Sanktuarium Matki Bożej Fatimskiej

Turza Śląska se nachází v jižní části slezského vojvodství, nedaleko hraničního přechodu do České republiky v Chałupkach. Na konci druhé světové války tudy vedla fronta, a obec proto velmi utrpěla. Poválečný život rodin byl mimořádně těžký. Mnoho otců se ještě z války nevrátilo. Farní kostel tehdy stál až v poměrně vzdáleném Jedłowniku. Právě v této dramatické době vyvstala myšlenka postavit v Turze Śląskiej vlastní kostel. Turza patřila odedávna do farnosti v Jedłowniku, kde od roku 1929 působil jako duchovní správce ks. Alfons Januszewicz. Šlo o mimořádně horlivého kněze, výborného organizátora a znalce vnitřního života. Zakládal mnoho spolků. Do záměru výstavby kostela v Turze se zapojil celým srdcem. Podnět vzešel přímo od obyvatel, a proto se ks. Januszewicz obrátil s návrhem na Diecézní kurii v Katowicích. Odpověď byla kladná, sám pan farář už však neměl dost sil, aby stavbu zahájil. Když mu ubývaly síly, zastupoval jej ks. Robert Wałach a poté přišel do farnosti ks. Ewald Kasperczyk, kaplan z Wodzisławia Śląskiego.

Ks. Januszewicz zemřel 14. listopadu 1947. Ks. Ewald Kasperczyk měl v době jeho smrti 33 let. Pocházel z Kochłowic, dnes části Rudy Śląské. Když dorazil do Turzy, setkal se s velkým nadšením místních obyvatel ohledně stavby svatyně. Nebylo však shody v tom, kdo se má stát jejím patronem. Na 12. května 1947 na 19.00 bylo oznámeno první májové pobožnostní shromáždění. Ks. Kasperczyk navrhl Turzanům jako patronku Matku Boskou Fatimskou, protože na následující den připadalo 30. výročí prvního zjevení ve Fatimě. Jeho návrh byl přijat s velkou radostí. Ještě před zahájením stavby, na pozemku patřícím části Alojzy Reka a dědicům rodiny Oślizło, přikázal ks. Ewald lidem, aby si navzájem odpustili jakékoli křivdy.

Práce se rozběhly ve velkém tempu. 13. června se na staveništi objevila soška Matky Boské. Umístili ji do dolní kapličky, aby provázela práci dělníků. 13. července bylo rozhodnuto slavit první svatou Mši. Dne 24. července přijel na staveniště ks. bp Stanisław Adamski. Nadšen velkým dílem a proměnou farníků děkoval všem za vynaloženou námahu a oběti. Radost ze stavby však netrvala dlouho. 1. srpna okresní úřady nařídily práce zastavit. Nepřátelské síly vůči Církvi tehdy daly jasně najevo, že jsou přítomny. Dne 2. září se po tlaku samotného biskupa i farníků práce znovu rozběhly. 13. října 1948 se celá farnost sešla v kostele, aby přivítala obraz Matky Boské Fatimské. Jeho autorem je malíř Franciszek Worek z Rupienki u Kamesznice. Panna Maria je na něm zachycena během květnového zjevení, v pozlaceném oděvu a s růžencem v ruce. Dne 14. listopadu 1948 přijel bp Stanisław Adamski, aby požehnal nový kostel a uvítal obraz Matky Boské Fatimské. Po roce a půl práce byla stavba hotova. Tímto způsobem bylo oslaveno 30. výročí fatimských zjevení.

Turza Śląska se rychle rozvíjela. Začaly sem proudit pouti a ks. prob. Ewald Kasperczyk nešetřil silami ani nápady, aby tato poutní shromáždění obohatil. V roce 1957 sem přišly poutě ze 223 farností. Kázání tehdy pronesl ks. bp Herbert Bednorz. Někdy se stávalo, že kolem kostela už nebylo místo, například 15. května 1949. Proto byla postavena Křížová cesta dlouhá 1000 metrů s 15 zastaveními, aby se alespoň částečně zmírnilo přelidnění v chrámu. Turza se proslavila tím, že na tomto místě Matka Boží uděluje svým dětem mnohé milosti. V roce 1952 jich bylo už tolik, že by vydaly na samostatnou knihu. Záměry poutníků bývají různé: obrácení konkrétní osoby, vysvobození ze závislosti na alkoholu, dar mateřství a podobně. Zájem o Turzu Śląskou a její velký ohlas znepokojily místní státní úřady, které si zřejmě teprve tehdy uvědomily obrovskou „chybu“. Na začátku sice zkoušely zastavit výstavbu, ale malou pozornost věnovaly také názvu kostela, který byl pro komunisty „problematický“. Mohly úřady tušit, že se toto místo stane duchovní oporou proti přívalu ateismu?

