidé. Dne 1. ledna 1931 získala obec statut města. V říjnu 1938 byl Trzyniec v důsledku anexe Zaolzí připojen k Polsku, avšak už o rok později znovu změnil státní příslušnost a stal se součástí Třetí říše. V roce 1945 se opět ocitl v hranicích Československa.
K nejdůležitějším památkám a turistickým cílům města patří: novogotický evangelicko-augsburský kostel z roku 1899, novogotický kostel sv. Albrechta z roku 1885, přírodní rezervace Velké doly, sedačková lanovka na vrchol Jaworowego a horská chata na jeho vrcholu z roku 1895, která je nejstarší na Těšínském Slezsku, přírodní rezervace Gutské peklo na severním svahu Jaworowego, kostel Božího Těla – nejstarší dřevěný kostel v regionu, nebo přírodní rezervace Čerňavina v okolí vrcholu Ostry.
fot. UM Trzyniec
oprac. /kp/
