Trať vysokorychlostní železnice má vést přes Rybnik a Wodzisław Śląski a být napojena také na Jastrzębie-Zdrój a Żory.

Kabinet představil hlavní body programu Zintegrované železniční sítě, který má určit směr rozvoje vlakové dopravy v Polsku až do roku 2050. Plán počítá s výstavbou 4,7 tisíce kilometrů nových tratí, modernizací 5,6 tisíce kilometrů stávající infrastruktury a dalším rozvojem sítě vysokorychlostních vlaků. Podle představ vlády mají tyto investice zlepšit dopravní dostupnost celé země a výrazně zkrátit cestovní časy mezi největšími městy.

Premiér Donald Tusk na konferenci „Nejmodernější v Evropě – #NašeKoleje“ oznámil, že projekt zahrnuje přibližně 2,7 tisíce kilometrů tratí pro vlaky vysokých rychlostí a více než 2 tisíce kilometrů nových klasických linek. Do budoucna mají soupravy dosahovat rychlosti až 350 km/h. – Každý okres v Polsku bude zapojen do sítě dálkových spojů – zdůraznil. – Dotáhneme to do konce, jsme už velmi blízko tomu, aby se vlak stal pro Poláky a Polky nejpřirozenějším a nejčastějším způsobem cestování. Znamená to, že až ten obrovský projekt integrované železniční sítě dokončíme, měli bychom po Polsku ročně přepravit téměř 800 milionů cestujících. Už teď ale přepravujeme polskými železnicemi téměř tolik lidí, kolik má celá Evropská unie – řekl Donald Tusk. V roce 2025 využilo vlakovou dopravu v Polsku 438 milionů cestujících, což byl nejvyšší výsledek za více než tři desetiletí, a v roce 2026 by se měl objem přepravy dostat zhruba na 470 milionů pasažérů.

Vláda počítá s tím, že po dokončení programu bude každý okres v Polsku napojen na síť dálkových spojů. Jedním z cílů je také zkrácení doby jízdy mezi největšími metropolemi. Koncepce označovaná jako „Polsko za 100 minut“ předpokládá cestu z Varšavy do hlavních regionálních center přibližně za 100 minut, zatímco přejezd napříč celou zemí by neměl přesáhnout tři hodiny.

Ministr infrastruktury Dariusz Klimczak uvedl, že na rozvoj železniční infrastruktury je nyní vyčleněno zhruba 100 miliard zlotých. Tyto peníze mají jít na výstavbu nových tratí a stanic, obnovu stávající sítě i její digitalizaci. Vláda zároveň slibuje pokračování v obnovování vlakových spojů do měst, která byla po dlouhá léta bez osobní železniční dopravy.

Jak doplnil náměstek ministra infrastruktury Piotr Malepszak, polská železniční síť má dnes podle něj historicky „nejlepší parametry“. – Na této síti jezdí nejvíc vlaků v dějinách. Denně je to 7 tisíc vlaků – vysvětlil.

Významnou součástí programu pro Západní subregion Slezského vojvodství je plánovaná vysokorychlostní trať z Katovic k hranici s Českou republikou. Trasa má měřit přibližně 60 kilometrů a umožnit provoz rychlostí až 250 km/h. Projektovou dokumentaci připravuje konsorcium Dohwa Polska, Dohwa Engineering a Korean Railways. Na tento účel získal investor téměř 80 milionů z unijního nástroje „Connecting Europe Facility“.

Nová trať má vést přes Rybnik a Wodzisław Śląski a být propojena s Jastrzębiem-Zdrojem a Żorami. Díky tomu mají všechna tato města získat přístup k rychlým regionálním, dálkovým i mezinárodním spojům.

Zvlášť důležitá je tato investice pro Jastrzębie-Zdrój, které je stále největším městem v Polsku bez pravidelné osobní železniční dopravy. Projekt počítá s vybudováním odbočky k plánované stanici Jastrzębie-Zdrój Centrum a s napojením na Rybnik a Wodzisław Śląski. Současně běží také program Kolej Plus, jehož cílem je obnovit spojení Jastrzębie-Zdroje s Katovicemi přes Pawłowice, Żory a Orzesze.

Rybnik zůstane jedním z klíčových železničních uzlů regionu. Vedle propojení s novou vysokorychlostní tratí se chystá také rozšíření stávající linky Katowice – Rybnik o druhou kolej mezi Katowicemi Piotrowicemi a Orzeszem Jaśkowicami. Tento krok má zvýšit kapacitu tratě a umožnit nasazení většího počtu spojů směrem na Rybnik, Racibórz i do Česka. V plánech vlády je rovněž modernizace nádraží v Rybniku.

fot. arch. red.
oprac. /kp/

Lidé, kteří po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání přišli o schopnost pracovat, mohou žádat o různé dávky z úrazového pojištění.

Pracovní úraz nebo nemoc z povolání může člověku ze dne na den znemožnit výkon práce a výrazně zasáhnout do jeho běžného života. Česká správa sociálního zabezpečení upozorňuje, že pojištěnci v úrazovém pojištění mohou v takové situaci využít několik druhů finanční pomoci. Podle zdravotního stavu a průběhu léčby se může jednat například o nemocenské, rehabilitační dávku, úrazovou rentu nebo jednorázové odškodnění.

– Taková událost, jako je pracovní úraz, může potkat kohokoli z nás, ať už pracuje na stavbě, jako profesionální řidič či horník, ale také jako úředník, prodavačka nebo učitel. Některá odvětví jsou samozřejmě rizikovější než jiná. Podstatné je, že každý podobný případ představuje pro zraněného velký šok a náhlé narušení životní jistoty. V okamžiku, kdy člověk dočasně ztratí možnost vydělávat, je zásadní mít zajištěné finanční zázemí. Úrazové pojištění v ČSSZ je nastaveno tak, aby pomoc směřovala k poškozeným bez ohledu na délku pojištění a v co nejvyšším možném rozsahu, aby se mohli soustředit na uzdravení – zdůrazňuje Beata Kopczyńska, regionální tisková mluvčí ČSSZ v Moravskoslezském kraji.

Lidem, kteří se stali práce neschopnými následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, náleží nemocenské z úrazového pojištění. Na rozdíl od nemocenského vypláceného z běžného nemocenského pojištění zde neplatí čekací doba. Dávka může být přiznána už od prvního dne účasti na úrazovém pojištění a činí 100 % vyměřovacího základu, který se stanoví z průměrné mzdy za posledních 12 měsíců.

Pokud po vyčerpání celé podpůrčí doby nemocenského pojištěný stále není schopen práce, ale další léčba nebo rehabilitace mu dávají naději na zlepšení, může požádat o rehabilitační dávku. Ta se poskytuje nejdéle na 12 měsíců a stejně jako nemocenské odpovídá 100 % vyměřovacího základu nemocenského. Podmínkou je posudek posudkového lékaře ČSSZ, který potvrdí potřebu pokračující léčby v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Proti tomuto posudku lze podat námitku k posudkové komisi ČSSZ.

Osoby, které v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání přišly o pracovní schopnost, mohou zároveň žádat o úrazovou rentu. K jejímu přiznání je nutné posudkové rozhodnutí potvrzující pracovní neschopnost a její souvislost s úrazem nebo nemocí z povolání. ČSSZ připomíná, že u této dávky platí příznivější pravidla než u invalidního důchodu z důchodového pojištění. Nárok na rentu není podmíněn délkou pojištění ani věkem a dávku lze pobírat současně se starobním důchodem.

Po ukončení léčby a rehabilitace mohou lidé, u nichž byl zjištěn trvalý nebo dlouhodobý následný zdravotní deficit, požádat o jednorázové odškodnění. Míru poškození zdraví i jeho souvislost s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání posuzuje lékař ČSSZ nebo posudková komise. Trvalý následky znamenají nevratné poškození organismu, které už nelze odstranit, zatímco dlouhodobé následky omezují zdravotní stav na dobu delší než šest měsíců, přičemž se zdraví může ještě zlepšit. Výše jednorázového odškodnění činí 20 % průměrné měsíční mzdy za každý zjištěný procentní bod poškození.

ČSSZ zároveň upozorňuje, že právní předpisy stanovují také případy, kdy dávky z úrazového pojištění nenáleží. Jde o situace, kdy byla jedinou příčinou úrazu úmyslná činnost nebo hrubá nedbalost zaměstnance, případně když byl pod vlivem alkoholu či návykových látek. V takových případech může poškozený při splnění podmínek uplatnit nároky z nemocenského nebo důchodového pojištění. – Velmi důležité ale je, že pokud by pracovní úraz pod vlivem alkoholu skončil smrtí zaměstnance, právo jeho rodiny na dávky z úrazového pojištění zůstává plně zachováno a případné pochybení pojištěnce neubere blízkým jejich podporu – uzavírá Beata Kopczyńska.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Přirozené lesní ekosystémy zadržují vodu, tlumí dopady sucha, snižují místní teploty a omezují riziko prudkého odtoku vody.

Devadesát pět občanských organizací se podepsalo pod výzvu adresovanou generálnímu řediteli Státních lesů, v níž žádají, aby bylo důsledně naplněno dříve oznámené vyloučení z těžby na 20 % nejcennějších lesních území z hlediska přírody i společenské hodnoty. Signatáři upozorňují, že navzdory dřívějším slibům o posílení ochrany lesů se na mnoha místech stále počítá s těžbou dřeva. Podle nich navíc dochází i k zásahům, které brání vzniku nových přírodních rezervací, a také k zásahům do lokalit, které už ochranu mají.

Organizace zdůrazňují, že požadavek na vyšší ochranu lesů má výraznou podporu veřejnosti. Z průzkumu veřejného mínění, který v květnu provedla agentura Opinia24 pro sdružení Pracownia na rzecz Wszystkich Istot, vyplývá, že 66 % dotázaných podporuje vyřazení 20 % nejcennějších polských lesů z těžby. Zároveň 71 % respondentů uvedlo, že zakládání národních parků a přírodních rezervací prospívá rozvoji místních obcí.

Autoři výzvy poukazují na konkrétní případy, kde se podle nich ochranné závazky nesplnily. Jako jeden z nich uvádějí lesy v okolí Bielska-Białé, kde se v územích určených jako lesy pro veřejnost těžily i 150leté buky a 130leté javory pod Szyndzielnią, tedy u turisticky známého symbolu Slezských Beskyd. Organizace připomínají, že místní obyvatelé upozorňovali nejen na přírodní hodnotu této lokality, ale i na její význam pro zadržování vody a zmírňování následků povodní.

Podobné výhrady zaznívají také k Bukovému pralesu pod Štětínem. Podle organizací Státní lesy původně slibovaly, že na tomto území od těžby upustí, později však oznámily její obnovení s odůvodněním, že buky odumírají a je nutné obnovit porosty. Ochranářské organizace tyto argumenty zpochybňují. V Chojnowských lesích mají být plánované zásahy vysvětlovány zhoršujícím se stavem borových porostů způsobeným suchem.

Spory provázejí i rezervaci Bliżyńské přírodní lesy, která vznikla v loňském roce. Podle autorů výzvy tam Státní lesy chtějí odstraňovat stromy poškozené větrem a odkazují na bezpečnostní důvody a hygienický stav lesa. „Kůrovec, bezpečnost, hygienické důvody, požární riziko – mění se jen název hrozby, ale navrhované řešení zůstává stejné: harvestor, přibližování dřeva a jeho prodej. Přitom nejcennější lesy nepotřebují opravit pilou, ale trvale chránit před hospodářským tlakem,“ vysvětluje Radosław Ślusarczyk z organizace Pracownia na rzecz Wszystkich Istot, která výzvu iniciovala.

Organizace připomínají, že jevy jako odumírání stromů, vyvracení, gradace hmyzu či přirozená obnova lesa patří k fungování přírodních ekosystémů a neměly by být chápány jako známka zanedbání. Upozorňují, že mrtvé dřevo i staré stromy vytvářejí důležitá stanoviště pro mnoho druhů rostlin, hub a živočichů, a jejich odstraňování může vést k úbytku biologické rozmanitosti.

Ve výzvě se zároveň odkazuje na stanoviska Státní rady pro ochranu přírody i na výsledky vědeckých studií, podle nichž by v lesích přirozeného charakteru mělo být základním pravidlem ponechání prostoru přírodním procesům. Podle organizací by lidský zásah měl být omezen jen na nezbytné kroky spojené s bezpečností, například na zajištění turistických tras nebo technické infrastruktury.

Signatáři také zdůrazňují, jak velký význam mají zachovalé lesy pro zmírňování dopadů klimatické změny. Připomínají, že přirozené lesní ekosystémy pomáhají zadržovat vodu, snižují dopady sucha, ochlazují okolí a zmenšují riziko náhlého odtoku vody po silných srážkách. Podle nich mohou těžby v horských a podhorských lesích i v blízkosti obcí ovlivnit také bezpečnost obyvatel.

Organizace připomínají, že podle dřívějších slibů má alespoň 20 % plochy lesů spravovaných Státními lesy plnit především přírodní a společenské funkce. Podle podkladů Ministerstva klimatu a životního prostředí to znamená vyřadit z těžby nejméně 787 tisíc hektarů lesů, tedy přibližně 11 % jejich celkové rozlohy.

Autoři výzvy upozorňují, že dnešní přírodní rezervace zabírají asi 125 tisíc hektarů lesů spravovaných Státními lesy, což představuje zhruba 1,75 % jejich plochy. Dalších přibližně 97 tisíc hektarů je chráněno jen dočasně na základě rozhodnutí Ministerstva klimatu a životního prostředí. Podle organizací to znamená, že pevnou právní ochranou stále disponuje jen malá část nejcennějších lesů.

Signatáři zdůrazňují, že ochrana nejcennějších lesů neznamená konec lesního hospodaření na ostatních územích. Podle nich je však nezbytné natrvalo vyjmout z hospodářského využití plochy s nejvyšší přírodní a společenskou hodnotou, což má podle jejich názoru lépe chránit přírodu i posílit důvěru veřejnosti vůči Státním lesům.

„Ochrana nejcennějších lesů je ve veřejném zájmu. Lesy jsou naším spojencem při zmírňování následků sucha, veder i povodní. Ničení jejich přirozenosti pod záminkou bezpečnosti ve skutečnosti bezpečí obyvatel oslabuje,“ zdůrazňuje Radosław Ślusarczyk.

foto: archiv red.
zprac. /kp/

Nejvyhledávanějším typem ubytování zůstaly hotely, v nichž se od června do září ubytovalo 10,77 milionu turistů.

Léto dál představuje klíčovou sezónu pro domácí cestovní ruch. Z nejnovějších údajů Českého statistického úřadu plyne, že od června do září 2025 využilo ubytovací zařízení v Polsku 17,99 milionu lidí a celkově jim bylo poskytnuto 47,95 milionu přenocování.

Nejvíce hostů zaznamenalo Mazovské vojvodství, kde ve sledovaném období přespalo 2,91 milionu turistů. Druhou příčku obsadilo Malopolské vojvodství s 2,64 milionu návštěvníků a třetí skončilo Západopomořanské vojvodství, které přivítalo 2,10 milionu hostů.

Podle počtu noclehů však vedly přímořské regiony. V Západopomořanském vojvodství turisté využili 9,53 milionu přenocování, v Pomořanském dalších 6,40 milionu. Dohromady tak tato dvě území tvořila téměř 16 milionů nocí za celé sledované období.

Největší zájem o cestování přišel v srpnu. Právě tehdy se v ubytovacích zařízeních vystřídalo 5,14 milionu lidí, kterým bylo poskytnuto 14,55 milionu nocí. Zároveň šlo o měsíc s nejvyšším využitím kapacit, když průměrná obsazenost dosáhla 53,1 %. Pro srovnání: v září činila 40,2 % a v červnu 42,9 %.

Nejčastější volbou ubytování zůstaly hotely. Mezi červnem a zářím v nich pobývalo 10,77 milionu turistů a součet jejich přenocování dosáhl 21,41 milionu. Hotelová zařízení byla obzvlášť atraktivní pro zahraniční hosty, kteří tvořili více než čtvrtinu všech osob využívajících tento typ noclehu. Mnohem menší zájem byl o penziony a kempy. V penzionech přenocovalo 265 tisíc lidí, na kempech necelých 252 tisíc turistů.

Nejvyšší obsazenost lůžek vykázalo Západopomořanské vojvodství, kde využití ubytovacích kapacit dosáhlo 55 %. Následovalo Malopolské vojvodství s hodnotou 50,9 % a Mazovské vojvodství, kde obsazenost činila 50,2 %. Na opačném konci žebříčku se umístily Lubušské vojvodství s 33,4 % a Opolské vojvodství s 36,6 %.

Analýza GUS zároveň ukazuje rozdíly mezi jednotlivými typy zařízení. Nejvyšší vytíženost měly lázeňské objekty, kde se obsazenost ubytovacích kapacit vyšplhala na 83 %. U hotelů činil tento ukazatel 52,6 %.

Údaje za 2025 rovněž naznačují, že Slezské vojvodství zažívá turistický vzestup – navštívilo ho už více než 13,1 milionu lidí. Region si připsal 14procentní nárůst počtu turistů využívajících ubytování a osmiprocentní růst počtu poskytnutých noclehů. Vidět je i rostoucí zájem o cesty po regionu mezi samotnými obyvateli Slezského vojvodství. Čtěte více: Slezsko láká turisty. V roce 2025 region navštívilo přes 13,1 milionu lidí

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Zaměstnanci se po návratu bojí nahromaděných úkolů, zápasí s množstvím povinností a zároveň cítí zodpovědnost vůči týmu, klientům i rozpracovaným projektům.

Ačkoli má dovolená sloužit k načerpání sil a odpočinku od pracovních povinností, pro mnoho lidí v Polsku znamená i nadále určitou formu spojení s prací. Z průzkumu společnosti InterviewMe vyplývá, že 60 % dotázaných se během volna nedokáže úplně odstřihnout od pracovních záležitostí a 55 % pociťuje stres nebo výčitky svědomí kvůli čerpání volných dnů.

Zároveň 85 % respondentů hodnotí svou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem pozitivně. Z této skupiny 37 % uvádí, že práci a soukromí umí bez potíží oddělit, zatímco 48 % říká, že se jim většinou daří udržovat správný poměr. Pouze 15 % oslovených má pocit, že jejich zaměstnání příliš zasahuje do života mimo práci.

V praxi je ale udržení této rovnováhy během dovolené složitější, než se může zdát. Jen 40 % účastníků průzkumu uvedlo, že ve volnu zcela vypne, nekontroluje pracovní zprávy a nezvedá pracovní telefonáty. Dalších 46 % přiznalo, že občas nahlédne do služební e-mailové schránky nebo má myšlenky stále u pracovních úkolů. Každý desátý respondent pravidelně sleduje dění ve firmě a 4 % dokonce pracují i v době dovolené.

Nejčastěji zmiňovanou překážkou skutečného odpočinku je strach z toho, co na člověka čeká po návratu do práce – tuto možnost uvedlo 35 % dotázaných. Pro 20 % je problémem přemíra povinností a stejný podíl poukazuje na pocit odpovědnosti za tým, zákazníky nebo probíhající projekty. Dalších 18 % vnímá jako bariéru tlak od nadřízených či kolegů a stejný počet také absenci náhradníka, který by převzal jejich agendu během nepřítomnosti. Výzkum zároveň ukazuje, že pouze 26 % zaměstnanců nemá s úplným odstřižením od práce na dovolené žádné potíže.

Podle autorů průzkumu hrají v obtížném odpočívání významnou roli i moderní technologie. Trvalý přístup ke služebnímu e-mailu, chatovacím aplikacím i telefonům umožňuje být s prací propojen prakticky odkudkoli, což ztěžuje psychické uvolnění od pracovních úkolů. Přitom výzkumy potvrzují, že rovnováha mezi prací a soukromím je zásadní pro duševní pohodu, zdraví i výkon. – Podle Světové zdravotnické organizace může dlouhodobý stres související s prací zvyšovat riziko zdravotních komplikací a správné nastavení práce a odpočinku je důležitým prvkem podporujícím wellbeing zaměstnanců. Podobné závěry přinášejí i studie o tzv. psychological detachment from work, tedy psychickém odpoutání od práce. Vědci upozorňují, že schopnost vypnout pracovní myšlenky mimo pracovní dobu pomáhá regeneraci a snižuje pravděpodobnost vyčerpání či syndromu vyhoření – uvádějí autoři.

Více než polovina oslovených navíc připouští, že dovolenou doprovázejí i nepříjemné pocity. Osm procent uvedlo, že kvůli volnu velmi často zažívá stres nebo výčitky svědomí, 27 % je pociťuje někdy a 20 % jen zřídka. Pouze 45 % respondentů tvrdí, že jim dovolená žádné podobné emoce nepřináší.

Jak zdůrazňuje Dominika Kowalska, kariérní expertka InterviewMe, výsledky ukazují, že dobré hodnocení work-life balance nemusí automaticky znamenat, že si člověk skutečně umí odpočinout. – Pokud i na dovolené pravidelně otevíráme pracovní e-mail nebo se obáváme toho, co se děje ve firmě, je to znamení, že hranice mezi prací a soukromím není dost pevná. Důležitou úlohu zde mají také manažeři a personalisté. Skutečný work-life balance nespočívá v tom, že zaměstnanec zvládne všechno najednou. Jde o to, aby byla práce nastavena tak, že si může bez obav vzít dovolenou a na dva týdny úplně zmizet, zatímco firma bude dál fungovat bez problémů. Pomáhají tomu například jasně nastavené postupy předávání úkolů, určení zástupů, dokumentace procesů, společné plánování dovolených i firemní kultura, v níž se na neodpovězení zprávy během volna nahlíží jako na normální věc. Teprve tehdy má dovolená svůj smysl a opravdu umožní vrátit se do práce s novou energií – shrnuje expertka.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Podle počtu nahlášených dětí patří Slezské vojvodství k nejaktivnějším regionům v celé zemi.

Rodiče, kteří chystají své děti na nový školní rok, mohou využít podporu z programu „Dobry Start“. Úřad sociálního zabezpečení už zahájil výplaty jednorázového příspěvku 300 zlotých na školní výbavu. Ve Slezském vojvodství bylo do poloviny července podáno 167 tisíc žádostí, které se týkají více než 239 tisíc dětí.

Tato jednorázová pomoc ve výši 300 zlotých má rodinám a pečujícím osobám usnadnit financování školních potřeb před začátkem výuky. Peníze lze použít například na učebnice, sešity, školní pomůcky, počítačové vybavení i další věci nezbytné ke studiu.

Od začátku července dorazilo do ZUS už téměř 1,4 milionu žádostí, které se vztahují na více než 2 miliony dětí. Dosud úřad vyplatil téměř 173 milionů zlotých. Ve Slezském vojvodství podle údajů k 17. červenci podali rodiče a opatrovníci 167 tisíc žádostí zahrnujících přes 239 tisíc dětí. Na jejich účty už odešlo 18,8 milionu zlotých. V počtu nahlášených dětí se Slezské vojvodství řadí ke špičce v zemi. Nejvíce dětí bylo nahlášeno v Mazovském vojvodství, téměř 284 tisíc, naopak nejméně v Opolském vojvodství, kde šlo o více než 48 tisíc dětí.

Příspěvek „Dobry Start“ náleží jednou ročně na každé školou povinné dítě až do dovršení 20 let věku, u dětí s uznaným postižením až do 24 let. Podpora se poskytuje bez ohledu na příjmy rodiny i pracovní situaci rodičů či opatrovníků. Program se vztahuje na žáky základních, středních, postsekundárních a dalších vzdělávacích zařízení. Nepřísluší však dětem navštěvujícím tzv. nulové třídy ani studentům vysokých škol. Věk rozhodný pro nárok se počítá podle ročníku narození, takže podporu mohou získat i žáci závěrečných ročníků středních škol, kteří dosáhli 20 nebo 24 let ještě před začátkem školního roku.

Žádosti o příspěvek lze podávat výhradně elektronicky od 1. července do 30. listopadu 2026. Rodiče a opatrovníci mohou využít aplikaci mZUS, portál eZUS, internetové bankovnictví nebo portál Emp@tia. ZUS upozorňuje, že kdo podá žádost do konce srpna, dostane peníze nejpozději do 30. září. Před odesláním formuláře je vhodné zkontrolovat správnost rodného čísla dítěte, údajů o škole i čísla bankovního účtu, protože dávka je posílána pouze na účet uvedený v žádosti.