Začal tichý boj proti „Śląskiej Fatimě“. Když se v roce 1947 nepodařilo přerušit stavbu kostela, začalo se místo toho šikanovat duchovního správce i poutníky mířící na bdění, odpusty a další pobožnosti. Rozmnožila se předvolání na milici, k soudu a podobně. Po říjnovém uvolnění v roce 1956 se ks. Ewald Kasperczyk vrátil do Jedłowniku a Turzy, aby rozvíjel kult Matky Boské Fatimské. Následovalo však další pronásledování. Situace se vyhrotila ve chvíli, kdy se farář rozhodl přivézt do Turzy originální sošku Panny Marie z Fatimy. Podařilo se to, naštěstí, a přivítání se proměnilo ve velkou slavnost. Uskutečnila se 29. srpna 1959. Průvod se soškou trval 3 hodiny. Brzy poté začala socha putovat po kostelech katowické diecéze i diecéze opolské. I to opět vyvolalo odpor úřadů. Ryszard Nieszporek, předseda Wojewódzkiej Rady Narodowej, důrazně požadoval ukončení Nawiedzenia. Celkově je nutné říci, že v poválečném období byla proti „Śląské Fatimě“ vedena kampaň na mnoha frontách. Mimo jiné se v tisku objevovala lživá obvinění na adresu faráře, byly mu ukládány vysoké peněžité tresty, opakovaně se vloupávalo na faru a kradlo se vše, co bylo možné odnést.

Přesto putování sochy Matky Boské přineslo nové prameny milostí vyprošovaných u Matky Boží, a to milostí mimořádných. V roce 1979 byla socha, kterou požehnal Svatý otec Jan Pavel II, přivezena do Warszawy a umístěna na oltář nového chrámu zasvěceného Matce Boží Královně Světa, který byl konsekrován ks. primasem Stefanem Wyszyńskim. V roce 1992, ve dnech 21. a 22. října, již nikoli tajně, zavítala fatimská socha do Warszawy na cestě do Moskvy, kde byla na Rudém náměstí korunována. V letech 1995 a 1996 proběhlo úplné navštívení sochy MBF ve všech diecézích Polska.

Označení Turzy jako „Śląské Fatimy“ není projevem přehnané religiozity. Takové názvy se nevymýšlejí, vznikají samovolně, z prožitých zkušeností a obdržených milostí. Biskup z Fatimy Alberto Cosme do Amaral o Turze řekl, že „je to cesta vedoucí ke spáse lidí naší doby“ (5. června 1973). O tři roky později ji navštívil osobně a prohlásil, že je tímto sanktuáriem hluboce uchvácen. Turzu Śląskou často navštěvovali výjimeční a zároveň velcí hosté.

Dne 16. listopadu 1980 nečekaně zemřel ks. kan. Ewald Kasperczyk. V pohřebním kázání jej bp Herbert Bednorz označil za „Božího blázna“. Patřil mezi nejvýraznější kněze. Jeho nástupcem se stal ks. Gerard Nowiński, rektor kostela v Turze do 1. října 1968. V 80. letech proběhly mimo jiné tyto události: přivítání sochy Matky Boží Róży Duchownej (18. října 1982), uvedení sochy MBF z Kanady (29. srpna 1982), trojí návštěva ks. Louisa Condora SVD z Fatimy v Turze v těchto letech (vicepostulátor beatifikačního procesu fatimských dětí), požehnání sochy MBF, kterou přivezl do Katowic Jan Pavel II (13. května 1982), příchod putovní sochy MB z Fatimy (29. srpna 1985) a oslavy 70. výročí zjevení (1987). V 90. letech se uskutečnila mimořádná událost, totiž peregrinace Obrazu Jasnogórského v Sanktuariu. Také byl požehnán „Rajski Plac“. V roce 1998 se slavilo 50. výročí požehnání kostela v Turze. Ve dnech 11.–12. března 2001 se ve farnosti konala kanonická vizitace vedená ks. arcibiskupem Damianem Zimonim, během níž byl posvěcen nový oltář.

Prorocká slova pronesl v roce 1968 ks. Ewald Kasperczyk, když na obraz Matky Boské Fatimské v Turze nasadil dřevěnou, pozlacenou korunu. Řekl: „Přijde den, kdy bude Matka Boží slavnostně korunována skutečnými korunami…“.

Z Boží milosti jsme se toho dne dočkali! 13. června 2004 byla na skráně Matky Boží položena zlatá koruna osázená drahými kameny. Korunaci vykonal ks. arcibiskup Józef Kowalczyk za přítomnosti biskupů, četně shromážděných kněží a věřících. V kostele v Turze Śląskiej byl obraz Matky Boské Fatimské poprvé v Polsku korunován.

/Text byl převzat z knih: "Turza, Śląska Fatimia", "Śląska Fatima w papieskiej koronie" - autorstwa: ks. prałata Gerarda Nowińskiego./

zdroj/http://www.sanktuarium.turza.pl/