Na vrcholu návrší, které se táhne mezi Rogowcem a Bluszczowem, stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z pískovce. Je téměř skrytá větvemi mohutné lípy, jež roste hned vedle ní. Tento památník však patří bezpochyby k nejzajímavějším dílům svého druhu na Horním Slezsku a pravděpodobně je i nejcennější památkou na území Gminy Gorzyce. K takovému hodnocení vede nejen jeho více než 250letá historie, ale také mimořádně neobvyklá ikonografická podoba, umělecká kvalita a zřejmě i autorství jednoho z nejvýznamnějších slezských sochařů 18. století, Jana Melchiora Oesterreicha. Přesné okolnosti vzniku ani totožnost donátora nejsou známy. Lze se však domnívat, že dílo vzniklo po roce 1730, kdy se okolní statky dostaly do rukou katolické šlechty, konkrétně hrabat Laryszů, kteří měli své sídlo v Bluszczowě, a že právě oni mohli být jeho objednavateli. Socha se skládá ze tří hlavních částí: soklu s horizontálními stupni a postavami dvou františkánských světců, osmihranného podstavce zakončeného římsou a vrstvy dramaticky pojatých oblak, na nichž se vznáší sv. Jan Nepomucký, jenž uděluje almužnu klečícímu žebrákovi. Není třeba zdůrazňovat, že právě tento sochařský výjev je zde nejpodstatnější a zároveň nejpozoruhodnější. Zobrazení sv. Jana Nepomuckého jako dárce almužny je v jeho ikonografii velmi vzácné a na Slezsku téměř jedinečné, ačkoli nedaleko, na náměstí Jana Długosze v Raciboru u farního kostela, stojí podobná, ba téměř totožná socha, pokud jde o výtvarné řešení motivu „Nepomuk – almužník“. Tato blízkost obou památek může naznačovat, že vznikly rukou téhož tvůrce nebo ve stejné sochařské dílně. Podívejme se tedy na dvojici postav sv. Jana Nepomuckého a klečícího žebráka z bluszczovské sochy a porovnejme je s obdobnými figurami z raciborského monumentu, abychom dospěli k zásadnímu závěru. V obou případech je sv. Jan Nepomucký oděn do tehdejšího kanovnického šatu – dlouhého pláště zapínaného ke krku a sahajícího až ke kotníkům – a na hlavě má biretu, kolem níž je patrná drobná svatozář. V levé ruce drží krucifix přitisknutý k hrudi, zatímco pravou má lehce zvednutou nad nataženým kloboukem žebráka. Zobrazení světce je v obou dílech řešeno v mírném kontrapostu, tedy s váhou těla spočívající na jedné noze a s vyrovnávajícím jemným vychýlením trupu a paže na opačnou stranu, přičemž tvář je obrácena k prosebníkovi. Také žebrák je na obou památkách zachycen shodně: klečí na jedné noze a má prohnutý trup. Shodují se i některé detaily výrazu tváře, modelace oděvu či pytel na zádech žebráka. Už tyto na první pohled patrné shody, a to i bez podrobného srovnávacího rozboru ústředního sochařského motivu obou památek, tedy figury sv. Jana Nepomuckého stojícího na oblacích a klečícího žebráka, ukazují, že bluszczovská socha i ta na raciborském náměstí Jana Długosze mohou pocházet od jednoho autora. Zatímco o bluszczovské památce se dosud v odborné literatuře patrně vůbec nepsalo, a tedy byla zcela opomenuta, o autorství raciborské sochy se mezi historiky a historiky umění vedou už dlouhá léta živé spory. Ty se týkají pouze otázky, zda jejím tvůrcem byl sám Jan Melchior Oesterreich, jeden z nejtalentovanějších barokních sochařů na Slezsku a autor mimo jiné Mariánského sloupu na raciborském náměstí a další sochy sv. Jana Nepomuckého na Ostrogu, nebo zda dílo vytvořil některý z jeho nadaných žáků, mezi nimiž byl i mistrův syn. Stylové rysy nicméně naznačují, že tato socha pochází z okruhu tohoto výjimečného umělce, a pokud ji nezhotovil přímo on, pak byl alespoň autorem jejího návrhu a ikonografické koncepce. Pokud tedy existují výše popsané podobnosti s hlavními postavami raciborského monumentu, lze i bluszczovskou památku s velkou pravděpodobností připsat buď samotnému J. M. Oesterreichovi, nebo někomu z jeho bezprostředního okruhu. Podobnosti se ostatně neomezují jen na klíčové figury sv. Jana Nepomuckého a žebráka, ale projevují se i v celkovém tvarosloví. Bluszczovská socha má totiž stejně jako ta raciborská podobně řešený sokl i podstavec, a o dalších společných detailech, které dnes bohužel už chybějí, lze soudit z dřívějších fotografií.

Příklad lze nalézt například v ilustraci ve „Katalogu zabytków sztuki“ pro bývalý okres Wodzisław, vydaném roku 1960. Na snímku bluszczovské sochy jsou patrné nejméně dvě andílčí postavičky po boku sv. Jana Nepomuckého, které se dnes na místě již nenacházejí. Podobné alegorické andělské figury, oblíbený dekorativní prvek baroka, se objevují i na soše v Raciboru. Navíc autoři Katalogu uvádějí také nápis na bluszczovské památce, už tehdy setřený, s chronogramem, z něhož dnes nezůstalo vůbec nic. Je to velká škoda, protože takový nápis, obvykle tesaný a označovaný jako inskripce, mohl obsahovat zprávu o objednavateli díla. Verš s ukrytými římskými číslicemi, běžný v baroku, by navíc dokázal přesně stanovit dobu vzniku sochy. Zajímavé je i to, že fundační nápis s chronogramem se nachází na podstavci již zmíněné sochy sv. Jana Nepomuckého na Ostrogu v Raciboru a také na dalším barokním pomníku téhož světce u hlavní silnice v Grabówce. Vedle nápisu s chronogramem se na bluszczovské soše pravděpodobně nacházel i ozdobný štít s erbem donátora, protože právě takové „identifikátory“ bývaly na barokních dílech velmi časté. Uveďme opět příklady: u sochy sv. Jana Nepomuckého na Ostrogu je to erb Sobků, v Grabówce erb Lichnowských, a u dalších nepomucenských děl J. M. Oesterreicha například ve Wodzisławi Śl. erb Dietrichsteinů nebo v Rybniku erb Węgierských. Velkou záhadou u bluszczovské sochy zůstávají dvě postavy stojící na soklu, oděné do dlouhých řeholních hábitů. Jedna z nich, s malým dítětem v náručí, snad představuje sv. Antonína, druhá s krucifixem v levé ruce může být sv. František. Je však jisté, že tyto figury původně k soše nepatřily, ale byly doplněny dodatečně. Kvůli tomu byly odstraněny i tzv. voluty, které zřejmě lemovaly boky podstavce, tedy typický barokní architektonický prvek ve tvaru esovky, patrně s bohatým rostlinným ornamentem, čímž byla narušena autenticita památky. Nelze určit, kdy se tak stalo ani jaký měl tento zásah smysl, nicméně bez pochyb je, že umělecká úroveň těchto figur je ve srovnání s korunující dvojicí sv. Jana Nepomuckého a žebráka výrazně nižší. Řečeno přímo: modelace těchto postav působí vedle mimořádně kvalitně vyřezaného světce a prosebníka až trapně slabě.

zródło/www.bluszczow.eu