Na dávku mají nárok také cizinci žijící s dětmi v Polsku. U občanů států mimo Evropskou unii, Evropské sdružení volného obchodu a Velkou Británii, stejně jako u občanů Ukrajiny se statusem UKR, se obvykle vyžaduje prokázání pracovní aktivity v měsíci před podáním žádosti. Předpisy však počítají i s výjimkami, například pro osoby žádající na dítě s polským občanstvím, pro pečující o dítě s postižením, pro ty, kteří mají ve správě děti určené orgány země původu, i pro osoby, jež žádají samy za sebe jako studující nebo jsou zapojeny do programu osamostatňování.

O program Dobry Start je dlouhodobě mimořádný zájem. V minulém roce dorazilo do ZUS více než 3,3 milionu žádostí týkajících se téměř 4,9 milionu dětí a celková hodnota vyplacených podpor přesáhla 1,4 miliardy zlotých.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Kvalita zaměstnání může zásadně ovlivnit rozhodnutí zůstávat na pracovním trhu, což je v době rychlého stárnutí populace mimořádně důležité.

V Polsku uvádí jen lehce přes 14 % ekonomicky aktivních lidí starších 50 let, že jsou se svou prací spokojeni. Vyplývá to z deváté vlny mezinárodního výzkumu SHARE (Survey of Health, Ageing and Retirement in Europe). Podle autorů studie může nízká míra pracovní spokojenosti souviset s dřívějším odchodem z trhu práce, což je v době stárnoucí společnosti jeden z klíčových problémů pro ekonomiku.

Výzkum probíhal v letech 2021–2022 a zapojilo se do něj více než 4,8 tisíce pracujících osob ve věku 50 a více let z 27 evropských zemí a Izraele. Hodnotil různé stránky kvality práce, mimo jiné fyzickou zátěž, časový tlak, možnosti profesního růstu, úroveň odměny, vyhlídky na postup, míru samostatnosti i podporu od kolegů. Na základě odpovědí vznikly čtyři typy pracovníků. Největší podíl tvořili nespokojení zaměstnanci, kteří představovali 27 % souboru. Další skupiny tvořili lidé unavení fyzickou prací (26,8 %) a ti, které jejich práce spíše odrazuje (25,2 %). Jen zhruba pětina dotázaných spadala mezi skutečně spokojené pracovníky.

Polsko patří mezi země s jednou z nejnižších úrovní pracovní spokojenosti u lidí po padesátce. Spokojenost se zaměstnáním zde vyjádřilo necelých 14 % respondentů, zatímco ve Švýcarsku dosahuje tento podíl 42 %. Zároveň téměř 38 % Poláků v této věkové skupině uvádí výraznou fyzickou únavu, téměř 30 % bylo zařazeno mezi nespokojené a 18,2 % mezi demotivované. „Mezi Poláky je nespokojených více než evropský průměr. Máme také poměrně velkou skupinu lidí, kteří se cítí fyzicky vyčerpaní svou prací. V jiných zemích je situace velmi rozdílná. Skandinávské státy mají nejvyšší podíl pracovníků spokojených se zaměstnáním. Naopak Střední a Východní Evropa, ale také jižní část kontinentu patří k regionům, kde je spokojených nejméně,“ upozorňuje dr hab. Agnieszka Chłoń-Domińczak, prof. SGH, předsedkyně Vládní rady pro populaci a vedoucí národní výzkumné skupiny SHARE.

Na výsledky může mít vliv i délka pracovního týdne. Údaje Eurostatu ukazují, že v roce 2025 činila průměrná pracovní doba v Polsku 38,7 hodiny týdně. Stejnou hodnotu vykázalo Bulharsko, delší pracovní týden měli už jen Řekové s průměrem 39,6 hodiny. Pro srovnání, průměr v celé Evropské unii byl nižší a činil necelých 36 hodin týdně. Nejkratší pracovní týden měli zaměstnanci v Nizozemsku (31,9), Německu a Dánsku (33,9) a Rakousku (34). „Nemáme kulturu sladění práce a rodinného života, nemáme ani modely typu flexicurity, které zavádějí například skandinávské země. Odlišný je také náš vzdělanostní profil a struktura trhu práce – to všechno je nutné zohlednit při interpretaci výsledků,“ vysvětluje odbornice.

Odborníci zároveň zdůrazňují, že spokojenost s prací přímo ovlivňuje rozhodnutí pokračovat v zaměstnání i po dosažení důchodového věku. Potvrzuje to také výzkum CBOS „Pracovní aktivita starších lidí“, podle něhož téměř každý pátý důchodce stále pracuje a 63 % ekonomicky aktivních důchodců chce zůstat na trhu práce co nejdéle. Jedním z nejčastěji uváděných důvodů je právě to, že je práce baví a naplňuje. „V zemích, kde je více lidí spokojených se svou prací, bývá vyšší i zaměstnanost ve skupině 55–64 let. A naopak tam, kde je spokojených méně, pracuje také méně lidí – a tento vztah je ještě silnější. Je tedy velmi dobře vidět, jak zásadní je budování kvalitních pracovních podmínek. Jde o to, jak rozdělovat úkoly, aby nevznikal tlak na čas, jak lidem dávat větší autonomii, jak jejich práci oceňovat a jak vytvářet sociální vazby,“ uvádí prof. Agnieszka Chłoń-Domińczak.

Význam těchto kroků bude narůstat s pokračujícím stárnutím obyvatelstva. Podle údajů Hlavního statistického úřadu tvořily osoby starší 60 let v roce 2024 26,6 % obyvatel Polska a prognózy ukazují, že do roku 2050 jejich podíl vzroste přibližně na 37 %. Zároveň průzkum CBOS zaměřený na představy o vlastní stáří ukazuje, že zhruba 60 % lidí mladších 60 let předpokládá, že po odchodu do důchodu bude ještě pracovat, alespoň v omezeném rozsahu.

„Pracovníků 50+ bude na trhu práce čím dál víc, a proto je potřeba o tuto skupinu pečovat. Do značné míry právě na nich bude záviset budoucnost našeho pracovního trhu,“ uzavírá prof. Agnieszka Chłoń-Domińczak.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

V łódském Parku Kilińského probíhá projekt, který vrací řeku Lamus zpět do přirozené podoby krajiny.

Oživení městských vodních toků patří dnes k nejdůležitějším krokům v boji s dopady klimatické změny i s rostoucím zabetonováním měst. V Łódzi se tento přístup stal velmi viditelným příkladem změny myšlení o veřejném prostoru: řeka Lamus, která byla více než sto let ukrytá v podzemním kanálu, se v Parku im. Kilińskiego znovu objevuje na povrchu. Díky této investici se má obnovit její přirozená funkce, podpořit druhová pestrost a zároveň snížit teplota v okolí.

Lamus patří mezi zhruba dvacítku řek v Łódzi, které byly v 19. a 20. století vedeny cihlovými kanály pod zemí. Dříve poháněl mlýny i průmyslové provozy, ale s rozšiřováním města a zhoršující se kvalitou vody byl postupně sveden do kanalizace. Na konci 19. století byl jeho tok přesměrován do téměř dvoukilometrového kanálu, čímž přišel o své přirozené ekologické vazby.

Současná etapa prací zahrnuje vybudování nového koryta, zpevnění břehů, péči o stromy a vznik rekreačního zázemí. V dalších fázích mají přibýt chodníky, prvky drobné architektury, osvětlení i kamerový systém. Dokončení projektu je naplánováno ještě na 2026 r.

Celý záměr navazuje na stále silnější evropský trend obnovy městských řek. Po dlouhá desetiletí byly vodní toky narovnávány, regulovány a zakrývány betonem, protože byly vnímány jako překážka pro stavební rozvoj. Dnes se od tohoto přístupu čím dál více upouští a přirozené řeky jsou chápány jako zásadní součást toho, jak se města přizpůsobují změnám klimatu.

Důležitost podobných zásahů potvrzují i čísla. Podle Evropské komise připadá na města přibližně 70 % emisí skleníkových plynů a žije v nich zhruba 75 % obyvatel Evropské unie. Zároveň jsou to právě městské oblasti, které nejvíce pociťují následky vln veder a přívalových dešťů. Evropská agentura pro životní prostředí navíc upozorňuje, že nepropustné povrchy vzniklé betonováním a asfaltováním brání vsakování vody do půdy, zvyšují nebezpečí lokálních záplav a zesilují efekt městského tepelného ostrova.

Problém takzvané betonozy je dobře patrný i v Polsku. Náměstí, parkoviště a silnice s velkým podílem nepropustných ploch způsobují, že při silných srážkách dešťová voda rychle odtéká do dešťové kanalizace místo toho, aby doplňovala podzemní zásoby. Ústav ochrany životního prostředí zdůrazňuje, že zadržování srážkové vody přímo v místě dopadu prostřednictvím zelených ploch, dešťových zahrad, retenčních prohlubní nebo odkrytých řek snižuje riziko podmáčení a zaplavování, zlepšuje vlhkost půdy a snižuje teplotu okolního prostředí.

Polsko patří v Evropské unii mezi státy s nejnižšími zásobami vody na obyvatele a klimatická změna tento stav ještě zhoršuje. Země má ročně přibližně 60 miliard m³ obnovitelných zásob sladké vody, ale v obdobích sucha tato hodnota klesá pod 40 miliard m³. V přepočtu na jednoho obyvatele to znamená asi 1,1 až 1,6 tisíce m³ ročně, tedy méně, než je OSN stanovená hranice vodní bezpečnosti ve výši 1,7 tisíce m³. V praxi to znamená stále vyšší hrozbu nedostatku vody. Zadržování každé dostupné kapky dešťové vody ve městech se tak stává jedním z klíčových prvků hospodaření s vodními zdroji.

Navracení řek do přirozených koryt současně zvyšuje biologickou rozmanitost, zlepšuje kvalitu vody a vytváří atraktivní místa pro odpočinek. Projekt v Łódzi ukazuje, že i kdysi skryté toky se mohou znovu stát významnou součástí městské krajiny a zároveň pomáhat městům zvládat stále citelnější důsledky klimatické změny.

Přečtěte si také:

Nedostatek vody ohrožuje ekonomiku. Polsko čeká vážná výzva

Betonoza ohrožuje zdraví i život obyvatel

foto:
zprac. /kp/

Změna by se měla týkat především osob s živností, freelancerů a malých podnikatelů, kteří služby poskytují sami.

Ministerstvo financí připravilo návrh daňových úprav, který může zasáhnout způsob zdanění části podnikatelů využívajících paušální daň z evidovaných příjmů. Podle návrhu by od 1. ledna 2027 měla v některých situacích platit patnáctiprocentní sazba paušálu. Novela se má dotknout také zákonů o dani z příjmů fyzických osob a právnických osob.

Nejde o zavedení nové daně, ale o přepracování podmínek, za nichž lze využívat výhodnější sazby paušálu. Vyšší, 15% sazba by mohla dopadnout na podnikatele, kteří zůstávají v režimu paušální daně a zároveň nemají alespoň jednoho zaměstnance v pracovním poměru. Nejvíce by se změna mohla dotknout lidí s vlastní živností, samostatně pracujících freelancerů a mikropodnikatelů.

Návrh počítá i s uplatněním 15% sazby na část výnosů z pronájmu, pachtu a podobných smluv uzavíraných s propojenými osobami, například s vlastní firmou. Vyšší zdanění by se vztahovalo na příjem nad hranicí 100 tisíc Kč. Úpravy se mají vztahovat také na vybrané příjmy spojené s právy duševního vlastnictví, pokud plynou od propojených subjektů.

Rezort financí zdůrazňuje, že návrh neznamená automatické zdražení daní pro všechny podnikatele v paušálním režimu. Ti, na které se nová pravidla nevztáhnou, budou dál postupovat podle dosavadních pravidel zdanění.

Jako příklad uvádí deník „Gazeta Prawna“ podnikatele s jednou osobní živností, který vede daň v paušálním režimu, má roční příjmy zhruba 320 tisíc Kč a nemá žádné zaměstnance. Pokud by návrh prošel v současné podobě a jeho činnost spadala do nového režimu, mohl by místo současné zvýhodněné sazby platit 15% paušál. Konečná daňová povinnost ale bude záviset na konkrétním druhu podnikání a na podmínkách stanovených zákonem.

Navrhované změny vyvolaly odmítavé reakce části daňových poradců i podnikatelských organizací. Upozorňují, že propojení zvýhodněné sazby paušálu s povinností zaměstnat pracovníka na hlavní pracovní poměr může být pro nejmenší firmy a samostatně působící podnikatele velmi obtížné. Podle nich může nový systém zvýšit náklady na podnikání a část živnostníků přimět ke změně formy zdanění nebo k omezení činnosti.

Ministerstvo financí změny obhajuje snahou zpřesnit daňový systém a zabránit tomu, aby se zvýhodněné daňové režimy využívaly jinak, než bylo původně zamýšleno. Zároveň tvrdí, že nová úprava má podnikatele motivovat k vytváření pracovních míst. Pokud návrh projde bez zásadních změn, začne platit od 1. ledna 2027.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

GIOŚ uvádí, že drtivá většina nahlášených nedostatků je jen dočasná, ojedinělá a nepředstavuje riziko pro životní prostředí.

Od spuštění zálohového systému v říjnu 2025 dorazilo celkem 104 podání a žádostí souvisejících s jeho provozem a také čtyři stížnosti týkající se kontrolní činnosti krajských inspektorů ochrany životního prostředí vůči subjektům, které systém provozují.

Podle Hlavního inspektorátu ochrany životního prostředí souvisí vyšší počet podnětů s tím, že se na nová pravidla postupně přizpůsobují všichni účastníci systému – zákazníci, obchody i provozovatelé. Nejčastěji se objevují potíže při vracení obalů. Lidé upozorňují například na poruchy automatů na zpětný odběr, odmítání lahví a plechovek ze strany personálu obchodů nebo nemožnost vyřídit zálohu ručně. Objevují se i stížnosti na to, že obchody nechtějí ihned proplácet poukázky vydané v recyklomatech, nevyplácejí zálohu po uplynutí platnosti poukázky, přístroje se rychle plní, vyžaduje se účtenka, záloha je vrácena v nesprávné výši nebo nejsou přijímány obaly označené zálohovým symbolem. Lidé také hlásí situace, kdy kvůli poruše recyklomatu a současnému provozu jen samoobslužných pokladen nelze večer obaly vrátit, a také problémy s uplatněním poukázek kvůli opožděnému načítání do pokladních systémů.

– Většina těchto hlášení je přechodná, jednorázová a nepředstavuje ohrožení pro životní prostředí. Obtíže se postupně odstraňují, proto je třeba je vnímat jako dočasné jevy, které se objevují v době budování a rozvoje zálohového systému – uvádí GIOŚ.

Podněty k zásahu jsou předávány příslušným krajským inspektorátům ochrany životního prostředí, které je prověřují. Pokud se potvrdí porušení předpisů, mohou být uloženy správní pokuty. GIOŚ zároveň sdělil, že dosud nebylo podáno žádné odvolání proti rozhodnutím vydaným krajskými inspektory. Ze čtyř stížností vztahujících se ke kontrolám byly tři vyhodnoceny jako neopodstatněné, jedna je stále v šetření.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů připomíná, že dohled nad dodržováním pravidel zálohového systému vykonává Inspekce ochrany životního prostředí. Ministerstvo klimatu a životního prostředí doporučuje, aby se veškeré místní potíže spojené s fungováním systému oznamovaly příslušným krajským inspektorátům ochrany životního prostředí.

Zálohový systém platí v Polsku od 1. října 2025. Vztahuje se na plastové nápojové lahve do objemu 3 l a kovové plechovky do 1 l, u nichž činí záloha 50 gr. Vrácení zálohy probíhá po odevzdání neponičeného obalu označeného zálohovou značkou a k jejímu získání není nutné předkládat účtenku. Od roku 2026 byl systém rozšířen také o opakovaně použitelné skleněné lahve do 1,5 l, pro které je záloha 1 zlotý, přičemž výrobci mohou dál provozovat vlastní sběrné systémy.

Mimo systém zůstávají jednorázové skleněné obaly, včetně takzvaných „malých lahví“. Ministerstvo klimatu a životního prostředí oznámilo, že prověří možnost jejich zahrnutí do zálohového systému, přičemž případné legislativní práce mají začít na podzim. Resort současně uvedl, že nyní nepracuje na zařazení obalů od mléka a mléčných výrobků.

Jedním z hlavních cílů zálohového systému je splnění unijních požadavků na míru tříděného sběru nápojových obalů, která má dosáhnout 77 % do roku 2028 a 90 % od roku 2029.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Průměrný věk specialistů v lékařských oborech je 56 let, zatímco vývojáři aplikací mají v průměru 34 let a lidé připravující jídla typu fast food jen 29 let.

V sektorech jako zdravotnictví, školství nebo jiné profese založené na dlouholetých zkušenostech může být stárnutí zaměstnanců už v nejbližších letech jedním z nejvážnějších témat trhu práce.

Průměrný věk lidí v jednotlivých profesích se stále více ukazuje jako důležitý ukazatel stavu pracovního trhu. Údaje Českého statistického úřadu naznačují velmi výrazné rozdíly mezi obory a současně upozorňují na blížící se generační obměnu, která může být v řadě odvětví stejně složitá jako samotný nedostatek pracovníků.

Nejvyšší průměrný věk mají lékaři specialisté, u nichž je to 56 let. Jen o málo mladší jsou zubní lékaři-specialisté s průměrem 54 let. Vysoký věk vykazují také vedoucí pracovníci zdravotnických zařízení (52), specializované sestry (51) a zdravotní laboranti (51). – Stárnutí týmů nemusí samo o sobě znamenat problém. Zkušenosti jsou obrovskou hodnotou, obzvlášť tam, kde je nutná odpovědnost a odborné znalosti. Potíž nastává ve chvíli, kdy organizace začnou s přípravou nástupců příliš pozdě. Dovednosti získávané dlouhá léta nelze nahradit rychlou náborovou kampaní – je potřeba předávání know-how a vychovávání další generace odborníků – vysvětluje Magda Dąbrowska, prezidentka skupiny Progres.

Průměr nad 50 let se objevuje také u řady dalších profesí, například u soudců (51), ekonomů (51), duchovních (51), zástupců veřejné moci (50) a vedoucích v oblasti vzdělávání (50). Podobné hodnoty mají i učitelé na středních školách, učitelé odborného vzdělávání a vysokoškolští pedagogové, jejichž průměrný věk činí 49 let.

Magda Dąbrowska upozorňuje, že největší výzva dopadá na profese, které vyžadují dlouhou odbornou přípravu a mnoho let praxe. – U některých povolání nestačí jen přidat další inzeráty. Pokud mladí lidé v daném oboru nevidí vlastní budoucnost, samotný nábor nic nevyřeší. Je nutné změnit způsob uvažování o profesích – od otázky, jak získat pracovníka, k tomu, jak pro něj vytvořit atraktivní cestu nástupu i profesního růstu – říká.

Vysoký průměrný věk je typický také pro mnoho tradičních řemesel a oborů, jako jsou prodavači na tržištích (52), majitelé obchodů (50), mořští rybáři (50), klenotníci (50), zlatníci (50), krejčí (50) nebo obuvníci (50). Dříve se zde znalosti předávaly hlavně v rodinných firmách a místních komunitách, dnes ale tento model potřebuje dodatečnou podporu. – Největší problém tradičních profesí často není v tom, že by byly méně potřebné. Často jde o to, že mladé lidi jednoduše nezaujmou. Pokud povolání nepůsobí moderně, je těžké přitáhnout nové zájemce, i když nabízí stabilitu a možnost růstu – říká odbornice.

Ne všechny oblasti však řeší stejný typ potíží. V profesích spojených s dopravou a stavebnictvím se průměrný věk zaměstnanců pohybuje přibližně mezi 44 a 49 lety. Patří sem například autobusoví řidiči, řidiči nákladních vozidel, strojvedoucí, svářeči, instalatéři, montéři i účetní.

Mladší věkovou strukturu mají naopak obory spojené s novými technologiemi. Průměrný věk pracovníků v obsluze počítačových sítí a systémů je 38 let, zatímco u systémových analytiků, návrhářů aplikací a odborníků na počítačové sítě je to zhruba 35 let. – Technologické sektory ukazují jinou podobu trhu práce. Mladší složení týmů zde často souvisí s rychlým vývojem oboru, nikoli s nedostatkem zkušeností. Znalosti se rychle obnovují, a proto firmy musejí spojovat dvě věci: získávání nových talentů a udržení lidí, kteří znají procesy, produkty i zákazníky – doplňuje Magda Dąbrowska.

Nejmladší profesní skupiny tvoří lidé, pro něž jsou tyto pozice často prvním krokem v kariéře. Průměrný věk zaměstnanců připravujících jídla typu fast food a sportovců je 29 let. Jen o něco starší jsou modelky a modelové, stevardi, číšníci, pracovníci call center a demonstrátoři výrobků (31–34). Mladý věk pracovníků podporuje příchod nových lidí na trh práce, zároveň ale znamená vyšší fluktuaci a častější zaškolování nových zaměstnanců.

Odborníci zdůrazňují, že samotný průměrný věk zaměstnanců není ani výhodou, ani slabinou. Rozhodující je umění vést týmy složené z různých generací a vytvářet podmínky pro předávání zkušeností. Podle nich bude v příštích letech právě udržení know-how a příprava nástupců patřit mezi nejdůležitější úkoly zaměstnavatelů.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Ačkoli si už více než polovina Poláků alespoň jednou vyzkoušela dovolenou all inclusive, jen 15 % ji považuje za svůj nejoblíbenější způsob odpočinku.

Formu all inclusive má za sebou už víc než polovina Poláků, ale jen menší část ji označuje za svou vysněnou variantu dovolené. Z průzkumu připraveného serverem Rankomat.pl vyplývá, že stále více lidí dává přednost vlastnoručně sestaveným cestám, protože jim vyhovuje větší volnost při plánování i možnost poznávat navštívená místa úplně podle sebe.

Šetření ukazuje, že 57 % oslovených už alespoň jednou pobývalo na dovolené v režimu all inclusive. Pro 15 % je to nejmilejší způsob trávení volna, dalších 27 % jej volí jen občas. Stejných 15 % uvádí, že v minulosti takové pobyty využívalo, dnes ale sahá po jiných možnostech. Zároveň 31 % dotázaných nikdy na all inclusive nebylo a 11 % přiznává, že na dovolenou vůbec nejezdí.

Nejčastěji uváděným důvodem, proč lidé upouštějí od hotových balíčků, je touha řídit si cestu sami. Mezi těmi, kdo all inclusive neberou jako svou oblíbenou variantu, 32 % oceňuje možnost naplánovat si trasu, ubytování, restaurace i program bez cizích omezení. Dalších 31 % říká, že místo pobytu v hotelovém areálu raději vyráží za aktivním poznáváním a objevuje nová místa.

Důležitou roli hraje také snaha vyhýbat se davům. 26 % respondentů dává přednost klidnějším letoviskům a destinacím s menším počtem turistů. Pro 25 % lidí jsou podstatné i náklady. Někteří zároveň zdůrazňují, že individuálně organizované cesty jim umožňují lépe poznat místní kulturu a gastronomii (24 %) a nabízejí větší pružnost během samotného pobytu (19 %).

Výzkum navíc ukazuje, že rostoucí ceny cestování vedou Poláky k hledání způsobů, jak utratit méně. Nejčastěji volenou strategií je plánování dovolené mimo hlavní sezónu (24 %). Mnozí také sahají po levnějších typech ubytování, například po apartmánech, penzionech, hostelech nebo kempech (23%).

Úspory často začínají už při samotných přípravách na odjezd. Po 20 % dotázaných rezervuje dovolenou s velkým předstihem nebo si samo zajišťuje dopravu a nocleh místo využití hotových nabídek cestovních kanceláří. Oblíbené je také vybírání méně známých a levnějších míst (18 %) nebo nahrazení zahraniční cesty odpočinkem v Polsku (18 %).

Během dovolené někteří lidé dále šetří tak, že vyhledávají bezplatné turistické atrakce (15 %), využívají slevové akce (14 %) nebo si připravují jídlo sami (13 %). Méně časté jsou výraznější formy šetření, jako přespávání v autě (5 %) či stopování (2 %). Současně 16 % respondentů, kteří plánují dovolenou v roce 2026, uvádí, že během volna nehodlají klást na úspory žádný zvláštní důraz.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Znečištění může kontaminovat studny i místní zdroje pitné vody bakteriemi, včetně bakterie coli.

Polsko patří mezi státy baltského regionu s vůbec nejnižší mírou napojení na kanalizační síť. Z materiálu, který připravila nadace Race for the Baltic společně s Agenturou na podporu ochrany životního prostředí, vyplývá, že v zemi funguje přibližně 2,5 milionu septiků a domácích čistíren odpadních vod. Drtivá většina splašků z těchto zařízení nekončí v čistírnách, ale uniká do okolního prostředí, kde zatěžuje půdu, podzemní vody, řeky a nakonec i Baltské moře.

Autoři zprávy odhadují, že se každoročně může do přírody dostávat asi 200 milionů m³ nečištěných splašků. To odpovídá téměř třetině největšího polského jezera, Śniardwy. Jak upozorňuje Marcin Kotlarek, předseda nadace Race for the Baltic, Baltické moře je mimořádně citlivé území, protože výměna jeho vody trvá zhruba 30 let. „To, co se do něj dostane, tam zůstává po desetiletí a velmi obtížně se samo obnovuje. Proto je nejdůležitější dělat to, co můžeme právě teď: omezovat znečištění přitékající z pevniny. Jde o práci u zdroje, například o správné nakládání s nákladem v přístavech, zabezpečení odpadů při výrobě hnojiv, správné hnojení v zemědělství a také o hospodaření s odpadními vodami,“ vysvětluje odborník.

Podle zprávy mají splašky na svědomí přibližně 35 % fosforu, který se každý rok dostane do Baltského moře. Nadbytek tohoto prvku přispívá k eutrofizaci vod, což vede k masivnímu rozvoji řas a sinic i ke vzniku oblastí s nízkým obsahem kyslíku, a tím k poškozování vodních ekosystémů.

Tvůrci publikace upozorňují, že Polsko si z pobřežních států Baltu vede nejhůře v plnění požadavků unijní směrnice o odpadních vodách. Míra souladu s jejími pravidly se v Polsku pohybuje mezi 70 a 77 %, zatímco v ostatních zemích regionu dosahuje 96 až 100 %. „V Polsku nemá čtvrtina obyvatel připojení ke kanalizaci. To znamená 10 milionů lidí žijících v domech, kde je buď septik, nebo domácí čistírna odpadních vod. V Polsku je evidováno více než 2,1 milionu septiků, přes 200 tisíc nelegálně neevidovaných zařízení v šedé zóně a navíc 500 tisíc domácích čistíren. Samotná úroveň 72% napojení na kanalizační síť není sama o sobě špatná. Ne vždy dává ekonomický smysl připojit každou vesnici či každou nemovitost. Problém je v tom, jak lidé se septiky a domácími čistírnami nakládají,“ říká Marcin Kotlarek.

Údaje Hlavního statistického úřadu ukazují, že v roce 2024 bylo odvezeno jen 45 milionů m³ tekutých nečistot, ačkoli podle odhadů by mělo jít o více než 250–300 milionů m³. To znamená, že až 80–90 % splašků z individuálních systémů se do čistíren vůbec nedostane. Například v Podkarpatském vojvodství může do přírody unikat přes 95 % odpadních vod z individuálních zařízení, tedy asi 13,7 milionu m³ nečistot ročně. Netěsná žumpa i nelegální vypouštění splašků do půdy a odvodňovacích příkopů vedou ke znečištění půdy a vod, které slouží jako zdroj pitné vody. „Má to dopad na veřejné zdraví. Nedávno si vzpomínám na Olecko, kde několik dní nebyla k dispozici voda, protože místní vodovod byl zasažen bakterií coli. Kromě toho lidé trpí i přímo na místě, protože netěsnící septiky otravují vodu ve studních, odkud se na venkově voda často čerpá,“ upozorňuje Marcin Kotlarek.

Hlavní příčinou je především špatný technický stav mnoha septiků a domácích čistíren odpadních vod a také jejich nesprávné používání. Část zařízení byla vybudována před mnoha lety nebo nesplňuje potřebné technické požadavky. Dalším problémem je příliš řídké vyprazdňování nádrží a nedostatečný dohled ze strany samospráv. „Zaprvé obce velmi často nemají nastavené jednotné standardy. Někde se odvoz septiku vyžaduje až po naplnění, jinde jednou za čtvrt roku. Často jsou to velmi pružná, doslova tekutá pravidla. Zadruhé až dvě třetiny obcí nemají informační systémy, které by jim umožnily sledovat, jak často jednotlivé domácnosti odvážejí splašky do čistírny. Přitom je to snadné měřit, kontrolovat i vykazovat. Obce by měly vytvářet přesné a kvalitní předpisy, sledovat a kontrolovat frekvenci odvozu splašků a tam, kde je vymezená aglomerace, dbát na připojení ke kanalizaci. To jsou povinnosti obcí, které dnes často nejsou plněny,“ zdůrazňuje Marcin Kotlarek.

Zpráva zároveň poukazuje na nedostatečný rozsah kontrol prováděných krajskými inspektoráty ochrany životního prostředí. Podle autorů je každoročně kontrolováno jen asi 20 % obcí.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Stále častější zapojování této technologie do běžných pracovních úkolů uvádí 41 % polských zaměstnanců a 31,9 % respondentů z ostatních evropských zemí.

Umělá inteligence se v Polsku pevně usazuje v každodenním pracovním režimu. Z nejnovějšího průzkumu „2026 HR & Payroll Pulse“, který připravila společnost SD Worx, vyplývá, že nástroje založené na AI používá pravidelně 38,4 % zaměstnanců. To je zřetelně víc než evropský průměr, který dosahuje 29,3 %. Rostoucí zájem o tuto technologii se navíc časově potkává s další fází zavádění unijního Aktu o umělé inteligenci.

Data z výzkumu ukazují, že počet lidí využívajících AI k plnění každodenních pracovních povinností stále roste. Zároveň ale 34,4 % polských pracovníků a 25,8 % respondentů v Evropě připouští obavy, že další vývoj technologie může způsobit, že část jejich úkolů přestane být potřeba. Zajímavé je, že silnější nejistotu často vyjadřují právě ti, kteří s AI už pracují. V Polsku to uvedlo 45,1 % uživatelů těchto nástrojů, zatímco mezi lidmi, kteří je nepoužívají, šlo o 29,8 %.

Větší přítomnost umělé inteligence na pracovišti se promítá také do vyšších nároků na srozumitelnost jejího fungování. Podle 66,6 % dotázaných v Polsku by měly systémy AI jasně vysvětlovat, jak docházejí k rozhodnutím, a fungovat zcela transparentně.

Častější nasazování této technologie v běžných pracovních činnostech uvádí 41 % polských zaměstnanců a 31,9 % respondentů z dalších evropských zemí. Nejvýrazněji je to vidět u vedoucích pracovníků. V Polsku 51,3 % manažerů přiznává, že AI využívá stále častěji, zatímco mezi zaměstnanci bez řídicí funkce je to 32,1 %. Zájem o technologii roste i u lidí, kteří ji dosud nezkoušeli – takovou odpověď poskytlo 15,6 % dotázaných.

Jak zdůrazňuje Ireneusz Hołowacz, odborník na technologie ze společnosti SD Worx Poland, výsledky průzkumu ukazují, že umělá inteligence už není doménou úzké skupiny specialistů, ale stává se oporou pro stále širší spektrum profesí. „S tím, jak AI získává na popularitě, však roste i odpovědnost zaměstnavatelů. Organizace by měly lidem pomáhat rozvíjet dovednosti, které jsou potřebné nejen k efektivnímu, ale i uvědomělému a zodpovědnému používání technologií,“ uvedl.

Průzkum zároveň potvrzuje, že většina uživatelů AI vnímá její praktické přínosy. Více než 70 % polských zaměstnanců, kteří tyto nástroje používají, se domnívá, že díky nim pracuje rychleji a účinněji. Přesto jen 58,9 % respondentů hodnotí podporu ze strany zaměstnavatele při rozvíjení dovedností souvisejících s AI jako dostatečnou. Autoři zprávy připomínají, že povinnost rozvíjet kompetence pracovníků v oblasti AI vyplývá i z evropské legislativy. Nařízení AI Act ukládá organizacím přijímat opatření podporující tzv. AI literacy, tedy znalosti a schopnosti umožňující bezpečné a odpovědné zacházení se systémy umělé inteligence a rozpoznávání souvisejících rizik.

Navzdory rychlému rozvoji této technologie si většina zaměstnanců nemyslí, že AI člověka zcela nahradí – v Polsku to tvrdí 60,3 % respondentů a v Evropě 67,8 %. Dalších 46,2 % Poláků očekává, že většinu pracovních povinností bude i nadále vykonávat samostatně, s jen omezenou pomocí umělé inteligence. 43,2 % oslovených pak předpokládá model spolupráce, v němž AI slouží jako podpůrný nástroj pro pracovníka. Názory uživatelů a neuživatelů se přitom výrazně rozcházejí. Mezi lidmi, kteří AI používají, souhlasí 55 % s tím, že budoucnost práce bude stát na těsné součinnosti člověka a umělé inteligence. U těch, kteří s AI nepracují, tento názor sdílí jen 26 %.

Průzkum také ukazuje spíše střední úroveň důvěry v to, jak zaměstnavatelé s umělou inteligencí zacházejí. O tom, že organizace používají AI eticky a odpovědně, je přesvědčeno 56,8 % polských zaměstnanců a 52,1 % respondentů v Evropě.

Závěry reportu přicházejí ve chvíli, kdy se blíží další etapa zavádění unijního Aktu o umělé inteligenci. Jak vysvětluje advokát Marcin Sanetra, partner v PCS Paruch Stępień Kanclerz, brzy začnou platit pravidla týkající se transparentnosti používání AI. „Změn je hodně a zároveň nemusí být harmonogram jejich zavádění úplně přehledný, proto je vhodné začít s přípravou už nyní. Přestože hlavní povinnosti pro vysoce rizikové systémy AI byly odloženy na roky 2027 a 2028, požadavky na transparentnost používání umělé inteligence začnou platit už 2. srpna 2026. To mimo jiné znamená nutnost informovat uživatele o situacích, kdy vstupují do interakce se systémem AI, například s chatbotem. V některých případech bude také nutné jasně označovat obsah vytvořený nebo upravený pomocí umělé inteligence. Takový obsah bude muset být označen ve formátu čitelném pro stroje a rozpoznatelném jako uměle vytvořený nebo změněný,“ vysvětluje.

Systémy AI, které zasahují do základních práv člověka, budou muset splnit požadavky do 2. prosince 2027, zatímco řešení používaná mimo jiné v průmyslu, dopravě a zdravotnictví nejpozději do 2. srpna 2028. Zaveden byl také přechodný režim pro poskytovatele generativních systémů AI dostupných na trhu před 2. srpnem 2026. Ti budou mít čas do 2. prosince 2026, aby se přizpůsobili povinnosti označovat obsah vytvářený umělou inteligencí způsobem umožňujícím jeho automatické rozpoznání.

fot. pexels.com
oprac. /kp/

Nejoblíbenějším způsobem odpočinku je sledování seriálů a filmů, brouzdání po internetu a sociálních sítích a také spánek či krátký šlofík.

Přestože má dovolená sloužit k načerpání sil, řada Poláků se z ní vrací bez pocitu skutečné obnovy energie. Vyplývá to ze zprávy „Pohled Poláků na dlouhověkost. Mezi deklaracemi a každodenností“, kterou si nechala zpracovat společnost Gedeon Richter Polska. Průzkum ukazuje, že 51 % dotázaných se i přes odpočinek často cítí vyčerpaně a 39 % přiznává, že se nedokáže plně uvolnit ani ve chvílích volna.

Autoři studie upozorňují, že regenerace organismu nestojí jen na několika dnech volna, ale především na běžných každodenních zvycích, jako je dostatek spánku, zvládání stresu a pravidelný pohyb. Mnoho lidí však odpočinek odkládá s představou, že krátký pobyt mimo domov nebo pár volných dní stačí k obnovení sil. Tomu odpovídají i údaje Eurostatu z roku 2026, podle nichž Poláci odpracují více hodin než činí průměr Evropské unie. Není proto divu, že chronická únava často přetrvává i během dovolené a po jejím skončení.

Zpráva dále uvádí, že 39 % respondentů má pocit, že jim v každodenním životě chybí čas na odpočinek, a téměř každý třetí soudí, že podmínky, v nichž žije, regeneraci nepřejí. Také socioložka a autorka zprávy dr. Zofia Małkowicz zdůrazňuje, že potíže se zdravým životním stylem často nepramení z neochoty, ale z přetížení běžnými povinnostmi. „Když se někdo po celém dni v práci stará o děti, vyrovnává se s rostoucími náklady na život a řeší každodenní povinnosti, mohou další prospěšné kroky působit jen jako další úkol navíc,“ vysvětluje.

Průzkum zároveň odhaluje rozdíl mezi tím, jak Poláci nejčastěji tráví volný čas, a tím, co jim skutečně pomáhá dobít baterky. Nejčastější formou relaxace je sledování seriálů a filmů, kterou uvedlo 44 % účastníků. Internet a sociální sítě za způsob odpočinku považuje 39 % dotázaných, 38 % sahá po spánku nebo krátkém zdřímnutí. Čas s blízkými tráví 36 % lidí a procházky či pobyt na čerstvém vzduchu uvedlo 30 % respondentů.

Když ale dostali otázku, co jim ve skutečnosti pomáhá s regenerací, odpovědi byly jiné. Nejčastěji zmiňovali spánek (56 %), klidný odpočinek bez ruchu (54 %), příjemné činnosti (44 %), kontakt s přírodou (41 %) a procházky nebo lehkou fyzickou aktivitu (36 %). Podle autorů zprávy to ukazuje, že Poláci sice vědí, které formy odpočinku jsou nejpřínosnější, v praxi však častěji volí pasivní způsoby trávení volného času. Závěry odpovídají i vědeckým poznatkům, podle nichž účinná regenerace vyžaduje kombinaci odpočinku, odstupu od povinností, činností přinášejících uspokojení a kontaktu s okolním prostředím.

Největší obtíže s regenerací přiznávají lidé ve věku 18 až 29 let. Zhruba 70 % z nich uvádí, že se i po odpočinku cítí unaveně, a více než polovina má problém s uvolněním a zároveň trvale pociťuje nedostatek času na odpočinek. Ve starších věkových skupinách tento podíl postupně klesá, přičemž mezi lidmi nad 60 let podobné potíže uvádí přibližně pětina respondentů.

Zpráva upozorňuje také na výrazný vliv finanční situace na možnost skutečně si odpočinout. Mezi lidmi žijícími ve velmi skromných podmínkách deklaruje únavu navzdory odpočinku 66 %, zatímco ve skupině nejlépe zajištěných je to 37 %. Podobné rozdíly se týkají i potíží s uvolněním a hodnocení místa bydliště jako prostoru vhodného k regeneraci. „O odpočinku často mluvíme jako o individuální volbě – stačí vypnout telefon, najít si chvíli pro sebe nebo se naučit relaxovat. Jenže těžko lze mluvit o skutečné regeneraci, když v běžném životě chybí čas, prostor, pocit bezpečí nebo přístup k místům, kde lze zklidnit mysl. Nejde jen o dovednosti, ale i o životní podmínky,“ zdůrazňuje dr. Zofia Małkowicz.

Výsledky rovněž ukazují proměnu toho, jak lidé chápou význam odpočinku. Čím dál častěji není vnímán jako odměna po splněné práci, ale jako jeden ze základních faktorů ovlivňujících zdraví, pohodu a dlouhověkost. V rámci výzkumu byl odpočinek a volný čas označen za nejdůležitější prioritu, a to dokonce před finanční bezpečností i prevencí nemocí.

Autoři zprávy uzavírají, že povědomí o důležitosti regenerace sice roste, ale její naplňování v běžném životě zůstává obtížné. Pokud více než polovina Poláků cítí únavu i po volnu, problém nesouvisí jen se způsobem trávení odpočinku, ale také s množstvím času určeného k regeneraci a s podmínkami, v nichž lidé žijí a pracují.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Vystoupení Grupy MoCarta a večerní hudební zábava: nejprve hrál DJ Zahar, po něm DJ Otek. Podívejte se do fotogalerie.

Slavnostní zahájení Beskidzkého centra narciarstwa im. Adama Małysza ve Visle odstartovalo v 17 hodin. Akce byla propojena s uměleckým programem, který dodal celé události výjimečný a symbolický rozměr. První tón zazněl z trombity, na kterou z horního schodiště vedoucího na střechu budovy zahrál Michał Szarzec. Krátce nato diváci sledovali akrobatické vystoupení dua DUOSKY – Kingy Niszwic a Igora Gajewského, známých mistrů vzdušné akrobacie. Úvodem provázel Łukasz Szwej z Radia Katowice, který připomněl vznik centra i dlouhou cestu, jež vedla k jeho dokončení.

Mezi hosty nechyběl Adam Małysz, jenž zavzpomínal na první nápady vytvořit místo mapující dějiny beskydského lyžování. Během ceremoniálu byly předány pamětní sošky lidem zapojeným do projektu, včetně Adama Małysze a maršálka vojvodství. Vrcholem slavnosti bylo symbolické otevření centra, kdy pět žáků wiślanských škol strhlo stuhy u vstupu, čímž se odkazovalo na olympijské hodnoty.

Po oficiální části si návštěvníci mohli projít expozici a seznámit se s dějinami lyžování, úspěchy místních sportovců i s moderními technologiemi využitými v centru. Prohlídky pokračovaly až do pozdních večerních hodin.

Současně se rozběhl i zábavní program. V Amfiteátru im. Stanisława Hadyny vystoupila Grupa MoCarta a přitáhla velké množství diváků. V prostoru u centra pak probíhala večerní hudební oslava: jako první zahrál DJ Zahar a poté DJ Otek, dvojnásobný Mistr Polska DJů, který celý den uzavřel energickým setem.

Celá akce propojila důstojný ráz otevření s radostnou atmosférou společného slavení a zdůraznila význam nového místa na sportovní i kulturní mapě Visly.

i

fot. Ireneusz Burek

Za účasti zástupců samosprávy, místních obyvatel i návštěvníků a v doprovodu profesionálního uměleckého programu bylo slavnostně otevřeno Beskydské centrum lyžování.

V samotném srdci Visly bylo oficiálně zpřístupněno Beskydské centrum lyžování jménem Adama Małysze – moderní prostor věnovaný dějinám beskydského lyžování, který propojuje výstavní část s edukací a interaktivním způsobem prohlídky. Slavnostního aktu se zúčastnil Adam Małysz s rodinou, členové A-týmu polských skokanů na lyžích, představitelé samospráv i mnoho obyvatel a turistů.

Centrum vyrostlo na místě bývalého obchodního pavilonu u Amfiteátru Stanisława Hadyny. Výstavba trvala tři roky a celkové náklady přesáhly 22 milionů zlotých. Přibližně 15 milionů z této částky tvořila dotace získaná z externích zdrojů.

Ještě před samotným přestřižením pásky si novou budovu mohli prohlédnout zástupci médií. Úlohy průvodce se ujal Adam Małysz, který vyprávěl o vystavených předmětech, jejich původu i o tom, jak celá expozice vznikala.

V přízemí byla připravena výstava věnovaná automobilové vášni Adama Małysze. Hlavní expozice se nachází v patře a mapuje historii beskydského lyžování i osudy nejvýraznějších skokanů pocházejících z Visly. Návštěvníci zde najdou sportovní trofeje, archivní předměty, sbírku lyžařských plastronů i interaktivní stanoviště, simulátory a multimediální prezentace.

Jedním z nejzajímavějších prvků je sbírka historických lyží patřící Adamu Małyszovi. Jak prozradil bývalý mistr světa a olympionik, shromáždil už více než dva tisíce párů lyží různých druhů, nejen těch určených ke skokům. Část sbírky je vystavena v novém centru a kolekce má být v budoucnu dále rozšiřována.


Adam Małysz: místo, které má inspirovat další generace

V rozhovoru pro naše médium Adam Małysz zdůraznil, že nový objekt byl vytvořen s ohledem na všechny návštěvníky – jak na místní obyvatele, tak na turisty.

Na otázku, co by vzkázal čtenářům portálu ŚLASK.ONLINE, upozornil, že současná místa připomínající sportovní historii by měla pracovat s moderními prvky, které návštěvníky skutečně vtáhnou do děje.

– Chceme ukazovat místa, která stojí za návštěvu a zanechají po sobě něco víc než jen vzpomínku. Dnes jsou potřeba objekty, které zaujmou nejen dospělé, ale především mládež. Samotné prohlížení exponátů už často nestačí – řekl Adam Małysz.

Jak doplnil, Beskydské centrum lyžování spojuje klasickou expozici s multimédii, simulátory i interaktivními hrami a kvízy, takže se návštěvníci mohou aktivně zapojit do poznávání historie polských skoků na lyžích.

– Je to místo vytvořené vlastně pro každého. Doufám, že se stane silným magnetem pro turisty i obyvatele česko-polského pohraničí – podotkl.

Od nápadu k hotovému projektu. Jak se zrodilo centrum

Starosta Visly Tomasz Bujok připomněl, že první úvahy o projektu se objevily v době pandemie covidu-19. Podnětem k zahájení jednání byla potřeba najít nové umístění pro bohatou sbírku trofejí Adama Małysze a zároveň vytvořit moderní prostor, který by propagoval beskydské lyžařské tradice.

První schůzka zástupců města, Úřadu maršálka Slezského vojvodství a Adama Małysze proběhla v době, kdy pandemie teprve začínala ovlivňovat běžný život. Tehdy padlo rozhodnutí, že projekt bude vznikat společně, i když nikdo ještě netušil, jak náročné budou následující měsíce.

Starosta se s úsměvem podělil i o neobvyklou příhodu spojenou s tímto setkáním. O několik dní později se ukázalo, že si z pohřebních obřadů přivezl koronavirus. Po testu musel všechny účastníky jednání informovat o pozitivním výsledku. Jak vzpomínal, nákaza byla potvrzena i u většiny přítomných, včetně Adama Małysze.

Přes všechna pandemická omezení se projekt dál rozvíjel a nakonec vyústil ve vznik moderního centra, které je dnes jednou z největších turistických atrakcí Visly.

Adam Małysz: úspěch vzniká z trpělivosti a dřiny

Při prohlídce nové expozice Adam Małysz přiznal, že každý vystavený předmět mu připomíná konkrétní okamžiky jeho sportovní kariéry. Za každou medailí i pohárem se skrývají měsíce příprav, obětí a úsilí směřujícího k dalším cílům.

Právě tento vzkaz chce podle svých slov předat mladým lidem, kteří centrum navštíví. Jako příklad uvedl Křišťálové koule za celkové triumfy ve Světovém poháru, které dokazují, že i po několikaleté pauze je možné vrátit se na vrchol.

– Chceme ukázat mladým, že má smysl věřit ve vlastní schopnosti a poctivě pracovat. I když přijde těžší období, je možné znovu vybudovat svou pozici a dosahovat dalších úspěchů – řekl.

Małysz připomněl, že sport nekončí s uzavřením závodní kariéry. Upozornil, že po téměř třiceti letech na skokanském můstku začal úplně novou etapu jako závodní jezdec, a proto je v centru vedle lyžařských památek vystaven také vůz, s nímž startoval na Rallye Dakar.

Podle něj to má dokazovat, že vášeň lze rozvíjet po celý život a že odvaha přijímat nové výzvy je stejně důležitá jako předchozí vítězství.

Nová expozice zároveň připomíná i úspěchy další generace beskydských skokanů – například Piotra Żyły, Pawła Wąska a Kacpera Tomasiaka. Jak prozradil Adam Małysz, mladý sportovec zpočátku cítil, že jeho výsledky ještě nejsou dostatečné, aby byly vystaveny po boku největších šampionů. Małysz je ale přesvědčen, že získané medaile si už dnes místo v této sbírce zaslouží.

Na závěr se vrátil i k příběhu své první galerie, která ve Visle fungovala od roku 2004. Když po čase přestala vyhovovat a objevila se možnost přesunout expozici do jiného města, obrátil se na starostu Visly. Město se tehdy rozhodlo podniknout kroky, aby sbírka zůstala v rodném městě mistra. Výsledkem těchto jednání je Beskydské centrum lyžování – moderní objekt, který nemá pouze dokumentovat dějiny úspěchů polských skokanů, ale především inspirovat další generace k pohybu a sportu.


V Beskydském centru lyžování se nacházejí také památky a trofeje dalších beskydských skokanů, mimo jiné Pawła Wąska a Piotra Żyły. Adam Małysz rovněž uvedl, že své trofeje ještě nepředal Kacper Tomasiak. Mladý závodník usoudil, že na vystavení jeho úspěchů na takovém místě ještě nastane vhodnější čas.

Autoři projektu zdůrazňují, že jejich cílem bylo vytvořit prostor, který přesahuje rámec klasického muzea. Centrum má popularizovat historii lyžování prostřednictvím moderních technologií, poutavých forem prohlídky a vzdělávacích aktivit určených především dětem a mládeži.

Autorkou výstavního konceptu je Kinga Duda, zatímco sochu Adama Małysze stojící před vstupem vytvořil Marek Maślaniec.

Již v den otevření vzbudil objekt značný zájem návštěvníků. Díky propojení historických památek s moderními multimediálními řešeními má Beskydské centrum lyžování šanci stát se jedním z nejdůležitějších bodů na turistické i sportovní mapě Beskyd.



Ireneusz Burek 

Oslava výročí nabídla prostor k bilancování dosavadních výsledků, poděkování aktivním obyvatelům i představení dalších plánů do budoucna.

Dne 17. července se v prostorách Urban Labu v Racibórzi uskutečnilo setkání připomínající první rok fungování tohoto místa. Dorazili zástupci samosprávy, neziskových organizací i místní obyvatelé. Program byl věnován shrnutí uplynulých dvanácti měsíců, připomenutí nejdůležitějších aktivit a také debatě o tom, co čeká Urban Lab v dalších měsících.

Urban Lab zahájil svou činnost 17. července 2025 v prostorách nového vlakového nádraží. Vznikl jako součást využití této budovy v souladu se Strategií rozvoje města Racibórz 2030 a Městským programem revitalizace. Projekt měl vytvořit veřejně přístupné místo pro spolupráci obyvatel, nevládních organizací, podnikatelů a kreativních komunit, které zároveň slouží jako centrum společenského dění a prostor pro rozhovor o dalším rozvoji města.

Během prvního roku se Urban Lab proměnil v místo pravidelných setkání, dílen, konzultací a akcí určených lidem různého věku. Návštěvníci mohou využívat coworkingovou zónu, police na sdílení knih, prostor pro výměnu rostlin, dětský koutek, šachový stolek, pianino i zázemí vhodné pro schůzky a projektovou práci. Objekt současně využívají freelanceri, podnikatelé a občanské iniciativy, které zde mají k dispozici místnosti pro samostatnou i týmovou činnost.

Za prvních dvanáct měsíců bylo zaznamenáno 398 rezervací místností, z toho 246 velkého sálu a 152 menšího, což vychází v průměru na více než jednu rezervaci denně. Na setkání zaznělo, že Urban Lab se stal platformou pro drobné místní projekty i pro větší aktivity související s rozvojem města, komunitní spoluprací, činností neziskového sektoru a byznysového prostředí. Raciborský Urban Lab je navíc Institutem rozvoje měst a regionů označován za jedno z nejlépe fungujících zařízení tohoto typu v Polsku.

Primátor Raciborze Jacek Wojciechowicz zdůraznil, že uplynulý rok ukázal, jak se podařilo vytvořit prostor propojující různé skupiny lidí a podporující výměnu názorů i otevřený dialog. – To všechno proto, abychom se lépe poznali a dokázali vnímat různé úhly pohledu na obecná témata, ale také s velkým důrazem na otázky spojené s naším městem. Myslím, že je třeba pogratulovat této myšlence i tomu, jak byla zrealizována. Vyšlo to ještě lépe, než jsme sami čekali – uvedl.

Místostarostka Raciborze Małgorzata Rudnicka-Głowińska připomněla, že v Urban Labu vznikla řada projektů. – Poslední rok potvrdil, že jde o místo, kde dostaly prostor nejrůznější nápady a iniciativy a kde proběhla řada workshopů – od lehčích a jednodušších témat až po ty, které jsou důležité pro obyvatele, neziskové organizace, spolky i podnikatelskou sféru. Všem za to děkuji a gratuluji. Gratuluji k tomu, že jsme toto místo vlastně vytvořili společně – řekla.

Součástí programu bylo také vystoupení EMI, tedy Emilie Franicy. Mladá zpěvačka, známá z účasti v pořadech „The Voice Kids VI“ a „Szansa na Sukces. Eurowizja Junior 2023“, představila svůj repertoár. Šestnáctiletá interpretka pochází z Kornowace a své hudební dovednosti rozvíjela ve Studiu Muzyki, Piosenki i Teatru ARS i na Státní hudební škole. Na kontě má už několik vlastních skladeb a na sociálních sítích sdílí také covery známých písní.

fot. Ireneusz Burek
oprac. /kp/

Na Pradědu představují Poláci přibližně 35 % turistického provozu, v oblasti masivu Králického Sněžníku se jejich podíl zvyšuje až na 60–70 %.

České Jeseníky, horský celek ležící hned u polských hranic, zažívají nebývalý nápor a počty návštěvníků dál lámou rekordy. Díky snadné dostupnosti a kvalitní turistické infrastruktuře je tento region už dlouhá léta mimořádně oblíbený mezi Poláky, kteří zde tvoří výraznou část veškerého provozu u našeho jižního souseda. Z údajů, které poskytla Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR), vyplývá, že na samotném Pradědu se Poláci podílejí asi 35 % na turistickém ruchu, zatímco v okolí masivu Králického Sněžníku jejich zastoupení stoupá až na 60–70 %. Souběh volných dnů a svátků v obou zemích pak pravidelně vyvolává mimořádně silnou návštěvnost na nejvyhledávanějších trasách.

Nejvyšší zaznamenané hodnoty návštěvnosti padly 2. května tohoto roku, kdy během jediného dne prošlo údolím Bílé Opavy více než 3 tisíce lidí a na vrchol Pradědu vystoupalo přes 3,5 tisíce turistů. Šlo o vůbec nejvyšší denní číslo od zahájení měření v roce 2009. V nejrušnějších chvílích se v údolí Bílé Opavy objevoval na stezce průměrně jeden člověk každých pět sekund a analýzy ukazují, že o víkendech je na samotném Pradědu pohyb návštěvníků prakticky nepřetržitý po celý den i noc. S ohledem na předpověď slibující příznivé počasí čekají Češi další vlnu výletníků a zároveň radí, jak cestu naplánovat, aby se lidé vyhnuli největším davům.

Pavel Jurka z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky doporučuje vyrážet na nejpopulárnější trasy na začátku týdne, ideálně časně ráno nebo až navečer, a obejít polední špičku. Zároveň nabádá i k volbě méně frekventovaných stezek. – Jeseníky nabízejí řadu krásných a klidných míst, kde si člověk může přírodu vychutnat mnohem intenzivněji – říká.

Čtěte také:

Turistický lístek Jeseníky usnadňuje letní výlety po regionu

Přenocování v Beskydech. Česko rozšiřuje nabídku pro turisty

Česko získává na popularitě. Hitem je Moravskoslezský kraj

foto: Moravian-Silesian Tourism
zprac. /kp/

Investice za téměř 3 miliony korun zvýšila bezpečnost chodců i řidičů a zároveň zpříjemnila přístup k vlakům.

Na železniční stanici Olza, která leží na trati č. 158 Rybnik Towarowy – Chałupki, byly dokončeny práce zaměřené na větší bezpečnost a lepší komfort cestujících. Součástí projektu byly nové přístupy k nástupištím, jež nahradily dosavadní pěší přecházení kolejiště.

Nově vybudované řešení umožňuje přímé napojení nástupiště č. 2 na ulici Dworcową. Zároveň byla upravena cesta vedoucí k nástupišti č. 1, takže pohyb mezi oběma nástupišti je dnes pro cestující výrazně jednodušší a bezpečnější.

Proměnou prošel i železniční přejezd na ulici Dworcové. Instalovány byly nové závory, světelná signalizace a kamerový systém, což má posílit ochranu řidičů i chodců.

Akci provedly Polské železnice S.A. v rámci „Vládního programu výstavby nebo modernizace železničních zastávek na léta 2021–2026“. Celková hodnota zakázky se přiblížila 3 milionům korun.

Program zastávek v Slezském vojvodství zahrnuje 22 investic spojených s rekonstrukcí nástupišť v celkové hodnotě přes 99 milionů korun a také 21 projektů na výstavbu a modernizaci parkovišť v objemu 6,4 milionu korun.

foto: PLK
zprac. /kp/

Příjemci sociálního důchodu mohou pracovat, musí si však hlídat stanovené hranice výdělku.

V letošním roce vyplácel Úřad sociálního pojištění sociální důchod více než 300 tisícům lidí v celé zemi, přičemž ve Slezském vojvodství ho pobírá téměř 31 tisíc osob. Nárok na tuto dávku mají lidé zcela neschopní práce, u nichž tato neschopnost vznikla ještě před dosažením plnoletosti nebo v průběhu studia.

Sociální důchod je určen dospělým osobám, které se kvůli poškození zdravotního stavu staly úplně nezpůsobilými k práci už před 18. narozeninami, případně během studia na škole, vysoké škole nebo při doktorském vzdělávání. Peníze na tuto dávku jdou ze státního rozpočtu a její přiznání nezávisí ani na délce pojištění, ani na tom, zda člověk pobývá na území Polska.

V minulém roce pobíralo sociální důchod v průměru 300,9 tisíce osob v celé zemi. O rok dříve to bylo 297 tisíc příjemců. Nejvyšší počet těchto důchodů byl vyplácen v Mazovském vojvodství (35,3 tis.), Slezském (30,9 tis.) a Velkopolském (25,6 tis.).

Od 1. března činí sociální důchod 1978,49 zł brutto a každoročně se valorizuje. Jeho výše odpovídá 100 % nejnižšího důchodu z titulu úplné pracovní neschopnosti. Dávka se přiznává na základě žádosti po vydání posudku posudkovým lékařem nebo lékařskou komisí ZUS, která potvrdí úplnou neschopnost k práci. Důchod může být přiznán trvale nebo jen na určitou dobu podle charakteru zdravotního omezení.

Na sociální důchod mají nárok také osoby s polským občanstvím, které se dočasně nacházejí mimo zemi, například kvůli studiu nebo pobytu u rodiny.

Lidé pobírající sociální důchod mohou pracovat, musí ale sledovat platné příjmové limity. Příjem do výše 70 % průměrné měsíční mzdy výši dávky neovlivňuje. Po překročení této hranice se důchod snižuje o částku přesahující limit, zatímco překročení 130 % průměrné mzdy vede k zastavení výplaty. Limity se aktualizují každé tři měsíce.

Sociální důchod nenáleží lidem, kteří mají nárok například na starobní důchod, důchod z důvodu pracovní neschopnosti, předčasný důchod, předčasný záchranný příspěvek, kompenzační příspěvek pro učitele nebo pobírají důchodové dávky od zahraničních institucí. Dávku nedostanou ani vlastníci či uživatelé zemědělských hospodářství o výměře přesahující 5 přepočtených hektarů a také osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Předpisy umožňují současné pobírání sociálního a rodinného důchodu, pokud výše rodinného důchodu nepřesáhne 300 % nejnižšího důchodu z titulu úplné pracovní neschopnosti. Od 1. března je tento limit 5935,47 zł brutto. Jestliže součet obou dávek tuto částku překročí, ZUS sociální důchod adekvátně sníží. Nesmí však klesnout pod 10 % nejnižšího důchodu z důvodu úplné pracovní neschopnosti, tedy na 197,84 zł brutto. Pokud samotný rodinný důchod stanovený limit převyšuje, nárok na sociální důchod nevzniká.

fot. pixabay.com
oprac. /kp/

Největší přidanou hodnotu dnes pro spotřebitele představují nástroje, které šetří čas a pomáhají je zbavit informačního přetlaku.

Téměř dvě třetiny mladých Poláků sahají po umělé inteligenci ve chvíli, kdy se rozhodují o nákupu. Nejčastěji ji používají k porovnávání výrobků, hledání nejvýhodnějších nabídek a vyhodnocování recenzí. Podle odborníků se AI postupně stává součástí běžného spotřebitelského chování, přesto ji lidé zatím využívají spíše jen občas.

Role umělé inteligence v nákupním procesu mladých Poláků stále sílí. Z průzkumu společností UCE Research a Shopfully Poland vyplývá, že nástroje AI při rozhodování o nákupu používá 65,5 % lidí ve věku 18 až 35 let. Zároveň 30 % dotázaných uvedlo, že podobná řešení nevyužívá, a menší část respondentů nedokázala jasně říct, zda s AI pracuje, nebo si to nepamatovala.

Největší skupina uživatelů přistupuje k umělé inteligenci jen příležitostně. Tuto možnost zvolilo 28,6 % oslovených. Dalších 24,7 % ji používá jen někdy a 12,2 % přiznává pravidelné nasazování AI při nakupování. Autoři zprávy z toho usuzují, že technologie už pronikla do hlavního proudu spotřebitelského chování, ale stále se nachází ve fázi zrání. – Většina spotřebitelů už AI zná a chápe její přínos. Přesto si ještě nevytvořila zvyk používat tyto nástroje pravidelně. Za spíše občasným využíváním stojí podle nás tři hlavní překážky. Tou první je důvěra. Část zákazníků si stále raději ověřuje informace sama a doporučení AI nepovažuje za konečný zdroj pravdy. Druhou překážkou je užitečnost. Ne každý nákup vyžaduje pomoc umělé inteligence. Třetím faktorem jsou zakořeněné nákupní návyky. Lidé po léta spoléhali na vyhledávače, cenové srovnávače nebo hodnocení ostatních uživatelů a tyto postupy jsou stále velmi silné – vysvětluje Robert Biegaj, spoluautor reportu ze společnosti Shopfully Poland.

Mezi těmi, kteří AI při nákupech nepoužívají, 23,2 % nevidí důvod, proč by s ní měli začínat, zatímco 6,8 % uvedlo, že s jejím používáním chce teprve začít. Podle autorů výzkumu to ukazuje, že trh má stále prostor k růstu a není ještě plně nasycený.

Pro mladé spotřebitele mají v tuto chvíli největší hodnotu funkce, které ušetří čas a omezí množství informací, se kterými se musí vypořádat. Umělá inteligence se nejčastěji uplatňuje při rychlém porovnávání produktů, čtení a vyhodnocování zákaznických recenzí, vyhledávání výhodných cen a doporučování zboží podle individuálních preferencí. – Čím dál důležitější jsou také inspirační funkce. To se týká hlavně kategorií, jako je elektronika, móda, kosmetika nebo vybavení domácnosti, kde lidé často přesně nevědí, co vlastně hledají. V těchto situacích AI pomáhá zúžit výběr a rychleji se dostat od hledání k samotnému rozhodnutí – upozorňuje Robert Biegaj.

Podle autorů zprávy bude umělá inteligence v příštích letech stále výrazněji propojena s e-shopy, mobilními aplikacemi a prodejními platformami. Místo ručního porovnávání desítek nabídek budou zákazníci dostávat automaticky sestavená doporučení zohledňující jejich rozpočet, předchozí nákupy, preference i aktuální slevy. – Zkoumaná skupina mladých spotřebitelů se může stát přirozeným urychlovačem tohoto trendu, protože právě ona je nejvíce otevřená testování nových digitálních řešení – zdůrazňuje odborník.

Rozmach AI se promítne i do toho, jak prodejci své produkty prezentují. Význam budou mít podrobné popisy, jasně uvedené technické parametry i kvalitní zákaznické recenze. – Značky by se měly připravit také na situaci, kdy jejich nabídku jako první „osloví“ algoritmus AI a teprve poté samotný zákazník. Z dlouhodobého hlediska budou mít navrch firmy, které dokážou umělou inteligenci efektivně zapojit jak do zákaznické péče, tak do prodeje a marketingu – uzavírá Robert Biegaj.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Podle záměrů vedení společnosti Jelcz by měly první vozy z nové výrobní linky vyjet ještě do konce letošního roku.

Společnosti Jelcz Sp. z o.o. a Rosomak S.A. 16. července podepsaly smlouvu o podnájmu jedné z hal v areálu někdejšího závodu Rafako v Raciboru. Jde o další krok v procesu přebírání a využívání průmyslového zázemí po zaniklém podniku firmami spadajícími pod Polskou zbrojní skupinu.

V konečném důsledku mají být na převzatých pozemcích uskutečněny tři klíčové projekty. Ve třech halách chce Jelcz rozběhnout výrobu speciálních podvozků určených pro polské ozbrojené síly. Rosomak má naproti tomu v hale, na kterou se vztahuje právě podepsaná smlouva, spustit svařovací linku pro korpusy obrněných transportérů. V další hale má vzniknout infrastruktura související s projektem SAN. Zástupci firem zdůrazňují, že soustředění několika subjektů PGZ do jednoho areálu má v budoucnu přinést těsnější spolupráci i úspornější využití společného zázemí.

Podle plánů vedení Jelcze by měly první hotové vozy opustit novou výrobní linku ještě do konce letošního roku. Jakmile závod dosáhne plné kapacity, bude schopen vyrábět až 700 vozidel ročně.

Členka představenstva Jelcz Małgorzata Węgłowska-Juskowiak uvedla, že vznik nové pobočky firmy na základě majetku po Rafaku představuje pro podnik důležitý milník. – Nový závod Jelcze, který vyroste na existující infrastruktuře už přizpůsobené pro velkorozměrovou výrobu, nabízí jedinečnou příležitost rychle znásobit výrobní kapacity firmy při současném omezení investičních nákladů – zdůraznila.

Na konci dubna byla podepsána ujednání, která určují směr dalšího využití bývalého majetku Rafaka. Součástí dokumentů byl dopis o záměru týkající se plánovaného sloučení společností Jelcz a RFK i dohoda o pronájmu části aktiv s možností pozdější koupě. Smlouva počítá s postupným přebíráním výrobní infrastruktury, její modernizací a následným nabytím aktiv. Číst dále: Nový život areálu po Rafaku. Jelcz a Rosomak startují výrobu v Raciboru

foto: archiv redakce, Jelcz
zprac. /kp/

V obcích, které za poslední dvě desetiletí přišly o víc než pětinu obyvatel, tvoří cizinci v průměru necelá 2 % populace.

Podle nejnovějších experimentálních dat polského Ústředního statistického úřadu, vycházejících z analýzy takzvaných „stop života“, tedy činností zaznamenaných alespoň ve dvou administrativních registrech, žilo na konci roku 2025 v Polsku 38,8 milionu lidí. Meziroční nárůst počtu obyvatel byl téměř výhradně důsledkem přílivu cizinců, jejichž počet se zvýšil o 215 tisíc na 2,3 milionu. Z této skupiny tvořili občané Ukrajiny 73 %.

Z údajů je patrné, že migranti se usazují hlavně ve velkých regionálních centrech a v jejich zázemí, zatímco oblasti nejvíce postižené úbytkem obyvatel obcházejí. V obcích, které během posledních dvou desetiletí přišly o více než pětinu populace, představují cizinci v průměru necelá 2 % obyvatelstva, kdežto v jednotkách s populačním růstem je tento podíl více než dvojnásobný.

Agata Mróz, poradkyně v týmu analýz sociálních procesů Polského ekonomického institutu, vysvětluje, že toto rozmístění souvisí především s pracovním trhem. Lidé přicházející za prací volí místa, kde je větší šance na zaměstnání, zatímco regiony, které nejrychleji ztrácejí obyvatele, často nabízejí slabší hospodářské možnosti. „Potvrdily to i dřívější analýzy přílivu válečných uprchlíků z Ukrajiny do Polska, které zpracovával IRWiR PAN. V prostorovém rozložení je vidět také vyšší podíl cizinců na západě země, což souvisí s existencí ukrajinské diaspory budované po desetiletí. Tam, kde už migrantská komunita existuje, jsou pro další příchozí nižší náklady i rizika migrace,“ zdůrazňuje odbornice.

Autorka analýzy zároveň upozorňuje, že promyšlená místní politika může migrační směry ovlivnit. Jako příklad uvádí finskou obec Närpiö, která od konce 80. let 20. století systematicky láká migranty, aby zajistila pracovní síly pro místní zahradnictví a udržela rozvoj regionu. Díky tomu se podařilo zastavit dlouhodobý pokles počtu obyvatel a obec dnes zaznamenává mírný růst populace. „Tento příklad ukazuje, že za příznivých podmínek se může vědomě vedená migrační politika stát součástí strategie řízeného, chytrého zmenšování, pokud obec včas rozpozná svou ekonomickou výhodu a vytvoří podmínky pro trvalé usazení nových obyvatel,“ uvádí Agata Mróz.

Podobné příklady najdeme i v Polsku. Podle expertky PIE existují mezi obcemi ztrácejícími obyvatele i takové, které přitahují cizince díky specializované ekonomice. Jedním z nich je Międzyrzec Podlaski v Lublinském vojvodství, kde i přes pokles počtu obyvatel zhruba o 12 % tvoří cizinci 11 % populace. O atraktivitě této obce rozhodují zejména velké průmyslové podniky a poloha na důležité dopravní trase.

Jiný model se objevuje v turistických střediscích, kde je migrace spojena především se sezónní potřebou pracovníků. „Międzyzdroje mají i přes úbytek obyvatel o 8,5 % za posledních dvacet let až 20 % cizinců. Podobný obraz vidíme v Dziwnowě, Mielnu nebo na Helu, který patří mezi sedm nejrychleji se vylidňujících obcí v Polsku,“ uvádí analytička. Dodává však, že taková migrace sice pomáhá místní ekonomice, ale nemusí znamenat trvalé zlepšení demografické situace. „Sezonní pracovníci pokrývají aktuální potřeby trhu práce, ale z podstaty věci si méně často spojují svou budoucnost s místem výkonu práce. Na rozdíl od stabilního modelu ani dobře navržená migrační politika nenahradí to, co rozhodlo o úspěchu Närpiö: přilákání rodin, vytvoření podmínek pro trvalé usazení a jejich začlenění do místní komunity,“ vysvětluje.

Podle Agaty Mróz závěry analýzy GUS ukazují, že samotná přítomnost cizinců není univerzálním lékem na depopulaci. „Migrace se totiž nerozprostírá podle mapy vylidňování, ale podle mapy hospodářských příležitostí. Může však podporovat místní rozvoj tam, kde existuje jasná ekonomická specializace a dlouhodobá strategie přitahování i začleňování nových obyvatel. Bez těchto základů se snaha zmírnit úbytek obyvatel pouze prostřednictvím migrace s největší pravděpodobností nepromění v trvalý efekt,“ uzavírá expertka PIE.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Nové zařízení má lákat návštěvníky, sloužit jako vzdělávací prostor pro mládež a zároveň představovat bohaté dějiny zimních sportů i úspěchy beskydských šampionů.

Dne 14. července se ve Wisle uskutečnilo slavnostní otevření Beskydského centra lyžování Adama Małysze. Moderní objekt byl navržen jako výstavní a vzdělávací prostor, který návštěvníkům přiblíží dějiny lyžování, úspěchy sportovců spojených s Beskydami i odkaz jednoho z nejznámějších polských skokanů na lyžích.

Úvod slavnosti obstaralo troubení Michała Szarca a akrobatické vystoupení dvojice Duo Sky. Na místě se sešli zástupci státní správy a samosprávy, sportovního prostředí, institucí i lidé podílející se na vzniku projektu. Přítomni byli také představitelé Polského lyžařského svazu společně s mužským A týmem skokanů na lyžích, partneři investice i pozvaní hosté.

Během oficiální části zdůraznili význam nové investice pro Wislu i celý region mimo jiné starosta města Tomasz Bujok, maršálek Slezského vojvodství Wojciech Saługa, slezský vojvoda Marek Wójcik a cieszynská starostka Janina Żagan. Zaznělo, že centrum rozšíří turistickou nabídku města a současně bude připomínat tradice zimních sportů a zásluhy závodníků spjatých s Beskydami.

Starosta Wisly Tomasz Bujok spolu s předsedou městské rady Januszem Podżorským předali pamětní sošky a poděkování osobám a institucím, které se podílely na návrhu, výstavbě i přípravě expozice.

Symbolického otevření se ujali žáci wiselských základních škol, kteří přestřihli stuhy připomínající olympijské hodnoty.

Po oficiálním aktu si návštěvníci mohli nové centrum projít, využít tvůrčí zónu, zapsat se do pamětní knihy a zhlédnout připravený doprovodný program. Atmosféru doplnila vystoupení skupiny MoCarta, DJ Zahara a DJ Oteka, dvojnásobného mistra Polska DJů z let 2024–2025.

Beskydské centrum lyžování Adama Małysze bylo koncipováno jako interaktivní zařízení, které se odklání od klasického pojetí muzea. Expozice je rozložena do dvou pater a rozdělena do několika tematických celků. Ústřední místo zaujímá příběh kariéry Adama Małysze, jehož trofeje, sportovní památky a předměty spojené s jeho činností patří mezi vystavené exponáty. K vidění je i závodní vůz, s nímž sportovec absolvoval svůj první Dakar Peking–Dakar.

Součástí centra je rovněž historie lyžování a portréty výrazných osobností spojených s Beskydami. Mezi nimi se objevují Piotr Żyła, Jan Raszka, Jan Kawulok, Jan Szturc, Piotr Fijas, Stefan Hula, Aleksander Zniszczoł a Karolina Chrapek. Expozici doplňuje historické sportovní vybavení, interaktivní stanoviště a moderní simulátory.

Objekt má plnit i vzdělávací úlohu. Připraveny jsou zde prostory pro workshopy, besedy, školní programy i akce určené obyvatelům a neziskovým organizacím. Adam Małysz uvedl, že centrum bude navštěvovat a setkávat se zde s mládeží i organizovanými skupinami.

Za vznikem projektu stojí spolupráce Adama Małysze, starosty Wisly Tomasze Bujoka a bývalého maršálka Slezského vojvodství Jakuba Chełstowského. Výstavba zahrnovala nejen zhotovení nového objektu, ale i úpravu pozemku, demolici předchozích staveb, přípravu projektové dokumentace a instalaci multimediálních a technologických systémů. Při realizaci byla využita řešení podporující udržitelný rozvoj, včetně obnovitelných zdrojů energie a pokročilých systémů řízení spotřeby. Budova byla navíc přizpůsobena potřebám osob se zdravotním postižením, seniorů i rodin s dětmi. Celková hodnota investice dosáhla téměř 26 milionů zlotých. Více než 17,8 milionu zlotých pocházelo z podpory Evropského fondu pro regionální rozvoj.

fot. Michał Wuszu Pawlik/UM Wisła
oprac. /kp/

Podle údajů Eurostatu mělo v roce 2023 klimatizační zařízení přibližně 20 % polských domácností.

Instytut Meteorologii i Gospodarki Wodnej upozorňuje na další vlnu veder, která v nejbližších dnech zasáhne velkou část země. V pátek mají v Raciborzi, Rybniku nebo Wodzisławu Śląském teploty vystoupat nad 30 °C a obyvatelé budou znovu hledat způsob, jak nejteplejší hodiny dne přečkat bezpečně a v pohodlí. Přirozenou volbou by sice bylo zůstat doma, jenže řada bytů bez klimatizace neposkytuje dostatečný komfort. Stále důležitější roli proto během horka získávají veřejné a komerční prostory, kde lze najít úlevu od vysokých teplot.

V obytných domech, zejména ve starších panelových sídlištích, může se teplota při dlouhotrvajících vedrech rychle přehoupnout přes 30 °C. Přehřáté stěny a stropy totiž přes den dlouho vydávají nahromaděné teplo, takže byty zůstávají dusné i večer a v noci. Týká se to velké části domácností, protože přístup ke klimatizaci je v Polsku stále omezený – podle Eurostatu mělo v roce 2023 klimatizační zařízení jen asi 20 % polských domácností. Naproti tomu ve velkých komerčních objektech, jako jsou obchodní centra nebo moderní kancelářské budovy, je klimatizace samozřejmostí a nachází se v 90 % z nich.

Právě proto se stále častěji mluví o významu míst přístupných všem, která mohou dočasně sloužit jako útočiště před vedrem. Během posledních vln veder IMGW ve svých upozorněních zdůrazňoval, že lidé ohrožení přehřátím, včetně seniorů, by měli využívat případné chladicí zóny i klimatizované veřejné prostory, například nákupní centra.

Odborníci upozorňují, že podobný model funguje v mnoha evropských městech už dlouhá léta. – Doporučení IMGW ukazuje, že při extrémních teplotách mohou obchodní centra plnit navíc i další roli jako snadno dostupná místa, která pomáhají snižovat riziko přehřátí organismu u skupin nejvíce ohrožených vedrem. Podobná řešení se dlouhodobě osvědčují v jižní Evropě. V době vln horka například úřady v Barceloně nebo Paříži oficiálně začleňují komerční infrastrukturu a knihovny do městských krizových plánů jako takzvaná cooling centers – vysvětluje Piotr Zwoliński, General Services Manager ve společnosti Sodexo Polska.

Moderní nákupní galerie a velké servisní objekty jsou navrhovány tak, aby uvnitř udržely stabilní podmínky bez ohledu na počasí. Ve chvíli, kdy venkovní teplota přesahuje 35 °C, může být uvnitř těchto budov kolem 21–24 °C při vlhkosti vzduchu v rozmezí 40–60 %. Ventilační a klimatizační systémy jsou připravené na vysokou zátěž, což pomáhá zajistit pohodlí zákazníkům i zaměstnancům.

Podobnou úlohu mohou plnit i současné kancelářské budovy, zejména ty, které splňují požadavky ekologických certifikací, jako jsou BREEAM nebo LEED. Tyto stavby využívají technologie umožňující regulovat teplotu a kvalitu vzduchu i při silném slunečním záření. Během veder je navíc stále častěji vidět, že zaměstnanci volí práci v klimatizovaných kancelářích namísto pobytu v rozpálených bytech. Zajištění vhodných pracovních podmínek je zároveň povinností zaměstnavatelů vyplývající z pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Podle expertů však klimatizované budovy samy o sobě nevyřeší celý problém spojený s rostoucími teplotami ve městech. Stále větší výzvou je jev městského tepelného ostrova, kvůli němuž se hustě zastavěná území ohřívají rychleji a teplo pak uvolňují mnohem pomaleji. Betonová prostranství, asfaltové plochy a malý podíl zeleně způsobují, že města během dne pohlcují sluneční energii a v noci ji pak vyzařují zpět, čímž brání přirozenému ochlazení prostoru.

Proto nabývají na významu řešení spojená s modrozelenou infrastrukturou. – Stále častěji se navrhují zelené střechy nebo živé fasády, ale rozhodující je vhodná úprava okolí samotných projektů – zakládání dešťových zahrad, výsadba stromů a keřů a vytváření zelených retenčních ploch napájených recyklovanou šedou vodou. Vegetace na úrovni terénu působí díky evapotranspiraci, tedy odpařování, jako přirozený chladicí prvek a výrazně snižuje teplotu v bezprostřední blízkosti kancelářských komplexů. Tímto způsobem si moderní komerční objekty nejen zachovávají vysokou energetickou účinnost, ale také fungují jako body stabilizující teplotní bilanci svého okolí a odlehčují celému městskému prostředí – uzavírá Piotr Zwoliński.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Největší podporu mají opatření, jejichž výsledky jsou vidět hned v okolí lidí – například rozšiřování cyklistické infrastruktury schvaluje 63 % dotázaných.

Poláci stále vnímají energetickou transformaci jako nezbytnost, zároveň však čím dál víc sledují její cenu, jistotu dodávek energie i to, zda bude celý proces předvídatelný. K těmto závěrům dospěl průzkum nadace E.ON a institutu Civey.

Výzkum ukazuje, že 72 % Poláků považuje energetickou transformaci za důležitý prvek dlouhodobé prosperity země. Jde o výsledek vyšší než evropský průměr, který činí 67 %. Souhlas s cílem dosáhnout klimatické neutrality Evropské unie do roku 2050 vyjádřilo 63 % respondentů. Současně ale roste očekávání, že změny proběhnou tak, aby neohrozily stabilitu cen elektřiny ani bezpečnost jejího dodávání. „Polsko má v evropské energetické proměně mimořádné postavení. Máme silné hornické dědictví, ale jako národ si zároveň velmi zakládáme na suverenitě. Pokud se tedy transformace podaří u nás, může uspět i v celé středovýchodní Evropě,“ říká Aleksandra Smyczyńska, vedoucí komunikace E.ON v Polsku.

Podle expertky lze energetickou transformaci přirovnat k rekonstrukci domu. „Víme, že je potřebná, ale zároveň chceme vědět, jak dlouho potrvá, zda bude bezpečná, kolik bude stát a jestli v tom domě můžeme během oprav normálně bydlet. Přesně tak Poláci přistupují i k energetické transformaci. Čím dál lépe jí rozumíme a chceme, aby byla co nejúčinnější, ale zároveň za ni nechceme platit příliš vysokou cenu a nechceme, aby její náklady dopadly na spotřebitele,“ vysvětluje.

Průzkum také naznačuje, že pocit energetické jistoty mezi Poláky mírně zeslábl. V současnosti se 52 % dotázaných cítí v otázce dodávek energie jistě, zatímco před rokem to bylo 56 %. Přesto by více než polovina respondentů byla ochotna přijmout vyšší náklady spojené s ochranou klimatu, pokud by to přineslo stabilnější dodávky energie.

Posun ve veřejném postoji je podle všeho spojen hlavně se zkušenostmi posledních let. „Na změnu názorů měl zásadní vliv především covid, kdy jsme si uvědomili, jak křehké jsou dodavatelské řetězce. Poté přišla ruská invaze na Ukrajinu v roce 2022, kdy se ukázalo, že energie není jen ekonomická otázka, ale také otázka bezpečnosti. Začali jsme o tom přemýšlet my i celá Evropa. Tento trend je velmi výrazný i v našich datech,“ uvádí Aleksandra Smyczyńska.

Zpráva zároveň upozorňuje na nižší ochotu Poláků zapojovat se do každodenních ekologických kroků. Téměř tři čtvrtiny respondentů stále souhlasí s tím, že každý člověk může přispět k ochraně klimatu, avšak konkrétní činy podnikají méně často než dříve. Podíl lidí nakupujících oblečení z druhé ruky klesl z 50 % na 43 % a ekologické produkty dnes volí 42 % dotázaných, tedy o 5 procentních bodů méně než před rokem.

Největší veřejnou podporu mají opatření, jejichž přínos je vidět přímo v okolí lidí. Rozšiřování cyklistické infrastruktury podporuje 63 % oslovených. 53 % dotázaných nemá problém s výstavbou fotovoltaických elektráren v blízkosti bydliště a 47 % hodnotí pozitivně umístění větrných turbín. Oproti minulému roku vzrostla podpora solární a větrné energetiky, naopak klesla podpora jaderné energie. Uhlí označuje jako preferovaný zdroj energie v budoucím energetickém mixu jen 10 % respondentů. „Na jedné straně bychom velmi rádi měli více cyklostezek. To je velmi pozitivní vývoj, ale na druhé straně patříme v elektromobilitě k evropskému chvostu, takže je v tom paradox. I přes pragmatický přístup Poláků se mnoho dobrých věcí stále děje,“ upozorňuje Aleksandra Smyczyńska.

Průzkum rovněž ukazuje, že Poláci chtějí výraznější roli státu při řízení energetické transformace. Za klíčové považují hlavně stabilní legislativu, dlouhodobé plánování investic a předvídatelná pravidla fungování trhu. Podle autorů zprávy právě srozumitelné regulace a odpovědný přístup ke změnám rozhodnou o tom, jak rychle a účinně se bude energetika v Polsku proměňovat.

Mezi doporučeními uvedenými v reportu se objevují kroky založené spíše na motivaci než na dalším finančním zatěžování a také intenzivnější boj proti dezinformacím týkajícím se energetiky. Autoři materiálu zdůrazňují, že důvěra veřejnosti poroste hlavně tehdy, když lidé pocítí konkrétní přínosy v podobě vyšší energetické bezpečnosti a nižších budoucích nákladů na energii.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

U chaty Skalka, na Pustevnách i na Lysé hoře vznikla speciálně upravená malá místa, kde mohou turisté postavit stan.

Návštěvníci české části Beskyd mají nově víc možností, jak přenocovat v přírodě legálně. Na Pustevnách, na Lysé hoře (Lysá hora) i v okolí chaty Skalka byla otevřena oficiální nocoviště určená pro lidi, kteří chtějí strávit noc ve stanu a užít si v horách východ nebo západ slunce. Cílem opatření je sladit zájem turistů s ochranou cenného přírodního prostředí.

Nově vymezená místa jsou drobné plochy určené jen pro několik stanů. Rezervace předem není nutná, návštěvníci ale musejí dodržet stanovená pravidla. Stany lze rozbalit až večer po 18. hodině a prostor je třeba opustit ráno nejpozději do 9. hodiny. Rozdělávání ohně je na místě zakázáno. Povolené je však použití turistických plynových vařičů.

Zástupci české Chráněné krajinné oblasti Beskydy upozorňují, že zřízení legálních nocovišť má pomoci omezit nelegální bivakování v nejcennějších částech hor z hlediska přírody. Připomínají také, že spaní mimo vyznačená místa nepřináší jen riziko pokuty, ale i nebezpečí spojená s výskytem divoké zvěře, například divočáků nebo medvědů.

První turisté už nových míst využívají. Někteří berou nocleh jako součást horské túry, jiní chtějí být blíž přírodě a sledovat horskou krajinu za svítání i za soumraku. České úřady zároveň uvádějí, že zvažují vznik dalších legálních míst pro přespání pod širým nebem. To ale bude záviset na tom, zda budou návštěvníci dodržovat pravidla a zanechají okolí bez poškození.

V polské části Beskyd, včetně Beskidu Śląského, platí pro nocování v horách odlišná pravidla než v Česku a jsou přísně stanovena polským právem. Podle zákona o lesích je rozkládání stanů ve státních lesích mimo místa k tomu zvlášť určená vlastníkem lesa nebo lesním správcem zakázáno. V Beskidu Śląském se navíc nachází řada přírodních rezervací, například Barania Góra nebo Zadni Gaj, kde je ochrana živočichů a rostlin ještě přísnější a pohyb i pobyt po setmění mimo stezky je zcela nepřípustný.

Aby ale vyšel vstříc potřebám dnešních turistů, zavedly Lesy České republiky celostátní projekt „Přespi v lese“. V jeho rámci byly vytyčeny speciální lesní oblasti, kde mohou příznivci bushcraftu a survivalu legálně nocovat v přírodě. V Beskidu Śląském byly takové zóny zřízeny například na území spravovaném Lesní správou Wisła a Lesní správou Ustroń. V současnosti je však v druhém jmenovaném místě bivakování v rámci programu až do odvolání pozastaveno kvůli vysokému riziku požárů v beskydských lesích.

Lidé, kteří se chystají na horské výpravy na obou stranách hranice, by si měli předem ověřit místní pravidla. Přestože české Beskydy nyní nabízejí více možností legálního přespání ve stanu, v Česku i v Polsku zůstává hlavním cílem ochrana přírody a omezení negativních dopadů turistického ruchu na vzácné horské ekosystémy.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Nejvíce ohrožené automatizací jsou profese spojené se zpracováním informací, avšak rozvoj umělé inteligence zároveň otevře prostor pro vznik nových specializací.

Generativní umělá inteligence stále výrazněji proměňuje pracovní trh. Podle zprávy „Generativní umělá inteligence a polský pracovní trh“, kterou připravily NASK ve spolupráci s Ministerstvem digitalizace a Mezinárodní organizací práce, se dopad této technologie může dotknout přibližně 30,3 % všech pracovních míst v Polsku. V praxi to znamená více než 5,08 milionu pozic, přičemž téměř 817,5 tisíce z nich spadá do skupiny nejvíce náchylné k automatizaci.

Autoři studie upozorňují, že největší změny čekají profese založené na práci s informacemi. Zvlášť výrazně se to týká administrativních pracovníků, u nichž více než 71 % vykonává úkoly, které lze ve značné míře převzít pomocí generativní AI. Celkově zhruba 4,9 % všech zaměstnaných v Polsku pracuje v profesích zařazených do nejohroženější kategorie z hlediska transformace způsobené rozvojem umělé inteligence.

Paweł Tkaczyk, odborník na marketing a budování značek, připomíná, že podobné otřesy už pracovní trh zažil s nástupem internetu, který zásadně zlevnil přenos informací. „Firmy, jejichž byznys stál na uzavírání informací do oddělených struktur a jejich přeposílání, z trhu prakticky zmizely. Dnes nemáme telefonní seznamy, protože je nahradil internet, nemáme půjčovny kazet, protože je vytlačil Netflix. Teď umělá inteligence snižuje na nulu náklady na vytváření informací,“ vysvětluje.

Sílu umělé inteligence potvrzují i výsledky průzkumu KPMG „Sztuczna inteligencja w Polsce. Krajobraz pełen paradoksów“. Z něj vyplývá, že AI nástroje už používá 84 % Poláků. Mezi lidmi v produktivním věku je v práci využívá 71 % respondentů, zatímco všichni dotázaní studující uvádějí, že s AI pracují při vzdělávání. Tři čtvrtiny uživatelů vnímají vyšší efektivitu díky automatizaci opakujících se úkolů, zároveň však asi třetina říká, že jim přibylo povinností. Téměř polovina zaměstnanců se obává, že nedostatek dovedností v oblasti AI může oslabit jejich postavení na trhu práce.

„Jestliže jste například právník, který od klienta převezme informace a vrátí je zpět v upravené podobě, umělá inteligence vám tuto práci vezme. Napůl dobrá a napůl špatná zpráva je, že odnáší práci střední třídě i těm nejlevnějším, zatímco lepší zůstávají. Nejde tedy o to, že by vám AI sama o sobě vzala místo. Práci vám vezmou lidé, kteří využijí AI k tomu, aby váš úkol udělali rychleji a lépe než vy,“ říká Paweł Tkaczyk.

Proměňuje se také to, jaké schopnosti zaměstnavatelé vyhledávají. Ze zprávy „2026 Global AI Jobs Barometer“ společnosti PwC vyplývá, že v některých profesích umělá inteligence posiluje význam odborných znalostí a praxe, zatímco v jiných usnadňuje plnění úkolů lidem s kratší zkušeností. Profese vyžadující vysokou úroveň dovedností nyní rostou dvakrát rychleji než práce, které AI zjednodušuje, a mzdy odborníků od roku 2021 stoupaly o 42 % rychleji než v druhé skupině.

Zpráva zároveň uvádí, že v pozicích nejvíce vystavených vlivu AI se požadované dovednosti mění více než dvakrát rychleji než v profesích s nižší mírou automatizace. Do popředí se dostávají schopnosti, které technologie jen těžko nahradí, například kreativita, empatie nebo umění spolupracovat.

Výzkumy ukazují i posun v postoji veřejnosti k rozvoji umělé inteligence. Podle zprávy Future Mind „Jak AI mění každodennost Poláků? Umělá inteligence v práci a osobním životě v roce 2026“ pociťuje nyní obavy z AI zhruba třetina Poláků, zatímco před rokem tento podíl přesahoval 40 %. Zároveň přibývá lidí, kteří se na vývoj této technologie dívají s nadějí nebo k němu zaujímají neutrální postoj.

Paweł Tkaczyk zdůrazňuje, že rozmach umělé inteligence nebude znamenat jen rušení pracovních míst. „Zda AI vytvoří nová pracovní místa? Bezpochyby ano, jen zatím nejsme schopni říct která. Když mluvíme o inovacích, existují dva způsoby jejich vzniku: evoluční, tedy víme, že například vznik automobilu vytvořil profesi automechanika, a revoluční, který neumíme předem předpovědět. Vznik auta přinesl také drive-in kina nebo Walmart, což lidé zpočátku neočekávali. Totéž platí pro internet, který urychlil tok informací, ale zároveň vytvořil třeba social media manažery nebo lidi, kteří pomáhají léčit psychické potíže spojené se závislostí na FOMO,“ upozorňuje expert.

Podle jeho názoru je nejlepší přípravou na změny na trhu práce rozvoj úzce zaměřených dovedností souvisejících s využíváním umělé inteligence. „Lidé, kteří se AI opravdu do hloubky věnují, už nějakou dobu otevřeně říkají, že nestíhají. Běžný Kowalski tedy nemá sebemenší šanci. Je nutné se specializovat na používání umělé inteligence pro tvorbu obrázků, práci s daty nebo psaní textů a podobně. Obecné ‚sledování AI‘ podle mě postupně přestává dávat smysl,“ uzavírá Paweł Tkaczyk.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Růst cen v maloobchodě už několikátý měsíc po sobě zpomaluje. V červnu byly běžné nákupy v průměru o 2,7 % dražší než před rokem.

Ceny každodenních nákupů v Polsku sice dál míří vzhůru, ale tempo zdražování je čím dál mírnější. Nejnovější vydání studie „Index cen v maloobchodních prodejnách“, kterou zpracovaly UCE Research a Univerzita WSB Merito, ukazuje, že v červnu byly výrobky ze 17 nejčastěji nakupovaných kategorií v průměru o 2,7 % dražší než loni. Je to méně než v květnu, kdy se ceny zvýšily o 3,4 %, a také méně než v dubnu, kdy růst dosáhl 3,7 %.

Analýza zahrnovala jak běžné, tak akční ceny potravin, nápojů, drogerie a prostředků osobní hygieny. Dr. Marek Szymański z Univerzity WSB Merito upozorňuje, že už několik měsíců pozorované zpomalování růstu cen se podobá vývoji celkové inflace. – Je ale dobré všímat si rozdílu mezi oběma ukazateli. Index cen v maloobchodě byl v červnu 2026 o 0,2 procentního bodu vyšší než rychlý odhad inflace zveřejněný GUS. I tento odstup se však zmenšuje. Ještě před několika měsíci činil více než 1 procentní bod – vysvětluje odborník.

Dr. Agnieszka Łopatka z Univerzity WSB Merito zároveň připomíná, že oba ukazatele sledují odlišné skupiny zboží a služeb. Zpráva o cenách v obchodech se soustředí na rychloobrátkové produkty, zatímco CPI inflace zahrnuje také pohonné hmoty, energie, dopravu, oblečení nebo služby. V červnu právě poklesy cen v některých z těchto oblastí, zejména u paliv, která meziměsíčně zlevnila o 7,4 %, přispěly ke snížení celkového inflačního ukazatele. – V potravinářském segmentu působily silné dezinflační vlivy, tedy výrazné, často dvouciferné poklesy výkupních cen zemědělských komodit. Potraviny už nejsou hlavním zdrojem růstu cen. Na významu naopak nabyly kategorie, jejichž ceny závisí na nákladech práce, regulacích, daních nebo službách. Dá se tedy říct, že inflační tlak změnil svou podobu – z převážně potravinového na tlak spojený s náklady, regulací a službami – uvádí expertka.

Ještě výrazněji se zpomalilo zdražování potravin. V červnu byly potraviny v průměru o 1,9 % dražší než před rokem. Pro srovnání: v květnu činil růst 2,4 % a v dubnu 3,3 %. To znamená, že ceny potravin rostly pomaleji než průměr všech sledovaných kategorií.

Podle dr. Agnieszky Łopatky k tomu přispěly především nižší ceny zemědělských surovin, které snížily výrobní náklady potravin. K tomu se přidal i sezónní nástup domácí zeleniny a ovoce, jenž zvýšil nabídku na trhu a oslabil tlak na další zdražování. Důležitou roli hraje rovněž silná konkurence mezi obchodními řetězci. – Na trhu stále probíhá otevřená cenová válka diskontů a základní potraviny, jako jsou mouka, řepkový olej, máslo, mléko nebo maso, slouží jako nástroj marketingového boje o zákazníka. Rostoucí množství slev snižuje průměrnou částku, kterou spotřebitelé skutečně platí. Zároveň zástupci zpracovatelského sektoru upozorňují, že některé akční ceny neodpovídají reálným nákladům na suroviny, výrobu, logistiku a energie. Ukazuje to, jak silný je dnes konkurenční tlak v maloobchodu. Významným faktorem je také sezónnost – dodává.

Analytici zároveň připomínají, že v posledních měsících se objevovaly vlivy, které mohly zdražování podpořit, například geopolitické napětí nebo vývoj na surovinových trzích. Dosavadní dopad na ceny v obchodech byl ale slabší, než se čekalo. Jedním z důvodů je mimo jiné silná koruna, která držela nízko náklady na dovoz energií, surovin i části potravin.

Odborníci dodávají, že změny na světových trzích se do cen v obchodech obvykle promítají se zpožděním. – Proto červnový údaj odráží hlavně příznivé nákladové podmínky z jara, a nikoli období největšího geopolitického napětí – uzavírá dr. Agnieszka Łopatka.

foto. magnific.com
zprac. /kp/

29 % lidí odpovídá na zprávy, pokud považuje situaci za naléhavou, zatímco 14,5 % bere telefon a reaguje na zprávy bez ohledu na okolnosti.

Ačkoli by dovolená měla sloužit k načerpání sil, pro řadu zaměstnanců představuje spíše jen přesun pracovního režimu jinam. Z nejnovějšího průzkumu HRK „Regenerace nebo pohotovostní režim? Dovolené specialistů a manažerů v roce 2026“ vyplývá, že 25 % specialistů a manažerů plánuje během volna kontrolovat pracovní e-mail nebo telefon. Současně sílí zájem o digitální odpočinek – stále více lidí vědomě omezuje používání internetu a sociálních sítí a někteří si dokonce vybírají místa bez internetového signálu.

Výzkum zároveň ukazuje, že pro část pracovníků je dovolená zdrojem napětí ještě před jejím začátkem – tento pocit přiznává 20 % dotázaných. Lidé, kteří se obávají ponechat pracovní povinnosti bez dohledu, mnohem častěji zůstávají s firmou v kontaktu i během prázdnin. Navíc téměř třetina těch, kteří služební poštu sledují, to dělá denně a skoro polovina se začne na návrat do práce chystat ještě před koncem dovolené.

Odborníci upozorňují, že trvalé spojení s prací omezuje šanci na skutečné zotavení. Odpočinek totiž nevyžaduje jen změnu místa, ale i psychické vypnutí od profesních úkolů. Přesto v mnoha společnostech zůstávají zaměstnanci dostupní pro nadřízené i kolegy i v době volna.

Potvrzují to také výsledky šetření Devire. Každý čtvrtý respondent uvedl, že jej během dovolené kontaktují jeho vedoucí nebo spolupracovníci. 29 % odpovídá na zprávy tehdy, když situaci vyhodnotí jako naléhavou, a 14,5 % zvedá telefon a reaguje na zprávy za všech okolností.

Zároveň získává na oblibě trend označovaný jako „deadzoning“. Spočívá ve volbě lokalit, kde je přístup k internetu a mobilní síti omezený nebo zcela chybí. Smyslem takových cest je záměrně se odstřihnout od digitálních podnětů a vytvořit si podmínky pro opravdový odpočinek. Tento směr zapadá do širšího fenoménu digitálního detoxu, který si nachází příznivce i v Česku.

Průzkum On Board Think Kong realizovaný agenturou SW Research ukazuje, že 72 % Poláků během dovolené omezuje používání internetu a sociálních sítí. Téměř každý pátý respondent se rozhodne pro téměř úplné odpojení od sítě a 44 % dotázaných se domnívá, že dovolená bez internetu by byla lepším způsobem odpočinku. I přes všudypřítomnost mobilních zařízení tedy stále více lidí vnímá potřebu na čas snížit online aktivitu.

Studie rovněž naznačují, že právě během dovolené si mnoho zaměstnanců uvědomí, jak velké je jejich každodenní přetížení. Podle dat HRK si 23,3 % respondentů až při odpočinku uvědomí, jak moc je práce vyčerpává, a 19,8 % dospěje k závěru, že pracovní povinnosti zabírají příliš velkou část jejich soukromého života.

Odborníci zdůrazňují, že kvalitní regenerace je důležitá nejen pro pohodu zaměstnanců, ale i pro jejich pozdější výkonnost. Čím dál více organizací proto nabádá k plnému vyčerpání dovolené a k omezení pracovních kontaktů během volna. Výsledky průzkumů však ukazují, že v mnoha firmách je kultura neustálé připravenosti stále silně zakořeněná, i když současně přibývá lidí, kteří si cíleně volí digitální detox jako cestu k lepší rovnováze mezi prací a osobním životem.

Čtěte také: Lehátko u bazénu, nebo poznávání nových míst? Takto dnes odpočívají Poláci

fot. magnific.com
zprac. /kp/

Pouhých 14,5 % oslovených zaměstnanců označuje systém zástupů ve své firmě za předem připravený a dobře fungující.

Letní dovolené představují pro řadu firem výraznou organizační zkoušku. Z průzkumu agentury SW Research, který si objednala personální společnost Devire, vyplývá, že skutečně promyšlený systém zastupování má jen malá část podniků. V ostatních případech přebírají práci nepřítomných kolegů ostatní zaměstnanci, což často znamená vyšší zátěž, skluz v plnění úkolů i větší tlak na výkon.

Výsledky šetření ukazují, že pouze 14,5 % respondentů hodnotí organizaci zástupů ve své firmě jako formálně připravenou a hladce fungující. Téměř pětina dotázaných uvádí, že během nepřítomnosti jednoho pracovníka spadnou všechny jeho povinnosti na jedinou osobu, což vede k výraznému přetížení. Dalších 16,9 % účastníků průzkumu popisuje náhradní řešení jako nesystematické a vznikající až ve chvíli, kdy je potřeba. Data zároveň naznačují, že v některých firmách část práce zůstává nedokončená až do návratu zaměstnance z dovolené; tuto zkušenost uvedlo 28,5 % oslovených. Jen 13,4 % respondentů potvrdilo, že jejich zaměstnavatel v takových situacích využívá i dodatečnou výpomoc, například dočasné pracovníky. Zároveň 11 % dotázaných přiznalo, že vůbec netuší, jak je v jejich organizaci zastupování řešeno.

Období dovolených dopadá i na ty, kteří zůstávají v práci. Více než 22 % účastníků průzkumu říká, že se jim v tomto čase citelně zvyšuje objem úkolů. Dalších 17,4 % musí plnit i agendu nepřítomných kolegů, což podle nich přináší větší stres. Vyšší časový tlak vnímá 14,5 % respondentů a 13,9 % upozorňuje na prodlužování dokončení projektů a zakázek. Podle 11,6 % dotázaných se navíc nával povinností podepisuje i na kvalitě odvedené práce. Celkově tak zhruba 65 % zaměstnanců v letních měsících naráží na přetížení nebo potíže s organizací práce.

Adrian Siwak, Head of Business Services Outsourcing ve společnosti Devire, upozorňuje, že v mnoha podnicích existují pravidla pro zástupy spíše jen na papíře. – Je velký rozdíl mezi firmou, kde „Marek ví, jak to udělat“, a firmou, která má procesy přesně sepsané, a proto je možné je předat a převzít. Zároveň je potřeba si položit otázku, zda je zastupitelnost skutečně reálná, nebo jen deklarovaná. Skutečná zastupitelnost je ta, kterou lze spustit bez problémů, tedy když člověk v roli zástupu přesně ví, co má dělat, a nemusí posílat kolegovi na dovolenou SMS s dotazy. Shrnu-li to: dovolenková sezóna je určitým testem organizační kultury. Jakmile zmizí polovina týmu, ukáže se, co opravdu funguje... a co ne – říká odborník.

Čtěte také: Jen každý třetí Polák si na dovolené opravdu odpočine

fot. magnific.com
zprac. /kp/

Nejčastěji hlásí rozsáhlejší nasazení automatizace a umělé inteligence podniky z obchodu a služeb.

Více než 42 % firem v Polsku už pracuje s automatizací a nástroji založenými na umělé inteligenci, avšak většinou tyto technologie pomáhají jen v některých vybraných částech provozu – vyplývá z „Barometru trhu práce 2026“ společnosti Gi Group Holding. Průzkum zároveň ukazuje, že dalších 22,5 % organizací chce automatizaci a AI teprve zavést, zatímco 35 % je zatím nevyužívá a ani s jejich nasazením nepočítá.

Ze studie vyplývá, že pouze 12,2 % podniků používá automatizaci a umělou inteligenci opravdu ve velkém rozsahu. Mnohem častější je dílčí nasazení v části firemních procesů, které uvádí 30 % organizací.

Míra využívání automatizace úzce souvisí s velikostí firmy. Nejširší implementaci nejčastěji uvádějí velké společnosti (14 % oproti 12 % ve středních a 10,6 % v malých), zatímco středně velké podniky nejčastěji plánují, že do těchto technologií začnou investovat (26,5 % oproti 23 % v malých a 17,6 % ve velkých). Současně nejvyšší podíl podniků, které automatizaci ani AI nevyužívají a ani je nechtějí zavádět, byl zaznamenán rovněž u velkých firem (37,1 % oproti 35,9 % v malých a 33,5 % ve středních).

Rozdíly jsou patrné i mezi jednotlivými odvětvími. Nejčastěji rozsáhlé používání automatizace a AI přiznávají firmy z oblasti obchodu (15,4 %) a služeb (14 %), zatímco částečná implementace převažuje v průmyslu a také v dopravě a logistice, a to shodně u 36,4 % podniků. V každém z analyzovaných sektorů však více než třetina firem tyto technologie zatím nevyužívá a neplánuje je zavést. „Udržení konkurenční výhody ve výrobě a logistice bude stále více záviset na tom, zda firmy propojí investice do automatizace s rozvojem dovedností na operativních pozicích. Tržní trendy ukazují, že technologie budou čím dál výrazněji podporovat procesy ve skladech a výrobních halách, což změní náplň práce zaměstnanců, kteří si budou muset osvojit nové schopnosti,“ upozorňuje Grzegorz Gojny, provozní ředitel Gi Group.

Za nejčastěji uváděný přínos zavedení automatizace a AI považují firmy zefektivnění a zrychlení podnikových procesů, což označilo 42,3 % oslovených. Podniky dále zmiňují možnost snížení nákladů (32,6 %) i proměnu organizace práce a rozdělení pracovních úkolů (27 %). Část respondentů vidí přínos také ve vzniku nových služeb nebo produktů (23,7 %). Méně často se objevuje vyšší pracovní tempo a větší tlak na výsledky (15,8 %) nebo nižší potřeba zaměstnanců (14,4 %).

Průzkum se zaměřil také na zaměstnance. Ukazuje, že více než 23 % pracujících používá nástroje postavené na automatizaci nebo umělé inteligenci a dalších 20 % působí ve firmách, které tato řešení zavedly, i když je sami přímo nevyužívají. Téměř 46 % respondentů naopak uvádí, že se v jejich pracovním prostředí tyto technologie nepoužívají.

Lidé, kteří s automatizací a AI pracují, hodnotí jejich dopad na každodenní práci převážně pozitivně. 52 % říká, že nové nástroje jim usnadňují a urychlují plnění povinností. Každý čtvrtý respondent zároveň vnímá úbytek rutinních činností a možnost soustředit se na náročnější nebo kreativnější úkoly. Současně 20,6 % zaměstnanců upozorňuje na rychlejší pracovní tempo, 19 % na potřebu osvojit si nové dovednosti a 6 % na změny v obsahu své práce.

„Z analýzy dat vyplývá, že zaměstnanci se nebojí samotné technologie, ale spíše toho, zda jejich schopnosti budou stačit v době stále rychlejších změn. Úspěšné zavádění nových řešení proto vyžaduje promyšlenou strategii a zodpovědný přístup vedoucích pracovníků. Společnosti, které využívají automatizaci a umělou inteligenci, neinvestují jen do nástrojů, ale zároveň rozvíjejí kompetence týmů a vytvářejí prostředí, v němž je změna něčím, čemu je třeba porozumět, nikoli něčeho, čeho je třeba se bát,“ shrnuje Daniel Piaszczyk, Senior Partner ve Wyser Executive Search.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Nová vyhláška ukládá zaměstnavatelům povinnost přijímat opatření proti vedru už dříve, než bude dosaženo stanovených maximálních hodnot.

Ministryně rodiny, práce a sociální politiky Agnieszka Dziemianowicz-Bąk podepsala vyhlášku, která zavádí nejvyšší přípustné teploty pro výkon práce. Podle nových pravidel bude nutné dočasně přerušit práci po překročení 32°C venku a 35°C v uzavřených prostorách. Účinnost předpisu nastane šest měsíců po jeho zveřejnění.

Ministerstvo práce uvedlo, že nová úprava doplňuje dosavadní pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatelé už dříve museli zajistit bezpečné a hygienické podmínky a dodržovat minimální povolené teploty, nyní však předpisy stanovují i horní hranice, po jejichž překročení se práce nesmí pokračovat.

Vyhláška zároveň ukládá zaměstnavatelům, aby začali jednat proti následkům horka ještě před dosažením limitu. U práce uvnitř budov budou technická nebo organizační opatření nutná po překročení 25°C při těžké práci a 28°C u ostatních pracovních míst. U činností vykonávaných venku činí hranice 25°C Celsia. Zaměstnavatelé mohou své povinnosti plnit například instalací klimatizace, případně organizačními kroky, jako jsou delší přestávky, zkrácení směn nebo úprava pracovní doby tak, aby se práce omezila v době největšího vedra.

Již nyní mají zaměstnavatelé povinnost chránit zdraví a život pracovníků a plánovat práci s ohledem na povětrnostní podmínky. Platný zákoník práce navíc stanoví, že pokud vznikne situace ohrožující zdraví nebo život, může zaměstnanec po informování nadřízeného práci přerušit nebo opustit pracoviště. Za tuto dobu mu zůstává nárok na mzdu.

Rezort práce zdůrazňuje, že i přes odložený začátek platnosti nových pravidel by měli zaměstnavatelé zajistit odpovídající podmínky už během současných veder. Nesplnění povinností týkajících se ochrany zaměstnanců může vést ke kontrolám Státní inspekce práce i k vysokým finančním sankcím.

V souvislosti s vlnami veder požádala Agnieszka Dziemianowicz-Bąk 23. června hlavního inspektora práce o zesílené kontroly. Jejich cílem je prověřit, zda zaměstnavatelé správně plní povinnosti spojené s ochranou pracovníků před dopady vysokých teplot. Čtěte více: PIP bude během veder kontrolovat zaměstnavatele

Čtěte také: Počet dnů s teplotou nad 30°C se v krátké době zdvojnásobil

foto: magnific.com
zprac. /kp/

V prvním čtvrtletí 2026 pracovalo v Polsku 9,706 milionu lidí bez vysokoškolského diplomu, což představovalo 56 % všech zaměstnaných.

Letošní maturanti už znají výsledky zkoušky dospělosti a rozhodují se, zda budou pokračovat ve studiu, nebo zamíří rovnou do práce. Podle údajů Ústřední zkušební komise uspělo u maturity 81,1 % absolventů. Dalších 12,3 % má stále šanci získat vysvědčení po opravných zkouškách v srpnu, zatímco 6,6 % se k nim vůbec nedostane, protože neuspělo ve více než jednom předmětu.

Výsledky se liší podle typu školy. V gymnáziích složilo maturitu 85,9 % studentů, na technikách 71,3 % a na dvouletých oborech středního odborného vzdělávání získalo maturitní vysvědčení 15,4 % uchazečů. V této poslední skupině bude moci 28,4 % absolventů zlepšit výsledek při srpnovém opravném termínu.

Ačkoli je pro mnoho mladých lidí přirozeným pokračováním po maturitě vysoká škola, ne každý se pro tuto cestu rozhodne. Údaje Hlavního statistického úřadu ukazují, že chybějící vysokoškolský diplom neznamená uzavřenou cestu k pracovnímu uplatnění. V prvním čtvrtletí 2026 bylo v Polsku zaměstnáno 9,706 milionu osob bez vysokoškolského vzdělání, tedy 56 % všech pracujících. Z 17,238 milionu ekonomicky aktivních lidí mělo 7,532 milionu vysokoškolský titul a zbytek tvořili zaměstnanci se středním, odborným, branžovým, postsekundárním nebo základním vzděláním.

Současně však údaje o vysokém školství potvrzují, že studium na univerzitách zůstává velmi populární. Na konci 2025 studovalo na polských vysokých školách více než 1,32 milionu lidí a v akademickém roce 2024/2025 získalo diplom 306,6 tisíce absolventů. – Vysoká škola má stále obrovskou hodnotu a v mnoha profesích je nezbytná. Poskytuje pevný odborný základ a rozvíjí dovednosti, které se jen v praxi osvojují obtížně. Není ale možné předpokládat, že samotný diplom dnes zaručí dobrou práci nebo vysoký příjem. Trh se mění rychleji než učební plány, a proto nabývají na významu ochota se stále učit, získávání nových dovedností a praktická zkušenost. O výsledku kariéry dnes stále častěji rozhodují schopnosti, nasazení a pružnost při změnách – bez ohledu na to, zda někdo absolvoval vysokou školu, nebo se rozvíjel jinou cestou – vysvětluje Anna Pietraszko, ředitelka poradenských, HR a školících projektů ve skupině Progres.

Z průzkumu skupiny Progres vyplývá, že zaměstnavatelé při výběru kandidátů nejvíce sledují pracovní zkušenosti, které označilo 78 % respondentů, a kvalifikaci, jež uvedlo 77 % dotázaných. Důležitou roli hrají také měkké dovednosti, na které se soustředí 60 % zaměstnavatelů, a tvrdé dovednosti zmínilo 47 % firem. Samotnou úroveň dosaženého vzdělání považuje za jeden z klíčových faktorů jen 20 % společností.

Firmy navíc stále častěji investují i do lidí, které už mají ve svých týmech. Šetření skupiny Progres ukazuje, že 56 % podniků nabízí pracovníkům kurzy a školení, 27 % umožňuje rozšiřování odborné kvalifikace a 23 % hradí účast na konferencích a oborových akcích. Některé společnosti podporují také výuku cizích jazyků a další vzdělávání, včetně vysokoškolského a postgraduálního studia. Jak zdůrazňuje Anna Pietraszko, dnešní pracovní prostředí vyžaduje neustálý rozvoj. – Zaměstnavatelé, kteří vytvářejí prostor pro učení a zvyšování kvalifikace, dokážou lépe reagovat na měnící se potřeby byznysu a současně budovat oddané týmy. Stále častěji také sledujeme, že člověk bez vysokoškolského vzdělání nastoupí na juniorskou nebo provozní pozici a díky školením, zkušenostem a podpoře nadřízených postupně vyrůstá až na odborné, koordinační nebo i manažerské role – upozorňuje expertka.

Z dat GUS vyplývá, že v roce 2025 bylo v Polsku 12,1 milionu obsazených pracovních míst a 94,3 tisíce volných pozic. Nejvíce neobsazených míst připadalo na průmyslové dělníky a řemeslníky, obsluhu a montéry strojů a zařízení, pracovníky služeb a prodeje a také na osoby vykonávající jednoduché práce. V mnoha případech tedy rozhodují o přijetí především praktické schopnosti a dosavadní zkušenost.

Anna Pietraszko dodává, že současný trh práce nabízí různé kariérní cesty. – Na odborné, expertní a manažerské pozice se stále nejčastěji hlásí lidé s vysokoškolským vzděláním a v řadě oborů je skutečně nezbytné. Objevují se ale i kandidáti bez diplomu z vysoké školy, kteří mají bohatou praxi, působivé portfolio a dovednosti budované dlouhá léta. Takový uchazeč dokáže velmi dobře konkurovat absolventům univerzit a někdy je dokonce předčí díky odhodlání, samostatnosti a důslednosti v profesním růstu. Pro mnoho zaměstnavatelů jsou dnes právě kompetence ověřené praxí tím, co rozhodne o pozvání na pohovor – uzavírá expertka.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Slezské vojvodství prochází změnou, díky níž se bývalé průmyslové areály mění v nové veřejné prostory a minulost regionu se stává lákadlem pro návštěvníky.

Německý týdeník „Der Spiegel“ ukázal Katovice jako příklad města, které prošlo mimořádně úspěšnou proměnou: z místa spojovaného především s těžkým průmyslem se stalo moderní a obyvatelům vstřícné prostředí. V reportáži se zdůrazňuje, že bývalé hornické a hutnické centrum Horního Slezska prodělalo v uplynulých desetiletích zásadní změny, jež se dotkly hospodářství, životního prostředí i rozvoje cestovního ruchu.

Autor textu Jan Puhl upozorňuje, že dnešní Katovice si lidé stále častěji spojují se zelení, hustou sítí cyklostezek a moderní infrastrukturou. „Město, které bylo dříve vnímáno spíš skrze kouřící komíny, znečištěný vzduch a cihlové fasády pokryté sazemi, se proměnilo,“ píše. Jako jeden z nejvýraznějších symbolů této změny uvádí Nikiszowiec – historickou dělnickou kolonii, která se z původního průmyslového zázemí vypracovala mezi nejdůležitější turistické atrakce regionu. Návštěvníky láká architekturou, minulostí i kulturní nabídkou.

Podle autora je vývoj v Katovicích součástí širší modernizační vlny v Polsku. Připomíná, že země dokázala v posledních desetiletích výrazně posílit dopravní i technickou infrastrukturu, zlepšit kvalitu veřejného prostoru a investovat do ochrany přírody. Mnohá města využila evropské fondy na zakládání parků, obnovu bývalých průmyslových území a opatření proti smogu. Jan Puhl soudí, že „Polsko je čím dál méně prodlouženou výrobní základnou Západu a stále více centrem technologií budoucnosti“.

Viditelné změny zasahují celé Slezské vojvodství, které si buduje pověst nejen na průmyslovém dědictví, ale také na přírodních krásách a turistickém potenciálu. Dřívější doly, hutě a tovární areály dostaly nové využití a přitahují návštěvníky z Polska i ze zahraničí. Důležitou roli v tom hraje Slezská stezka technických památek, která propojuje desítky objektů spojených s historií průmyslu, včetně dolů, dělnických osad, muzeí i historických výrobních provozů.

Za povedený příklad obnovy je považována například historická důlní šachta Ignacy v Rybniku, kde je možné vidět v provozu více než sto let starý parní těžní stroj. V nedávné době prošly obnovou také plochy po dole KWK Anna v Pszowě, kde dnes funguje knihovna a vyhlídkové místo. Stále více bývalých jam, hald a nevyužitých ploch navíc prochází rekultivací a mění se v místa odpočinku i útočiště pro přírodu. Velké oblibě se těší halda Skalny v Łaziskách Górnych, zatímco halda po dole Rymer v Rybniku má být přeměněna na prostor s naučným charakterem. Počítá se tam s trasou vedoucí od paty až na vrchol haldy, která má představit přírodní procesy probíhající na postindustriálních územích.

Přečtěte si také:

Rekultywace haldy Rymer a nové investice proti záplavám v Rybniku

Bývalé hutě, doly a továrny lákají turisty

Po uhlí přišel cestovní ruch. Jak se doly mění v atrakce

foto: archiv redakce
zprac. /kp/

Mezi největší rizika patří omezení peněz na programy podpory zaměstnanosti a také vysoké ceny energetických surovin.

Podle odhadů Ministerstva rodiny, práce a sociální politiky činila na konci června registrovaná míra nezaměstnanosti v Polsku 5,8 %. Oproti květnu klesl ukazatel o 0,1 procentního bodu. Na úřadech práce bylo evidováno 902,7 tisíce lidí, tedy o 13,2 tisíce méně než o měsíc dříve.

I přes zlepšení celkových čísel ukazují data, že situace na trhu práce se výrazně liší podle jednotlivých regionů. Nejnižší nezaměstnanost zaznamenalo Velkopolské vojvodství, kde dosáhla 3,7 %, zatímco nejvyšší zůstává v regionu Varmijsko-mazurském, a to na úrovni 9,2 %. V červnu se počet nezaměstnaných snížil ve 237 okresech, ve 43 naopak vzrostl.

Statistiky resortu zároveň ukazují, proč se lidé do evidence úřadů práce přihlašují. Nejčastějším důvodem bylo získání nároku na zdravotní pojištění, který uvedlo 41,4 % nově zaevidovaných osob. Dalších 39,5 % uvedlo, že chtějí využít pomoc při hledání zaměstnání.

Největší část nově nezaměstnaných tvořili lidé, kteří dříve pracovali ve zpracovatelském průmyslu; na ty připadalo 13,7 % všech registrací. Téměř stejně, konkrétně 13,2 %, představovali bývalí pracovníci obchodu. Mezi profesemi byli nejpočetněji zastoupeni prodavači, kteří tvořili 7,6 % všech evidovaných.

V červnu úřady práce nahlásily 34 tisíc volných pracovních míst. To bylo o 0,4 % méně než v předchozím měsíci. Nejvíce nabídek směřovalo do administrativy, prodeje, stavebnictví a výroby.

Podle metodiky Eurostatu dosáhla míra nezaměstnanosti v Polsku v květnu 3,1 %, což zemi stále řadí mezi státy s nejnižší nezaměstnaností v rámci Unie. MRPiPS však upozorňuje i na faktory, které mohou v nejbližší době ovlivnit stav trhu práce. Mezi hlavní hrozby zařazuje omezení prostředků na programy aktivní politiky zaměstnanosti financované z Fondu práce, přetrvávající nestabilitu na Blízkém východě a vysoké ceny energetických surovin, jež mohou tlumit ochotu podnikatelů vytvářet nová pracovní místa.

V Okresním úřadu práce v Ratiboři bylo na konci června evidováno 1899 nezaměstnaných, z toho 1017 žen. Ve srovnání s květnovými údaji počet nezaměstnaných poklesl o 41. Během stejného období bylo nahlášeno a získáno 102 volných pracovních míst a míst aktivní podpory zaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti v ratibořském okrese činila na konci května 4,5 %.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Nejčastěji lidé stále volí auto, ve velkých městech však získává navrch městská hromadná doprava.

Většina zaměstnanců dochází do kanceláří, sídel firem nebo výrobních provozů, a proto je každodenní přesun nedílnou součástí pracovního dne. Doba strávená na cestě do práce navíc čím dál výrazněji vstupuje do rozhodování o kariéře. Z aktuálního průzkumu Pracuj.pl vyplývá, že pro 87 % dotázaných je bezproblémové dojíždění důležitým prvkem při volbě zaměstnavatele. Vedle výše mzdy a jistoty pracovního místa jde o třetí nejvýznamnější faktor, který ovlivňuje přitažlivost pracovní nabídky.

Šetření zároveň ukazuje, že 59 % respondentů odmítlo pokračovat v náborovém procesu kvůli příliš dlouhé cestě do práce. Nejčastěji tak postupovali lidé ve věku 18 až 24 let, kde tento podíl dosáhl 71 %. Častěji než muži se kvůli dojíždění rozhodly neucházet také ženy, a to v 64 % případů oproti 55 % u mužů.

Z výsledků dále plyne, že 62 % účastníků průzkumu tráví cestou do zaměstnání více než 15 minut v jednom směru a každá pátá osoba je na cestách déle než půl hodiny. Délka přepravy přitom souvisí především s místem bydliště. V největších městech s více než 500 tisíci obyvateli věnuje přes 30 minut dojíždění 37 % dotázaných. Na venkově a v menších obcích uvádí takto dlouhou cestu necelá pětina respondentů.

Nejrozšířenějším dopravním prostředkem zůstává automobil, který využívá 61 % oslovených. Ve velkých městech však lidé častěji sahají po veřejné dopravě. Autobusem tam dojíždí 44 % respondentů, tramvají 38 % a auto volí 35 % dotázaných. Ve středně velkých městech část lidí používá i koloběžky, zatímco nejmladší zaměstnanci poměrně často jezdí taxi nebo službami objednávanými přes mobilní aplikace.

Lidé při posuzování nabídky mnohem víc sledují skutečný čas cesty než vzdálenost v kilometrech. Pro 58 % účastníků je zásadní, jak dlouho trvá dostat se do práce, zatímco samotná vzdálenost je důležitá jen pro 28 % z nich. Významnou roli hrají také náklady na dopravu, které uvedlo 49 % respondentů, a možnost nastavit si pracovní dobu flexibilně tak, aby se vyhnuli největším dopravním zácpám; tuto okolnost zmínilo 30 % dotázaných. Zároveň většina lidí říká, že by byla ochotna přistoupit na větší vzdálenost od bydliště, pokud by byla cesta rychlejší a pohodlnější. Takovou možnost připouští 79 % respondentů, u skupiny 18–24 let je to dokonce 86 %.

Průzkum také naznačuje, že uchazeči chtějí mít už v inzerátu přesnější údaje o místě výkonu práce. Pro 76 % dotázaných by byla užitečná informace o odhadované době dojezdu z místa bydliště. Tuto potřebu nejčastěji uvádějí nejmladší kandidáti, a to v 81 %, a také obyvatelé největších měst, kde jde o 84 %.

Chybějící informace o lokalitě může snižovat zájem o nabídku. Téměř 37 % respondentů přiznalo, že by se nepřihlásilo ani na velmi lákavou pozici, pokud by inzerát neobsahoval přesné místo výkonu práce. U žen tento podíl činí 44 %, zatímco mezi nejmladšími uchazeči dosahuje 52 %.

Dotázaní rovněž popsali, jaké údaje od firem očekávají. 55 % by chtělo znát přesnou adresu zaměstnavatele, pro 41 % je podstatná vzdálenost od domova a stejný podíl sleduje i benefity spojené s dopravou, například příspěvek na pohonné hmoty nebo firemní přepravu. Každý čtvrtý respondent by navíc uvítal odhad času dojezdu podle různých dopravních prostředků.

– Pokud téměř 60 % kandidátů ustoupí od snahy získat práci kvůli obtížnému dojíždění, pak je úplná otevřenost ohledně polohy firmy výhodná pro obě strany. Samotná adresa často nestačí. Mnohem důležitější je odpověď na otázku: kolik času mi zabere cesta do práce a dá se takový režim skloubit s mými povinnostmi? Z pohledu zaměstnavatele je proto vhodné být transparentní už v samotném inzerátu. Uchazeč si tak hned dokáže posoudit, zda je pro něj každodenní dojíždění reálné a příjemné. Čím dál významnější jsou dnes nástroje, které umožní zjistit dobu cesty i dostupné dopravní možnosti ještě před odesláním přihlášky. Je mnohem lepší, když člověk od začátku ví, kam a jak bude denně jezdit, než aby z procesu odešel až v pozdější fázi – shrnuje Jolanta Lewandowska-Bitkowska, odbornice na nábor a rozvoj talentů ve společnosti Pracuj.pl.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Nabídka skupinových jízd u Kolejí Śląských je určena organizovaným skupinám o 10 až 80 cestujících.

Letní výlety, pobytové akce i prázdninové programy zvyšují zájem o cestování ve skupinách vlakem Kolejí Śląských. Dopravce připomíná, že jízdy pro nejméně 10 osob je nutné předem nahlásit a účastníci mohou využít zvýhodněné ceny. Skupinové jízdenky vycházejí v průměru asi o 30 % levněji než běžný tarif a cestující si zároveň zachovávají nárok na zákonné slevy.

Skupinová nabídka Kolejí Śląských je určena pro organizované soubory cestujících od 10 do 80 osob. Od 15. července bude vyřízení takových cest jednodušší. Dosavadní skupinové přepravní karty nahradí elektronické oznámení dostupné na webu dopravce. Ve speciální sekci věnované skupinovým jízdám budou moci organizátoři podat žádost online, rovnou zakoupit jízdenky a v případě potřeby si také vygenerovat fakturu.

Mění se i lhůta pro hlášení menších skupin. Týmy do 20 osob už nebudou muset dopravci oznamovat plánovanou cestu s dvoudenním předstihem. Po zavedení nových pravidel bude možné oznámení poslat dokonce až hodinu před odjezdem vlaku.

U početnějších skupin zůstane režim přísnější. Organizátoři jízd nad 20 osob budou povinni nahlásit cestu nejpozději čtyři pracovní dny před plánovaným termínem odjezdu. Díky tomu budou mít Koleje Śląskie prostor připravit zajištění přepravy, ověřit dostupnost míst a případně nabídnout jiné řešení.

Úprav se dočkají také pravidla pro doprovod skupin. Od 15. července už nebudou jezdit zdarma, ale budou podléhat stejným cenovým podmínkám jako ostatní účastníci cesty, tedy skupinové slevě i možnosti využít zákonné úlevy.

Změny přicházejí jako reakce na stále větší zájem o skupinové cestování. V prvním pololetí tohoto roku využilo tuto formu přepravy přibližně 1,6 tisíce skupin, tedy o více než stovku více než ve stejném období předchozího roku. Nejvýraznější nárůst je patrný v době organizace školních výletů. V květnu stoupl počet skupinových jízd z více než 340 v roce 2025 na více než 400 o rok později. V červnu se pak počet těchto cest zvýšil z více než 550 na téměř 600.

fot. arch. red.
oprac. /kp/

Podniky se čím dál častěji obracejí nejen na Ukrajinu, ale také na Asii a Jižní Ameriku, i když s sebou tento trend přináší nové komplikace.

České firmy stále častěji berou nábor lidí ze zahraničí jako jeden z hlavních způsobů, jak zaplnit chybějící pracovní místa. Z aktuálního „Barometru polského trhu práce“ společnosti Personnel Service vyplývá, že v příštím roce plánuje přijímat nové zaměstnance 18 % podniků a z nich čtvrtina chce hledat kandidáty i mimo vlastní stát. Ačkoli jsou pracovníci z Ukrajiny stále nejpočetnější skupinou cizinců zaměstnaných v Polsku, zaměstnavatelé se stále víc poohlížejí také po lidech z Asie, Kavkazu a Jižní Ameriky.

Údaje Zvláštního úřadu sociálního zabezpečení za květen ukazují, že v Polsku bylo pojištěno více než 1,3 milionu cizinců. Ukrajinci nadále tvoří největší skupinu, avšak už každý třetí zahraniční pracovník pochází z jiné země. Podle Krzysztofa Inglota, prezidenta Polského sdružení outsourcingu, odborníka na pracovní trh a zakladatele Personnel Service, je to důkaz postupného rozšiřování a proměny polského trhu práce. „V posledních týdnech se hodně mluví o možném návratu části Ukrajinců, z pohledu zaměstnavatelů však není zásadní jednorázový odchod pracovníků, ale spíš to, že už nemusí přijít další velká migrační vlna z Ukrajiny. Firmy sice otevírají dveře novým kandidátům z Asie, Kavkazu nebo Jižní Ameriky, preference ale zůstávají stejné. Pokud to jen trochu jde, podniky dál nejraději sahají po pracovnících z Ukrajiny, kteří jsou polskému trhu dobře známí a jsou nám kulturně blíž,“ vysvětluje.

Průzkum Personnel Service ukazuje, že ochota zaměstnávat cizince roste s velikostí podniku. Zahraniční nábor plánuje 44 % velkých firem, 27 % středně velkých společností a jen 5 % malých podniků. Největší zájem o pracovníky z ciziny hlásí odvětví, která se dlouhodobě potýkají s nedostatkem lidí. V dopravě, spedici a logistice takové plány uvádí 45 % firem, ve výrobě 28 %, zatímco ve stavebnictví a obchodě shodně 23 %.

Přivádění pracovníků z vzdálenějších koutů světa je ale spojeno i s dalšími překážkami. Nejčastěji firmy zmiňují jazykovou bariéru, na kterou upozorňuje 27 % podnikatelů, a kulturní odlišnosti, které uvádí 21 % respondentů. Mezi potížemi se objevují také vysoké náklady na zaměstnávání (14 %) a složitá pravidla spojená s legalizací práce (11 %). Méně často je problémem nedostatek uchazečů (9 %) nebo obava, že pracovníci odejdou do jiných zemí EU (5 %).

Na rostoucí náročnost náboru reagují firmy stále častěji spoluprací s agenturami práce. V současnosti s nimi pravidelně spolupracuje 11 % podniků, 16 % jejich služeb využívá sezónně a dalších 13 % je zapojuje pouze při náboru cizinců. Zvlášť patrné je to u velkých společností, kde 67 % uvádí sezónní nebo stálé partnerství s pracovními agenturami a každá čtvrtá firma využívá jejich pomoc při hledání zaměstnanců ze zahraničí.

„Polský trh práce vstupuje do nové fáze. Dlouhé roky mohli zaměstnavatelé předpokládat, že hlavním zdrojem zahraničních pracovníků bude Ukrajina. Tento model už přestává stačit. Ne proto, že by hrozil masový odchod Ukrajinců, protože mnoho z nich si s Polskem spojilo profesní i osobní život, ale proto, že končí období, kdy jsme mohli počítat s dalšími velkými migračními vlnami z tohoto směru. To znamená, že firmy musí zároveň lépe udržet stávající pracovníky a otevřít se novým trhům. Uspět budou ti zaměstnavatelé, kteří zvládnou mezinárodní nábor, dokážou propojit multikulturní týmy a vytvoří pracovní prostředí atraktivní bez ohledu na zemi původu zaměstnance,“ uzavírá Krzysztof Inglot.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Největší část podnikatelů vykázala přeplatek na zdravotním pojištění – týkalo se to téměř 1,96 milionu plátců.

Správa sociálního zabezpečení vyplatila vrácení přeplatků na zdravotním pojištění za 2025 více než 770 tisíc podnikatelů. Celkově odeslaná částka dosáhla téměř 1,26 miliardy zł. ZUS už vyřídil přes 99 % žádostí o vrácení přeplatku a pokračuje v dopracování zbývajících případů.

Rok 2026 je čtvrtým rokem, kdy pro osoby samostatně výdělečně činné platí povinnost ročního vyúčtování zdravotního pojištění. Tato povinnost se vztahovala na podnikatele, kteří v roce 2025 odváděli pojistné podle daňové stupnice, lineární daně nebo paušálu z evidovaných příjmů.

Povinnost podat roční vyúčtování za 2025 mělo více než 2,77 milionu plátců pojistného. Odevzdáno bylo téměř 2,56 milionu dokumentů, tedy 92,1 % všech, kteří byli k tomuto kroku povinni.

Nejpočetnější skupina podnikatelů ve vyúčtování ukázala přeplatek na zdravotním pojištění. Šlo o téměř 1,96 milionu plátců, což představuje 76,7 % těch, kteří vyúčtování podali. Souhrnná výše přeplatků přesáhla 2,13 miliardy zł. Naopak doplatek pojistného vyšlo najevo u 546 tisíc podnikatelů a jejich celková povinnost činila více než 1,22 miliardy zł. U necelých 51 tisíc plátců neukázalo vyúčtování ani přeplatek, ani nedoplatek.

Podnikatelé, kterým vznikl nárok na vrácení přeplatku, mohli požádat o jeho vyplacení do 1. června. Této možnosti využilo přes 821 tisíc plátců a částka uvedená v žádostech dosáhla téměř 1,37 miliardy zł. Dosud ZUS zaslal vrácené peníze 770,8 tisíce podnikatelů, a to v celkové hodnotě téměř 1,26 miliardy zł. V případech, kdy měli plátci dluhy nebo museli vracet neoprávněně pobrané dávky, byly přeplatky použity na úhradu těchto závazků. Týkalo se to více než 47 tisíc plátců a hodnota takto započtených částek přesáhla 99 milionů zł. Zbývající žádosti mají být vyřízeny nejpozději do 3. srpna.

ZUS zároveň provádí i vypořádání přeplatků u podnikatelů, kteří o vrácení peněz nepožádali. Letos se to týká přibližně 1,1 milionu plátců. Celkový objem přeplatků určených k vypořádání překročil 762,8 milionu zł a ZUS už zpracoval zhruba 99 % této částky. Většina prostředků byla použita na pokrytí dlužných odvodů nebo neoprávněně vyplacených dávek.

ZUS zdůrazňuje, že celý proces vracení i započítávání probíhá bez větších komplikací. Podnikatelé, kteří podali žádost o vrácení, dostávají své peníze, zatímco ostatní přeplatky jsou postupně vyrovnávány na účtech plátců. U osob, které o vrácení nepožádaly, může být vypořádání vedeno až do konce 2026, instituce však postupuje průběžně a o průběhu celého procesu plátce informuje.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Nakupování se během dovolené stále častěji stává součástí celého zážitku a Poláci za něj na cestách plánují utratit v průměru zhruba 1000 zł.

Letní pobyty pro mnoho Poláků neznamenají jen výdaje za dopravu a ubytování, ale také další nákupy přímo v místě dovolené. Z průzkumu Inquiry „Letní nákupy 2026“ vyplývá, že lidé, kteří se chystají na odpočinek mimo domov, počítají s průměrnými výdaji na nákupy ve výši 1002 zł. Téměř polovina oslovených zároveň uvádí, že jejich rozpočet na tento účel zůstane přibližně stejný jako loni, i přestože ceny jsou stále citelně vyšší.

Podle šetření plánuje v roce 2026 letní cestu 66 % Poláků. Autoři zprávy upozorňují, že stabilní úroveň uváděných výdajů může naznačovat, že se spotřebitelé už přizpůsobili současné cenové situaci. Poláci si chtějí dovolenou užít a zároveň věnovat část peněz i doplňkovým nákupům, přitom ale více sledují cenovky i nabídky slev.

Nákupy na dovolené jsou pro mnoho lidí čím dál častěji nejen praktickou záležitostí, ale i součástí volného času. Celých 73 % respondentů přiznalo, že v průběhu cest navštěvuje obchody nejen kvůli doplnění potřebných věcí, ale také jako formu trávení volných chvil. Návštěvy obchodů, místních trhů či stánků s regionálními výrobky se tak stávají součástí poznávání místa, kde lidé odpočívají.

Výzkum zároveň ukazuje, že řada turistů nakupuje až po příjezdu do destinace. Potraviny si na místě pořizuje 59 % cestujících. Zákazníci navíc často mění své běžné nákupní návyky – 47 % dotázaných uvedlo, že sáhne po jiném obchodě, pokud v něm narazí na výhodnější cenu nebo lákavější akci.

Mezi nejčastěji kupované věci během dovolené patří suvenýry, po nichž sahá polovina účastníků průzkumu. Velký zájem je také o regionální potraviny, které uvedlo 40 % respondentů, a o základní každodenní potraviny, jež nakupuje 39 % lidí.

Tvůrci zprávy zdůrazňují, že během prázdnin jsou spotřebitelé otevřenější novým značkám a výrobkům než v běžném nákupním režimu. Častěji zkoušejí lokální nabídku a rozhodují se impulzivněji, přesto však zůstává jedním z hlavních kritérií cena. Slevy a atraktivní nabídky mohou ovlivnit jak výběr konkrétního obchodu, tak i samotných výrobků. Podle Inquiry představuje letní sezona pro obchodníky období zvýšeného zájmu zákazníků, ale zároveň i příležitost ukázat místní sortiment a budovat vztah se spotřebiteli. Turisté během dovolené častěji zkoušejí nové produkty, objevují regionální značky a vyhledávají nákupní výhodnosti.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Nadržování některým lidem, nerovnoměrné rozdělování úkolů a náhlé měnění požadavků patří mezi nejčastěji uváděné podoby špatného vedení.

Nevhodné řízení lidí je v českých firmách rozšířený jev, který zhoršuje pracovní náladu, snižuje nasazení týmů a negativně dopadá i na psychické zdraví zaměstnanců. Z průzkumu platformy InterviewMe navíc vyplývá, že nevyhovující způsob vedení ovlivňuje také zásadní rozhodnutí o změně zaměstnání.

Za časté nebo velmi časté považuje špatné řízení v Polsku 71 % dotázaných, přičemž 49 % ho označilo jako spíše časté a 22 % jako velmi časté. Opačný názor má jen 29 % účastníků průzkumu, což ukazuje, že pro většinu pracujících nejsou pochybení nadřízených výjimkou, ale běžnou součástí pracovního života. Odborníci zároveň upozorňují, že toxické vedení neznamená vysoké nároky ani kontrolu výsledků, tedy běžné prvky manažerské práce. Problém nastává ve chvíli, kdy opakované negativní chování vedoucího dlouhodobě narušuje pocit jistoty, motivaci i celkovou pohodu zaměstnanců.

Mezi nejčastěji popisované projevy špatného řízení patří zvýhodňování vybraných lidí, na které upozornilo 48 % respondentů. Téměř stejně často se objevuje nerovné rozdělování povinností (46 %) a náhlé měnění očekávání během plnění úkolů (44 %). K běžným praktikám patří také přehnaná kontrola (36 %), vytváření neustálého tlaku na rychlost (35 %), vylučování z týmové komunikace (34 %) nebo budování nepřátelského prostředí (31 %). Třicet procent zaměstnanců se setkalo s tím, že si nadřízený přisvojoval úspěchy týmu, a stejně velká část narazila na zjevnou nedostatečnou manažerskou způsobilost. Průzkum zároveň ukazuje i závažnější situace: každý čtvrtý respondent zažil psychický nátlak či zastrašování a každý desátý se setkal s nevhodným osobním chováním. Pouze 9 % oslovených uvedlo, že se s toxickým chováním šéfa nikdy nesetkalo.

– Výsledky našeho průzkumu potvrzují, že problém toxického chování manažerů nespočívá jen v organizačních nedostatcích nebo ve stylu řízení. Znepokojivé je hlavně to, že už pětina dotázaných mluví o psychickém tlaku nebo zastrašování ze strany nadřízeného a desetina o nevhodném osobním jednání. I kdyby k tomu došlo pouze jednou, byla to jedna zkušenost navíc. V pracovních vztazích musí být hranice jasně stanovené, protože výrazně ovlivňují pocit bezpečí i pohodlí při práci – zdůrazňuje Dominika Kowalska, kariérní expertka InterviewMe, CPRW.

Dopady nejsou jen individuální, ale mají širší systémový charakter a přesahují běžné spory uvnitř firem. Jako nejzávažnější následek špatného vedení uvádí 49 % oslovených vyhoření a vyčerpání, 48 % vysokou fluktuaci zaměstnanců a 47 % oslabení pracovního nasazení. Lidé dále poukazují na úbytek důvěry v týmech (31 %), častější vnitřní konflikty (30 %) a zhoršení psychického stavu (24 %). Vztah s nadřízeným navíc přímo souvisí se stabilitou pracovního místa – 62 % respondentů kvůli chování šéfa přemýšlelo o odchodu, přičemž 32 % tak skutečně učinilo a 30 % tuto možnost vážně zvažovalo.

Podle autorů studie souvisí přetrvávání tohoto problému s chybným systémem povyšování i s firemní kulturou v mnoha společnostech. Vedoucí funkce v Polsku bývají často svěřovány nejlepším odborníkům po stránce obsahu práce, kteří však nemusejí mít přirozené schopnosti ani potřebnou přípravu k vedení lidí. Situaci dále zhoršuje nedostatek pravidelného manažerského vzdělávání, nedokonalé hodnocení práce vedoucích pracovníků a příliš úzké zaměření firem na ekonomické výsledky. Kvůli tomu bývá nevhodné chování lídrů často přehlíženo nebo tolerováno, dokud jsou plněny finanční cíle.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Doklad dostane moderní ochranné prvky proti padělání, například gilošovou kresbu a mikrotext.

Od 13. července platí nové podobu průkazů důchodce a invalidy. Úpravy se týkají jak klasické plastové karty vydávané Českou správou sociálního zabezpečení, tak elektronické mPrůkazky v aplikaci mObčanka. Zavedení nových verzí vychází z právních předpisů, které začaly platit v červenci.

Podle Beaty Kopczyńské, krajské tiskové mluvčí ČSSZ v Moravskoslezském kraji, je hlavním cílem zvýšit bezpečnost dokladů a lépe chránit údaje příjemců dávek. – Klasická plastová karta dostane moderní ochranné prvky, které výrazně ztíží její padělání. Současně upravujeme i vzhled mPrůkazky v aplikaci mObčanka, přičemž z ní mizí údaj o místně příslušné pobočce ČSSZ – uvedla.

Veškeré změny probíhají automaticky. Již dříve vydané průkazy zůstávají v platnosti po dobu uvedenou na dokumentu, takže senioři ani invalidní důchodci nemusí podávat žádné žádosti ani chodit na pobočky úřadu kvůli výměně.

Nový plastový průkaz bude zhotoven z PVC materiálu s jednostrannou laminací. Součástí dokladu budou i nové prvky proti padělání, mezi něž patří giloš, tedy jemný liniový vzor vytvářející podklad, mikrotext s velmi drobným tiskem a také jedinečné číslo přidělované už při výrobě blanketu.

Proměnou prošla také elektronická mPrůkazka dostupná v aplikaci mObčanka. V aktualizované verzi už doklad neuvádí, kterou pobočkou ČSSZ byl vystaven. Ostatní funkce zůstávají beze změn.

Elektronická mPrůkazka funguje od ledna 2023. Lze ji bezplatně stáhnout do aplikace mObčanka a uložit v mobilním zařízení, například v chytrém telefonu. ČSSZ ji automaticky vydává všem lidem, kteří získají nárok na důchod nebo invalidní důchod, bez nutnosti podávat žádost či osobně navštívit úřad. Elektronická verze potvrzuje oprávnění důchodce nebo invalidy čerpat slevy a další výhody stejně jako klasický průkaz. Kdo chce mít také plastovou kartu, může o ni stále požádat. Příjemci mohou současně používat obě formy dokladu – elektronickou i tradiční.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Od poloviny 60. do poloviny 70. let se v Poznani neobjevila ani jedna tropická noc. Dnes jsou však stále běžnější.

V Polsku v posledních desetiletích výrazně přibylo dnů, kdy teplota vzduchu stoupne nad 30 °C. Zatímco v 60. a 70. letech 20. století se ve střední části země objevovalo jen několik až zhruba deset takových dnů za rok, dnes jich může být i 20 až 30. Podle odborníků jde o jeden z nejzřetelnějších projevů pokračující klimatické změny.

Profesor Bogdan Chojnicki z Poznaňské univerzity přírodních věd upozorňuje, že v Polsku se teplota měří bez přerušení už více než 200 let, takže současné údaje lze spolehlivě srovnávat s historickými záznamy. Zdůrazňuje, že meteorologie dlouhodobě využívá jednotné měřicí postupy. Po mnoho desetiletí se na stanicích používaly standardizované rtuťové teploměry, které byly pravidelně kontrolovány. Teplota se tehdy i nyní sleduje ve výšce dvou metrů nad zemí. V posledních letech se navíc stále častěji nasazují přesné elektronické snímače. Každá změna technologie byla předem ověřována souběžným provozem starého i nového systému, aby zůstala zachována návaznost a porovnatelnost výsledků.

V Polsku byly v poslední době zaznamenány mimořádně vysoké teploty. Ve Słubicích ukázaly přístroje 40,5 °C, což je nejvyšší hodnota naměřená v dějinách tuzemských meteorologických měření. Padl tak dosavadní rekord 40,2 °C z roku 1921, který byl naměřen v Prószkówě. „Letos se klimatický systém poskládal tak, že po 105 letech padl absolutní teplotní rekord,“ říká vědec.

Ještě větší obavy však podle něj vyvolává trvalý nárůst počtu dnů s extrémním horkem. Jak vysvětluje, v 60. a 70. letech minulého století se v centrálním Polsku vyskytovalo ročně jen několik až deset tropických dnů, zatímco dnes může jít o několik desítek. „Je to opravdu dramatická proměna, protože během velmi krátké doby se nám počet dnů s teplotou nad 30 °C zdvojnásobil. Klimatická změna nemizí a globální oteplování nepolevuje,“ zdůrazňuje profesor Bogdan Chojnicki.

Klimatolog zároveň poukazuje na častější výskyt tropických nocí, tedy nocí, kdy teplota neklesá pod 20 °C. Ještě před několika desítkami let šlo v Polsku o výjimečný jev. Například od poloviny 60. do poloviny 70. let nebyla v Poznani zaznamenána ani jedna tropická noc. Dnes se objevují stále častěji, což odpovídá celosvětovému trendu souvisejícímu s oteplováním klimatu.

Podle odborníka mají vysoké noční teploty výrazný dopad na zdraví i celkovou pohodu. Připomíná, že pro kvalitní regeneraci organismu během spánku je ideální teplota přibližně 19 °C. Pokud i v noci zůstává více než 20 °C, tělo má mnohem horší podmínky k odpočinku. „Po takové noci vstáváme neodpočatí, často velmi unavení a rozptýlení,“ vysvětluje profesor Bogdan Chojnicki.

Výzkumník se vyjadřuje i k příčinám poslední vlny veder. „Zhruba před dvěma týdny jsme nepocítili chlad jen proto, že se nad námi vytvořila jakási vrstva poměrně chladného vzduchu,“ uvádí. Ta fungovala jako bariéra proti horkému vzduchu, který se nad Evropu dostal od Španělska. V uplynulém týdnu však tato chladná hráz zmizela a do Polska tak proudil horký vzduch z Afriky. Objevilo se sucho, velmi slunečné počasí, bez výraznějšího větru, tedy typická anticyklonální situace.

„Z pohledu turistů by takové počasí mohlo vypadat jako hezký letní den. Z hlediska hospodářství, energetiky a našeho zdraví je ale hodnocení úplně jiné,“ uzavírá klimatolog.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Současná kultura často spojuje štíhlou postavu s disciplínou, odpovědností a péčí o zdraví.

Vzhled uchazeče hraje při náboru pořád výraznou roli. Z výzkumu dr Martyny Krogulec-Łęské z Akademie Humanisticko-Ekonomické v Lodži vyplývá, že pokud mají kandidáti stejné vzdělání i praxi, zaměstnavatelé velmi často dávají přednost lidem se štíhlou postavou. Podle badatelky je tento jev, označovaný jako weightism, tedy znevýhodňování kvůli tělesné hmotnosti, jedním z důležitých problémů dnešního trhu práce.

Při srovnatelných schopnostech více než 80 % oslovených upřednostnilo uchazeče se štíhlou postavou. V experimentu zaměřeném na manažerskou pozici označilo 82,1 % účastníků jako vhodnější kandidátku štíhlou ženu a 80,6 % vybralo štíhlého muže. Podobný trend se objevil i u profesí vyžadujících vysokou kvalifikaci. V testu týkajícím se místa lékaře uvedlo 83,5 % respondentů kandidáta se štíhlou postavou.

Dr Martyna Krogulec-Łęska upozorňuje, že atraktivní zevnějšek může ovlivnit první dojem i celkové vnímání uchazeče, ale nikdy nenahradí znalosti, zkušenosti ani skutečné dovednosti. – Přála bych si, aby o přijetí do práce a o kariérním postupu rozhodovaly především znalosti, praxe a schopnosti. Bohužel vzhled stále formuje první dojem a způsob, jakým jsou kandidáti hodnoceni. Naše tělo je jedním z prvních signálů, které okolí zachytí, a proto může – vědomě i nevědomě – ovlivňovat personální rozhodnutí i profesní posuzování – vysvětluje socioložka.

Potvrzení těchto závěrů přinášejí i zahraniční studie. V experimentu uskutečněném v Mexiku dostaly uchazečky s obezitou odpověď od zaměstnavatelů ve 21,3 % případů, zatímco ženy s normální hmotností v 29,1 %. To znamená, že lidé s obezitou museli rozeslat výrazně více přihlášek, aby dosáhli stejného počtu pozvánek k pohovoru.

Podle dr Krogulec-Łęské si odborníci na nábor těchto mechanismů dobře všímá. – Mnozí z nich přiznávají, že když mají vybrat ze dvou lidí s podobnými kompetencemi, častěji sáhnou po kandidátovi, který více odpovídá společensky uznávanému ideálu vzhledu. Z toho plyne, že tělesná hmotnost může ovlivnit výběr ještě dřív, než zaměstnavatel vůbec stihne posoudit skutečné schopnosti uchazeče – říká badatelka. Zároveň doplňuje, že za takovým rozhodováním stojí psychologické mechanismy, například halo efekt, kdy jsou atraktivním lidem připisovány kladné vlastnosti a vyšší kvality, a také Golemův efekt, který podporuje vznik negativních stereotypů vůči osobám s vyšší tělesnou hmotností. Výsledkem může být to, že jsou považovány za méně motivované, hůře organizované nebo méně schopné, i když pro to neexistují žádné skutečné důvody.

Badatelka současně zdůrazňuje, že dnešní kulturní vzory silně spojují štíhlou postavu se sebekázní, zodpovědností a péčí o zdraví. – V současné kultuře se očekává, že člověk bude výkonný, bude se rozvíjet, pečovat o zdraví i vzhled. Proto se často stává, že když zahlédneme osobu s nadměrnou hmotností, spouštějí se v nás – ještě před osobním setkáním – nespravedlivé stereotypy, podle nichž je líná, zanedbaná nebo neumí řídit vlastní život – vysvětluje dr Martyna Krogulec-Łęska.

Podle ní je rozsah tohoto problému tak velký, že tělesná hmotnost patří mezi významné faktory, které odlišují společenské i pracovní postavení lidí. Zmiňované mezinárodní výzkumy, včetně studií profesorky Rebeky Puhl z University of Connecticut, ukazují, že diskriminace na základě váhy se objevuje stejně často jako předsudky rasové a někdy i častěji než znevýhodňování podle pohlaví nebo věku.

Údaje Českého statistického úřadu ukazují, že nadváhou nebo obezitou trpí 57,1 % dospělých Poláků. Obtíž se častěji týká mužů, u nichž činí 65,7 %, zatímco u žen dosahuje 48,3 %.

Analýzy OECD, Eurostatu i domácí šetření CBOS zároveň ukazují souvislost mezi tělesnou hmotností a úrovní vzdělání i materiální situací. V Evropě je rozdíl ve výskytu obezity mezi ženami se základním a vysokoškolským vzděláním 32 procentních bodů. V Polsku uvádí nadváhu nebo obezitu 62 % lidí se středním odborným vzděláním a 42 % lidí s vysokoškolským diplomem. Častěji se problém objevuje také u obyvatel venkova než ve velkých městech. – Z těchto dat lze vyvodit jednoduchý závěr: atraktivní postava se stále častěji stává ukazatelem společenského postavení. Dnes už štíhlost není jen výsledkem individuální volby, ale také odrazem přístupu ke vzdělání, financím, času a možnostem pečovat o zdraví – uzavírá dr Martyna Krogulec-Łęska.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Potenciál využití odpadního tepla z datových center v Polsku může do roku 2030 dosáhnout 19 700 TJ ročně, což odpovídá více než 7 % domácí potřeby tepla ze soustav dálkového vytápění.

Datová centra by v příštích letech nemusela být důležitá jen pro růst digitální ekonomiky, ale také pro energetickou proměnu Polska. Z analýzy Polského sdružení datových center (PLDCA) vyplývá, že do roku 2030 by souhrnný potenciál zpětného získávání tepla z těchto zařízení mohl dosáhnout téměř 19 700 terajoulů ročně. To je množství odpovídající více než 7 % celostátní spotřeby tepla z dálkových sítí.

Odvětví připomíná, že červnová vládní Strategie digitalizace státu klade výrazný důraz na zvyšování energetické účinnosti v oblasti informačních a komunikačních technologií. Dokument počítá mimo jiné s rozvojem systémů pro využití odpadního tepla, s vyšší účinností chlazení datových center a s nasazováním řešení, která odpovídají evropskému kodexu energetické efektivity. Podle odborníků už nejsou datová centra vnímána pouze jako místa zajišťující digitální služby. Stále větší pozornost se soustředí na jejich přínos pro energetickou bezpečnost a na možnost využít teplo vznikající při jejich provozu k vytápění budov prostřednictvím teplárenských sítí. – Energetická efektivita se stále častěji stává jedním z faktorů konkurenceschopnosti sektoru datových center. Podle analýzy PLDCA může potenciál získávání tepla z datových center v Polsku do roku 2030 dosáhnout téměř 19 700 TJ ročně, tedy více než 7 % národní poptávky po teple v sítích. Ukazuje to, že datová centra mohou být nejen základem digitální ekonomiky, ale také významnou součástí energetické transformace – zdůrazňuje Krystian Pypłacz, odborník na trh datových center z PLDCA.

Zástupci PLDCA upozorňují, že rozšiřování digitální infrastruktury by mělo probíhat souběžně s budováním a modernizací energetických a telekomunikačních sítí. Tento přístup je již běžný na nejvyspělejších trzích a začíná se prosazovat i v Polsku. Příkladem je letos zveřejněný Plán rozvoje přenosové soustavy Polských elektroenergetických sítí na období 2027–2036, který poprvé při plánování rozvoje národní elektrické infrastruktury zohledňuje potřeby sektoru datových center.

Podle organizace vládní strategie propojuje rozvoj domácích výpočetních kapacit s bezpečností státu, konkurenceschopností ekonomiky a rozvojem moderních technologií. – V konečné podobě dokumentu se promítla řada témat, která Polské sdružení datových center otevíralo v dialogu s veřejnou správou – od významu domácí datacentrové infrastruktury pro bezpečnost státu, přes rozvoj výpočetního výkonu až po vytváření stabilního investičního prostředí a propojení rozvoje digitální infrastruktury s energetickou transformací. Jde o důležitý signál jak pro investory, tak pro veřejnou správu, že datová centra se stávají jedním ze základních pilířů dalšího rozvoje Polska. Potvrzují to i data z našeho nejnovějšího reportu, podle nichž tento sektor jen v průběhu roku 2025 vytvořil pro ekonomiku přidanou hodnotu 10,6 mld. zlotých a přinesl 4,3 mld. zlotých na daňových výnosech – uvádí Piotr Kowalski, výkonný ředitel PLDCA.

Strategie digitalizace státu zároveň počítá s rozvojem infrastruktury určené veřejné správě i hospodářství. Jedním z klíčových projektů má být vznik Národního centra zpracování dat. V plánu je vybudování tří moderních a škálovatelných datových center, která mají zajistit nepřetržitý chod státních systémů, posílit bezpečnost ukládání zásadních dat a umožnit účinnou obnovu systémů v případě případných výpadků.

fot. magnific.com
oprac. /kp/

Poláci by do penze chtěli odcházet v průměru v 58,6 letech, avšak podle svých odhadů budou ve skutečnosti pracovat až do 63,3 roku.

Mnoho Poláků by rádo ukončilo profesní dráhu ještě před dosažením zákonného důchodového věku, jenže finanční realita je často nutí přemýšlet i o tom, že budou pracovat dál i po přiznání nároku na penzi. Výsledky průzkumu „2026 HR & Payroll Pulse“, který realizovala společnost SD Worx, ukazují výrazný rozdíl mezi přáními zaměstnanců a tím, kdy podle nich skutečně skončí jejich pracovní život.

V Polsku je v současnosti důchodový věk nastaven na 60 let u žen a 65 let u mužů. Rostoucí náklady na život a obavy z výše budoucích důchodů ale způsobují, že pro řadu lidí je odchod do penze čím dál vzdálenější představou.

Šetření se zúčastnilo 5936 zaměstnavatelů a 16,5 tisíce zaměstnanců z 16 evropských zemí. Z odpovědí vyplývá, že nejvíce Poláků očekává ukončení pracovního života v 65 letech – tuto variantu uvedlo 33,5 % dotázaných. Dalších 27,8 % počítá s odchodem do důchodu mezi 60. a 64. rokem života a 13,4 % doufá, že se jim podaří skončit ještě před šedesátkou.

Průměrný věk, v němž by Poláci chtěli přestat pracovat, činí 58,6 roku. Zároveň ale předpokládají, že v praxi zůstanou ekonomicky aktivní přibližně do 63,3 roku. Pro srovnání – lidé v ostatních evropských zemích chtějí do penze odcházet průměrně v 59,8 roku, přičemž skutečný konec kariéry očekávají kolem 65 let.

Průzkum také ukazuje, že 52,6 % Poláků by rádo odešlo z práce ještě před dosažením zákonného důchodového věku. Současně 42,1 % uvádí, že je připraveno pokračovat v zaměstnání i poté, co získá nárok na důchod. To je výrazně víc než evropský průměr 26,8 %.

Jak upozorňuje Paulina Zasempa, People Country Lead ve společnosti SD Worx Poland, důchodový věk je stále méně vnímán jako pevná hranice, za níž kariéra definitivně končí. „Stává se spíše jednou z možných cest. Data ukazují, že Poláci nahlížejí na svou finanční budoucnost stále realističtěji, ale zároveň se nevzdávají nároků na kvalitní život. Právě tento rozpor vede k tomu, že roste ochota pracovat i po dosažení důchodového věku,“ zdůrazňuje.

O dalším setrvání v práci rozhodují především peníze – 62,8 % polských respondentů má obavy, že nebudou mít dostatek prostředků, aby mohli odejít do důchodu podle svých plánů. To je více než evropský průměr, který činí 58,1 %. Zároveň 47,9 % oslovených uvádí, že se termínu odchodu z pracovního života cítí být jistých.

Účastníci průzkumu popsali také hlavní důvody, proč by chtěli skončit s prací dříve. Nejčastěji zmiňovali potřebu věnovat více času rodině a sami sobě (54,4 %), snahu pečovat o zdraví (49,4 %) a také touhu naplnit nové zájmy a životní cíle (39 %).

Studie zároveň naznačuje, že podpora ze strany zaměstnavatelů při přípravě na odchod do důchodu je stále spíše omezená. Pouze 36,3 % zaměstnanců v Polsku má pocit, že jim firma pomáhá s plánováním přechodu na penzi. V Evropě je tento podíl 34,3 %. Na druhé straně 38,2 % respondentů říká, že zaměstnavatelé upravují pracovní náplň podle věku pracovníků.

„V době stárnoucí populace a rostoucího tlaku na důchodový systém je závěr jasný: hranice mezi aktivním pracovním životem a důchodem se zaměstnancům stále posouvá. Pro zaměstnavatele z toho plyne nutnost přehodnotit personální politiku a věnovat větší podporu lidem v pozdějších etapách kariéry,“ uzavírají autoři výzkumu.

foto: magnific.com
zprac. /kp/

Třicet investic, mimo jiné z Rybniku, Żor a Jastrzębia-Zdroje, se probojovalo do dalšího kola soutěže „Nejlepší veřejný prostor Slezského vojvodství“.

Je už známo, které projekty postoupily do další fáze soutěže „Nejlepší veřejný prostor Slezského vojvodství“. Do letošního výběru se dostalo 30 realizací, jež zaujaly kvalitou úpravy prostoru, svou užitečností i tím, jak přispívají k rozvoji místních komunit. Mezi nominovanými jsou projekty zaměřené na obnovu památek, rozšiřování turistické infrastruktury, kulturu i vznik nových míst pro odpočinek a volný čas.

Mezi přihlášenými realizacemi figurují například záměry z Jastrzębia-Zdroje, Jejkowic, Pszowa, Rybniku a Żor. Zvláštní význam pro turistiku i místní kulturní nabídku mají především investice, které vracejí život historickým objektům. Příkladem je „Přestavba budovy ženských lázní, těžního stroje a věže šachty Jan včetně úpravy přilehlého území“ v Pszowě. Tento projekt navazuje na ochranu průmyslového dědictví a současně vytváří nové lákadlo pro obyvatele i návštěvníky regionu. Mezi vybrané objekty patří také Palác sňatků v Jastrzębiu-Zdroji, umístěný v bývalých Lázniach II. Budova vznikla v roce 1913 a po nedávné obnově je označována za architektonický skvost města.

Do soutěže se dostala také obnova centra obce Jejkowice spolu s výstavbou přestupního uzlu, obchodních míst a turistického informačního bodu. Tato realizace spojuje dopravní, servisní i turistické využití, díky čemuž zvyšuje přitažlivost veřejného prostoru a zároveň usnadňuje objevování okolí.

Mezi oceněnými projekty nechybí ani kulturní a rekreační objekty. V Rybniku porotu zaujala například Galerie umění Rzeczna, zatímco v cieszyńském okrese vzbudila pozornost revitalizace historického sýpky z 18. století v Brenné, která byla proměněna v Edukačně-kulturní centrum „U Kossaków“. Podobné investice pomáhají uchovávat historické dědictví a zároveň dávají památkám nové využití, čímž posilují jejich roli jako míst atraktivních pro turisty.

V seznamu nominací z cieszyńského okresu jsou rovněž například modernizace budovy Obecního kulturního střediska v Goleszowě, Kulturní centrum Stodoła v Hażlachu, zelený prostor v Goleszowie-Równi, dětské hřiště v Dzięgielowě a kajakový rybník v Ustronii.

Soutěž „Nejlepší veřejný prostor Slezského vojvodství“ se pořádá každoročně a zahrnuje nejzdařilejší projekty dokončené na území regionu v předchozím kalendářním roce. Přihlášené objekty hodnotí odborná porota složená z členů Vojvodské urbanisticko-architektonické komise.

Jak je zvykem, i tentokrát dostanou prostor k výběru svého favorita také obyvatelé. Internetové hlasování začne 1. srpna a potrvá do 30. srpna. Po tuto dobu bude moci každý podpořit vybranou realizaci a rozhodnout, který projekt si zaslouží zvláštní uznání.

foto: UM Jastrzębie-Zdrój, archiv redakce, NPP
zprac. /kp/

Cestovní ruch se podílí přibližně na 9 % celosvětových emisí skleníkových plynů a mezi lety 2009 až 2019 jeho emise rostly v průměru o 3,5 % ročně.

Doba prázdnin přináší prudký nárůst cestování, a tím i stále silnější tlak na životní prostředí. Více výletů a dovolených znamená vyšší spotřebu energie i vody, větší množství skleníkových plynů a také více odpadků, které zůstávají v místech odpočinku. Přesto mohou i drobné úpravy v tom, jak dovolenou plánujeme a jak ji trávíme, výrazně snížit její dopad na přírodu.

Podle Světové rady pro cestování a cestovní ruch tvoří turismus zhruba 10 % světového hrubého domácího produktu a vytváří jedno z deseti pracovních míst na světě. Zároveň jde o jedno z nejrychleji expandujících odvětví ekonomiky, a s jeho růstem stoupá i spotřeba energií, vody a surovin, stejně jako objem odpadů a emisí skleníkových plynů. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) upozorňuje, že pokud se nezmění současný způsob rozvoje, může se do roku 2050 spotřeba energie v cestovním ruchu zvýšit o 154 %, emise skleníkových plynů o 131 %, spotřeba vody o 152 % a množství pevného odpadu dokonce o 251 %.

Největší podíl na ekologické stopě cestování má použitý dopravní prostředek. Studie zveřejněné v časopise „Nature Communications“, na které odkazují odborníci na udržitelný turismus, uvádějí, že cestovní ruch se podílí přibližně na 9 % globálních emisí skleníkových plynů a že emise spojené s cestováním v letech 2009–2019 rostly v průměru o 3,5 % ročně. U domácích a evropských cest je proto stále častěji doporučováno upřednostnit vlak nebo autobus před letadlem, zejména na kratších trasách.

Významným problémem zůstává také odpad vznikající během pobytu. UNEP připomíná, že na světě vzniká každý rok přibližně 430 milionů tun plastů, přičemž značná část z nich se velmi rychle mění v odpad. V turistických oblastech jsou zvlášť problematické jednorázové obaly, lahve, příbory nebo hotelové toaletní potřeby. Omezení jednorázových výrobků a používání opakovaně použitelných lahví, kelímků a tašek může množství odpadu po turistech výrazně snížit.

Stále důležitější je rovněž šetrné nakládání s přírodními zdroji. V řadě oblíbených destinací se stává problémem nadměrná spotřeba vody, hlavně v letních měsících. Odborníci upozorňují, že jednoduché kroky, jako je kratší sprchování, opakované použití hotelových ručníků nebo vypínání klimatizace a světel při odchodu z pokoje, pomáhají omezit spotřebu vody i energie, aniž by to snížilo pohodlí během dovolené.

Důležitý je také způsob, jakým se chováme v oblastech s vysokou přírodní hodnotou. Pohyb po vyznačených trasách, nenechávání odpadků, neodhazování zbytků jídla v lesích a parcích a neplašení volně žijících zvířat patří k základním pravidlům odpovědného cestování. Stále více výzkumů ukazuje, že rostoucí turistický provoz může škodit biodiverzitě i fungování chráněných ekosystémů, zejména pokud není dostatečně řízen.

Součástí udržitelného cestování je také výběr ubytování a poskytovatelů služeb, kteří fungují v souladu s ochranou životního prostředí. Global Sustainable Tourism Council zdůrazňuje, že čím dál více hotelů, cestovních kanceláří i destinací zavádí pravidla zaměřená na snižování spotřeby energie a vody, omezení odpadu a ochranu místních přírodních zdrojů. Organizace zároveň uvádí, že rozvoj standardů udržitelného turismu a certifikací patří k nejdůležitějším trendům, které tuto branži mění.

Odborníci připomínají, že odpovědné cestování neznamená vzdát se dovolených, ale volit je promyšleněji. Když lidé vyberou dopravu s menším dopadem na klima, omezí produkci odpadu, zacházejí úsporně s vodou a energiemi a respektují místní přírodu i komunity, může být jejich odpočinek mnohem šetrnější. S rostoucím počtem cestujících bude význam podobných rozhodnutí dál sílit a zodpovědné chování turistů se stane jedním z nástrojů ochrany přírody i klimatu.

fot. magnific.com
oprac. /kp/